WANTED (Larry)

23.PART

Mladík se druhý den už střízlivý vydal na hřbitov zjistit, zda je tu pohřbená již zmíněná Lillian Marková. Sám nevěděl, co ho k té holce tak táhlo, ale něco se mu na její smrti a na smrti těch ostatních studentů nezdálo. Dokonce hledal i v archivu u nich na základně, ale nic o tom případu tam neměli. Stalo se to sice několik kilometrů za městem, ale podle něho by ten případ určitě připadl jim. Ptal se na to Zacharyho, protože tam z nich pracuje nejdéle a ten mu říkal, že o tomhle nikdy neslyšel. To ho ještě víc nakoplo se o tenhle případ zajímat. Sbalil papíry ležící na stole do svého černého kufříku a oblékl si kabát. Sice se blížilo jaro, ale počasí bylo pořád chladné.

„Kampak, kampak?" zastavila ho dlaň patřící jeho novému šéfovi a Leo si povzdychl. Chtěl něco říct, ale Liam ho znovu přerušil. „Ještě nemáme hotovo a- Neříkej mi, že chceš jít na ten hřbitov."

„J-Jak o tom víš?" zeptal se nechápavě Leo a sevřel silněji kufřík v jeho rukou.

„Zachary mi říkal, že ses ho ptal na nějaký případ s tou holkou, jejíž DNA bylo na tom náramku, co jsme před měsícem našli."

„J-Já-" nestihl nic říct, protože ho znovu přerušil. Ten chlap má fakt tendenci skákat lidem do řeči.

„Hele oceňuji, že se snažíš zajímat o nevyřešené vraždy, ale pokud sis nevšiml, tak nám venku pobíhá po městě banda vrahů, který zabíjejí lidi hladce jako mouchy. Jeden z nich nedávno utekl z vězení, pokud si nepamatuješ. A ten samý se před několika dny producíroval po stanici jako by nic! Mám ti říct další příklady, abys pochopil, že řešit nějakou holku je zbytečný?" po dokončení jeho monologu se Liam zase naštval a silně zaťal pěsti.

Leo si ho jen prohlédl a pravil: „To se ještě uvidí." Poté co dořekl větu, tak opustil kancelář i budovu.

-
„Pane, je mi líto, ale nemohu vám jen tak ukázat záznamy lidí, kteří jsou zde pohřbeni." pronesla žena sedící za počítačem, do kterého ještě před chvilkou něco zapisovala.

„Oh, omlouvám se." odkašlal si a vytáhl svůj odznak. „Jsem Leon Jerry od policie. Jsem tu kvůli jednomu nevyřešenému případu, který nyní vyplaval na povrch." žena se na chvilku zarazila, ale poté vstala a otevřena velkou dubovou skříň za ní.

„Který rok bylo to úmrtí?" Leo se pousmál a sdělil jí to. Žena po chvilce hledání vytáhla červené desky a položila je na stůl.

„Myslel jsem, že tyhle záznamy máte uložené v počítači." Podivil se Leo a přistoupil k deskám.

„Mně osobně to takto přijde přehlednější. Znáte jméno té dívky?" pousmála se a pokynula rukou k Leovi, aby se posadil.

„Samozřejmě jmenuje se Lillian Marková."

„Pod L." nalistovala správnou stránku, po níž posléze jela prstem a hledala správné jméno. „Říkal jste Marková?"

„Ano." Napjatě ji pozoroval a podupával si nohou.

„Je mi líto, nikdo s takovým jménem tu není." Povzdychla si a očistila si obroučky od brýlí. „Ale vím, koho myslíte."

„Znala jste ji?" zbystřel Leo a vytáhl si z kapsy bloček.

„Ano často chodila k nám domů. Byla to kamarádka mého syna, chodili spolu do školy, ale před rokem..." odmlčela se a polkla, aby se přinutila mluvit. „Před rokem všichni zmizeli a byli prohlášeni za mrtvé. Myslíte tento případ, že?"

„Ano. Slyšel jsem, že jediný koho našli, byl Eliot Fray, který ale pár týdnů na to spáchal sebevraždu." Žena před ním pokývala hlavou a její pohled spadl na stůl. Leo si všiml jmenovky na stole a zadrhl se mu dech v hrdle. Diana Frayová.