WANTED (Larry)

19.PART

Louis
Ozvalo se bouchnutí dveří, které mě donutilo rozlepit od sebe oči. Avšak přesvícený pokoj mě je donutil zase rychle zavřít. Přitáhl jsem si peřinu blíže ke krku a vydechl. Tahle postel je pohodlná, pohodlnější než ta moje. Tak počkat. Prudce jsem se vymrštil do sedu a chytnu se rukou za hlavu, protože ucítím známou bolest procházející spánky. Rozhlédnu se po pokoji. Tohle není můj byt. Opatrně se postavím a pomalými kroky chodím po pokoji. Zdi jsou vymalovány šedou barvou, místo koberce je tu tmavě hnědé lino a je to tu celkově hezky vyzdobené. Tohle rozhodně není moje ložnice. Uslyším, jak se otvírají dveře, a cuknu sebou. Potichu doběhnu k nočnímu stolku, kde vezmu budík a stoupnu si za dveře. Budík sevřu silněji a ruku zvednu, kdyby bylo potřeba toho, co vchází udeřit. Dveře se otevřou dokořán a málem jsem osobu praštil budíkem. Osoba vyjekla a prudce se na mě otočila.

„Leo?" nechápavě se na něj podívám a on se chytne za hruď. Jeho pohled těká mezi mnou a budíkem. „Promiň, nevěděl jsem, že-"

„To je dobré." Zklidní svůj dech a podívá se na mě. „Měl byste odpočívat, šéfe."

„Kde to jsme?"

„V mém bytě." Pousmál se na mě a vzal mi budík z ruky, který posléze vrátil zpátky na stolek. Tohle je Leův byt? Znovu si prohlédnu místnost a sklopím pohled. Až teď si všimnu, že na sobě nemám kalhoty. „Myslel jsem, že se vám tak bude ležet lépe. Nicméně si běžte znovu lehnout." Dovedl mě k posteli a nedobrovolně jsem se na ní znovu položil a přikryl. Sykl jsem, když mě píchlo v hlavě a vjel jsem si prsty do vlasů. „Řeknete mi, co se stalo, šéfe?"

„Moc si toho nepamatuju. Jenom vím, že jsem čekal v kanceláři, až skončí výslech. Jak dopadl?" střelil jsem pohledem na Lea a rychle mrkal.

„Ehh, to vám povím později. Nejdřív mluvte vy." Řekl opatrně a pokusil se o úsměv.

„Dobrá." Začnu a lépe se uvelebím v posteli. „Čekal jsem, až skončí výslech, jenže jsem z toho byl tak nervózní, že jsem nemohl nic nedělat. Přiznám se. Chtěl jsem jít do Harry bytu, ale došlo mi, že tam nejspíš budete vy. Tak mě napadlo jít do té místnosti, kde jsem přišel k tomuhle." Pokynul jsem hlavou ke své ruce. „Napadlo mě, že se tam možná natáčelo to video, co jsme obdrželi, ale nic tam nebyla. Ta místnost byla úplně vybílená. Pak se za mnou zamkly dveře a praskla žárovka. Začal jsem panikařit a tak jsem si sedl ke zdi naproti dveřím. Ty se pomalu začaly odemykat. Do místnosti někdo vstoupil." Podíval jsem se na Lea, který mě bedlivě pozoroval. Popsal jsem mu, vše co se stalo a co si pamatuju, i když toho už moc nebylo. „...a pak jsem se probudil na tom nádraží, kde mě našel ten chlap, s kterým jsi mluvil."

„To muselo být strašné, šéfe. Myslíte..." začal opatrně a pohlédl na mě. „že ta osoba, co vás unesla mohl být Shadow?"

„Je to možné, Leo." Přikývl jsem. „Pak si pamatuju jen útržky, ale vím, že jsem byl v nějaké místnosti. Byli tam nějací lidé a-a byla tam žena!" zamyslel jsem se a kousl se do rtu. „Víc si nepamatuju jenom." Zarazím se a vzhlédnu k němu.

„Jenom?"

„Ten muž, co mě poté znovu udeřil. Vypadal jak Harry."

„Cože?" podivil se Leo a natočil se ke mně, aby na mě líp viděl.

„Měl masku, ale ty oči byly skoro stejné jako Harryho. Jenom tyhle byly, více temnější."

„I kdyby, Harry je nyní ve vazbě."

„Cože?!" prudce se posadím a nechápavě koukám na Lea. „Jak-?!"

Leo si oddechl a na chvíli zavřel oči. „Na tom notebooku byly nalezeny jeho otisky, podal lživou výpověď a v jeho skříni jsme nalezly zbraně."