WANTED (Larry)

13.PART 2/2

Doobléknu se a rychle se podívám na hodiny, mezitím mi přijde zpráva od Lea, na kterou se podívám později. Je něco kolem jedenácté večer. Pomalými kroky dojdu ke koupelně a nakouknu dovnitř. Nic. Vtom uslyším ránu vycházející z kuchyně a rychlými kroky tam dojdu.

„Harry!" Vyděšeně vyvalím oči a doběhnu k němu.

Naskytne se mi pohled, který bych radši nikdy neviděl. Harry sedí opřený o linku s krvavým nožem v ruce, který si prohlíží, a ani nezaregistroval, že jsem tady. Teprve až k němu dojdu, tak si všimnu malé kaluže krve, která se tvoří pod jeho rukou.

„Harry!" pokleknu k jeho nohám a snažím se mu vytrhnout nůž z ruky. Harry se mě od sebe snaží odtáhnout, ale nakonec ho přeperu a nůž odhodím prozatím pryč. „Harry." Promluvím klidněji, a když neodpovídá, tak doběhnu pro lékárničku a po cestě zpátky ji otevřu a vyndám z ní obvaz. Pořád na něj mluvím, ale neodpovídá a odvrací zrak. Obvážu mu obvazem ruku a snažím se jí držet nahoře. Snažím se mluvit klidně, ale ruce se mi klepou a polil mě studený pot. Nakonec ho zase okřiknu a on sebou tentokrát cukne. Podívá se na mě pohledem, který se z vteřiny na vteřinu změní a jeho oči se zaplní slzami. „Shh, je to v pořádku." Přitáhnu si ho do náručí a obejmu ho kolem pasu. Harryho vzlyky se rozléhaly po místnosti. Pevně ho držím u sebe a konejšivě ho hladím po vlasech. „Co jsi to chtěl proboha udělat?" zašeptám do jeho ramene a on se ke mně zoufale tiskne.

„Lou." Šeptne zlomeným hlasem a smáčí mi rameno svými slzami. „J-Já-"

„Shh, nemusíš mluvit." Trochu povolím sevření a vydechnu. „Až se uklidníš, tak pojedeme do nemocnice."

„Ne Louisi já-" začne ihned protestovat a hlavu zaboří do mého krku.

-
Po necelé půl hodině sedíme v autě na cestě do nemocnice. Krvácení se mi naštěstí zastavit, ale pořád ještě odeznívá panika, která mě před chvílí pohltila. Harry má hlavu opřenou o dveře auta a kouká z okna. Rukou svírá černý pás a v rámci možností se stulil do klubíčka. Podívám se na něj a pocítím takový svíravý pocit na hrudi. Zajímalo by mě, co se mu honí hlavou. Co tak moc trápí, že si kvůli tomu chtěl vzít život. Teď se ho ale na to ptát nebudu. Rukou ho pohladím po vlasech a vrátím jí zpátky na volant. Nejradši bych si ho nechal doma, ale jeho stav je na tom špatně. Spíš psychicky než fyzicky.

„Proč nemůžu jet s tebou?" zeptá se najednou a krátce se na mě podívá.

„Nemůžu tě vzít na místo činu Harry."

„Tak mě aspoň neber do nemocnice. Jsem v pořádku."

„Před chvilkou jsi tak nevypadal." Pohled ode mě odvrátí a přejede se prsty po obvaze. „Promiň." Hlesnu a snažím se soustředit na řízení.

-
Harryho si do nemocnice vzali na pozorování, sice se u vchodu začal vzpírat, ale nakonec se mi podařilo ho tam dostat. Za chvilku už budu na místě. „Našli jsme ho mrtvého. V jeho domě. Měl byste přijet, šéfe je to tu...katastrofální." Vzpomenu si na to, co Leo říkal předtím a stisknu volant silněji. Co myslí tím ‚katastrofální'? Zajímá mě to, ale zároveň bych to nejradši otočil a jel zpátky.

Za několik minut dorazím na místo, zaparkuju a vystoupím z auta. Čekal jsem, že to bude někde na samotě, ale dům se nachází na celkem zabydleném sídlišti. Uhh, pak to budeme muset obejít a hledat případné svědky. Před domem stojí auto Lea a Liama a ještě několik dalších. Dva pro mě neznámí muži zrovna vyslýchali nějakou ženu, která držela v ruce přibližně pětiletou holčičku v náručí a hladila ji po vlasech.