WANTED (Larry)

22.PART

„Myslíš, že by to mohli být Shadows?" hlesne směrem k Leovi Louis a podepřel si bradu.

„Ano. Na 99% by to mohli být oni." Leo byl hrdý na svůj objev, ale proč se mu zádlo, že s mužem sedící vedle něj to nějak extra nehnulo? Vždyť by tímhle mohli uzavřít celý případ! „Šéfe, proč z toho nemáte radost?"

„Je to dobrý objev, Leo. Vážně, ale..." na chvíli se s povzdychem odmlčel Louis a vzhlédl k Leovi. „Jenom mi to přijde nějaké divné. Jen tak? Náhodou objevíme všechny Shadows? Možná to bude znít divně, ale jsem trochu zklamaný. Myslel jsem, že to bude víc...já nevím. Akčnější? Uhh, ale co. Můžu být rád, že jsi mi to vůbec řekl."

„Vždyť jsem říkal, že vás budu o všem informovat, šéfe."

„Za prvé nejsem tvůj šéf. A za druhé děkuji." Pokusil se o úsměv a natáhnul se k obrazovce Louis. „Jsou tam jména všech?"

„Ne, je tam pouze Lillian a ten Eliot Fray." Poukázal na jména v textu a opřel se o kancelářskou židli.

„To nejsou oni."

„Cože?" věnoval nechápavý pohled Louisovi Leo. Jak to může vědět? Vždyť je nikdy neviděl. Tedy kromě Horana samozřejmě. Toho si všichni dobře pamatují.

„Není jim vidět do tváře, ale můžeme říci, že ta dívka uprostřed je Lillian. Kvůli těm jejím černým vlasům, ale spoustu holek má černé vlasy, takže to nevíme na sto procent. Horan je blonďák. A žádný blonďák na téhle fotce není. Hunter měl dredy, vidíš tady nějakého kluka s dredy? Ano dredy si mohl nechat udělat později, ale podle toho, co jsem viděl, vypadalo, že je má nejméně dva roky. Nevím, zda jsme viděli všechny, ale Shadows jsou celkem vysocí. Tyhle kluci sotva přerostli tu dívku uprostřed. Zase je tu to ‚ale'. Samozřejmě mohli ještě vyrůst, ale myslím si, že v osmnácti nebo kolika by měli mít pubertu už za sebou. Bože, nemůžu uvěřit, že by Shadows byli nějací teenageři. Toť vše z mého názoru."

Leo s pootevřenou koukal na svého již bývalého šéfa a pak svůj pohled zaměřil na obrazovku. Opravdu tam žádný blonďák nebyl. Povzdychl si a rukou bouchl do stolu, čímž Louise vylekal. „Sakra! Myslel jsem, že jsem blízko." Zaklel a zakroutil hlavou.

„Neproklínej se. Je to vážně dobrá informace, Leo. Možná nám bude v budoucnu k něčemu užitečná." Snažil se ho uklidnit Louis, ale on sám moc dobře věděl, že někomu komu se zrovna zničil jeho důkaz, není lehké uklidnit. Znal to z vlastní zkušenosti.

„Mimochodem je tu něco," podíval se na Louise Leo s flashkou v ruce. „co bych vám rád ukázal."

„Co to je?"

„Nahrál jsem si na flashku ten záznam, o kterém jsem vám říkal. Moc rád bych vám to pustil." Pronesl s trochu děsivým úsměvem Leo a zapojil flashku do počítače.

-
Po skončení záznamu Louis stále hleděl zmateně na obrazovku a povzdychl si. „Jestli se Harrymu něco stane, tak..." zatnul pěsti a z jeho tichého hněvu ho vyrušil Leo a jeho bouchnutí skleničkou o stůl.

„Pardon." Ospravedlnil se a pohlédl na tiše tikající hodiny. „Je už skoro půlnoc, měl byste si jít odpočinout, šéfe."

„Už po několikáté ti říkám, že-"

„Pro mě jste šéf a tečka. Liam ne." Lhal by, kdyby Louis tvrdil, že ho to nepotěšilo, ale Leo to holt musel respektovat.

„Co pan šéf dělá teď?"

„Nahání Horana. Naštvalo ho, že ho nikdo nechytil, když se v klidu producíroval po policejní stanici jako by nic, tak se rozhodl, že si ho najde sám. Šel s ním i Zachary." Odvětil s podepřenou bradou Leo a sledoval hodiny.