WANTED (Larry)

12. PART

Hysterie ovládla jeho tělo. Bezmocně se natahuje pro pomoc, která nepřichází. Smrtelné výkřiky se zarývá do uší přihlížejících, avšak všichni odvracejí svůj zrak.

Dříve modré, dnes už však zarudlé a unavené oči hypnotizovaly balík ležící na kancelářském stole, kolem kterého stáli čtyři muži. A všem v hlavě zněla ta samá otázka.

„Není na tom adresa ani razítko, takže to pachatel musel donést osobně." Hlesl Leo a nervózně kousal ret. Jediné, co na balíku bylo napsané, byla jména detektivů v této místnosti. Leon Thompson, Liam Payne, Zachary Mayer a Louis Tomlinson. Louisovo jméno byla napsané odlišným stylem než jména ostatních. Ze způsobu jakým to bylo napsané, vyřazovala jasná nenávist. Louis si nemohl pomoct, ale takto to na něj působilo.

Otázka byla jasná. Co se nachází uvnitř? „Projeli jsme to skenerem. Žádná výbušnina se uvnitř nenachází." Odkašlal si muž s tmavě zrzavými hlasy a stejně barevnými vousy na tváři nesoucí jméno Zachary. Ostatní jen přikývli a mlčky stáli a propalovali pohledem balík.

„Otevřeme to?" pronesl Leo a přitáhl si k sobě balík. V jeho hnědo-zelených očích zářila malá jiskřička zvědavosti, která tam snad zářila pokaždé, když se ocitl v téhle místnosti.

„Co jiného můžeme dělat?" pokrčil rameny Liam a balík přitáhl k sobě. Pomocí nůžek přetrhl izolepu a nůžky odhodil na stůl. Buď to byl jen nějaký hloupý vtip, nebo se v tom nacházelo něco strašného. Louise napadali ty nejhorší scénáře. Video s nějakou obětí, nějaký nechutně zvrácený fotky, kusy bůh ví čeho nebo-. Anebo v tom bude jen papír. Liam ho se svraštěným obočím zvedl a prohlédl si ho. Louis zaregistroval ještě dva malé kovové předměty v krabici. Byly to dva malé kovové prsteny, na kterých byly tmavě červené zaschlé skvrny.

Zachary už v ruce držel sluchátko a telefonoval do laboratoře. „Můžete přijít do čtvrtého?" optal se. „Musíte si něco odnést a co nejrychleji to dát na rozbor. Ano, rozbor krve." Zavěsil a rukama se opřel o stůl.

„Je to adresa." Odvětil Liam a podal papír Louisovi. „Podle všeho tam máme být v-"

„V šest hodin odpoledne." Dokončil za něj Louis a položil papír na stůl, po kterém se okamžitě vrhl Leo a prohlížel si ho. Toho kluka fakt nadchne cokoli. Pomyslel si Louis a lehce nad tím zakroutil hlavou. Po přečtení položil papír na stůl a dal si pramen havraně černých vlasů za ucho.

„Půjdeme tam?" vyjekl Leo a zalitoval svého chování po té, co ho Liam probodl pohledem.

„Kluku ty jsi fakt sebevrah. Nemůžeš se do všeho vrhat po hlavě." Uchechtl se Zachary a zakroutil nad tím hlavou.

„Leo má pravdu. Možná bychom tam měli jít." Ozval se po dlouhé době Louis a podíval se na Liama.

„Ještě ty s tím začínej." Odfrkl Liam a protočil očima. „Copak si už nepamatuješ, jak to dopadlo minule, když jsi někam šel?!" křikl na něj a rukou mu šťouchl do sádry.

„Musíš to furt vytahovat? Ano přiznávám, možná jsem se jednou zachoval jako idiot, ale to neznamená, že mi to budeš při každý příležitosti připomínat!" tentokrát na něj křičel Louis a upřeně se mu díval do očí.

„Jen možná?" odsekl brunet a založil si ruce na hrudi. „A co když budeš znovu riskovat svůj život huh? Životy nás všech?"

„Na tom místě se vyskytuje docela dost lidí ani nevíš, o co jde Liame. Možná budeme moct někomu MY zachránit život. A v šest hodin je ještě světlo." Promluvil už o něco klidněji nepřestávaje udržovat oční kontakt.