WANTED (Larry)

21.PART

„Říkám, že jsem ho viděl. Viděl jsem Harryho!" křikl jsem směrem k Leovi, který si povzdychnul. „Co je? Ty mi nevěříš?"

„Muselo se vám to zdát, šéfe." Zakroutil hlavou Leon a posadil se na židli vedle postele.

„A jak teda vysvětlíš tohle?" podal jsem mu kus látky, čímž jsem si vysloužil zmatený pohled. „Je to ze svetru, který měl Harry v mém ‚snu'." Nad slovem sen jsem udělal vzdušné uvozovky a čekal na jeho reakci. Leo se na mě jen nedůvěřivě podíval a znovu si povzdychl.

„Můžu to vzít na rozbor a uvidíme, jestli na tom bude něčí DNA." Jako odpověď mi to stačilo. Jednou rukou jsem si poupravil polštář a opřel se o něj.

„Je něco nového v práci?" Leo zalapal po dechu a přikývl. „A co? Nenašli jste nějaké vodítko o tom, kde by mohl být Harry?"

„Bohužel ne." Sklopil hlavu a pokračoval. „Ale podívali jsme se na záznam z kamer ze dne, kdy Harry zmizel. Byl unesen." To snad víme i bez záznamu ne? „Byl tam Shadow. Harry k němu promluvil a což mě dost překvapilo Shadow mu odpověděl. Pak ale někdo přišel a..." na chvíli se odmlčel a věnoval mi krátký pohled. „Byl to Horan. Rozbil kameru a pak už jen byly slyšet jen nějaké rány a křik."

„Harryho křik?" Leo přikývl a já si povzdychl. Sundal jsem ze sebe peřinu a přehodil nohy přes okraj postele.

„Co to děláte, šéfe?"

„Už mě to tu vytáčí. Vracím se zpátky."

„Ale přece nemů-"

„Můžu." Přerušil jsem ho a postavil se. „Mám povolení od doktora." Pro Lea to byla uspokojující odpověď a nechal mě jít.

-
Když jsme byli před budovou, kde pracujeme, tak mě Leo zastavil. „Je tam docela chaos. Tak se nelekejte." Přikývnu a vejdu dovnitř. Pohledem si prohlédnu každého kdo je v hale a udělám pár kroků. Viděl jsem u některých lidí vděčnost, že nemusí pracovat na případu s Shadows. Jaké oni mají štígro. Padlo na mě několik pohledů, které mi nebyly ani trochu příjemné.

„Co ty tady děláš?" po téhle větě bych se nejradši odstřelil, protože jsem na majitele tohoto hlasu neměl náladu.

„Jsem v práci co jiného?"

„Ne na dlouho." Ušklíbl se Liam a složil si ruce na prsou. Svraštil jsem obočí a zmateně se na něj podíval.

„Co tím-?" nedořekl jsem, protože mě přerušil.

„Chce s tebou mluvit tvůj nadřízený." Pousmál se, ale jeho úsměv rychle zmizel a s kamennou tváří odešel. Otočil jsem se za ním a sevřel ruku v pěst.

„Uklidněte se, šéfe." Položil mi ruku na rameno Leo a hned ji zas sundal. „Doprovodím vás."

Souhlasil jsem a než jsem se nadál, stál jsem před dveřmi kanceláře, v níž na mě čekal můj nadřízený. Jak já nesnáším chození na kobereček k šéfovi. „Vstupte." Ozvalo se za dveřmi a já sebou trhl, protože jsem nečekal, že ví, že tu jsem. Krátce jsem se podíval na Lea a zabral za kliku. „Pane Tomlinsone. Jsem rád, že jste přišel."

„Chtěl jste se mnou o něčem mluvit?" zavřel jsem za sebou dveře a zadíval se na něj.

„Ano, posaďte se prosím." Učinil jsem tak jak řekl a čekal, co z něj vypadne. „Jak se vám daří?"

„Zrovna teď moc dobře ne." Uchechtl se a začal pochodovat po místnosti.

„To je zřejmé. Poslední dobou jste psychicky velmi vytížen, nemám pravdu?" neodpovím a jen sklopíl hlavu. „Nemusíte odpovídat. Odpověď vím sám. Věci se změnili, pane Tomlisone."