Zrození fénixe

11.

„Kdo chce být zachráněn?" zeptal se potichu Darren a usmál se svým typickým uličnickým úsměvem, při kterém odhalil své dokonale bílé zuby.

„Darrene, jsem ráda, že jsi tu." řekla Ignis a objala ho.

„Kde je Sarea?" zeptal se smutně Curtis.

„To bych taky ráda věděla. Naposledy jsem ji viděla, když nás zajali."

„Zkuste se podívat dolů. Jsou tam kopky. Je možné, že je tam. Zezačátku mě tam taky drželi." poradila mu Regina.

„Cestou se tam podíváme. Potřebuje někdo pomoct?" zeptal se Darren.

Když se nikdo nehlásil, vyrazili. Nasadili rychlé tempo, takže brzy bylo slyšet hlasité lapání po dechu. Pro jistotu zpomalili a plížili se uličkami. Světlo vydávalo jen několik zapálených pochodní.

Náhle uslyšeli kroky. Byli čím dál tím hlasitější. Už byli skoro u nich. Ve světle pochodní se objevil protáhlý stín. Když jeho majitel vystoupil na světlo, zjistili, že je to ta podivná osůbka, která jim pomáhá. Mávla rukou, aby šli dál.

S Regininou pomocí sešli po schodech dolů. Drželi se u zdi. Zde bylo ještě méně světla a bylo tu hrozné horko. Na čele se většině lesknul pot.

„Jak je to ještě daleko?" zeptala se šeptem Ignis.

„Už moc ne. Na konci téhle chodby."odpověděla rovněž šeptem Regina.

„Co se děje." zeptal se nahlas Robert.

„Pššš. Buď zticha." zašeptala Ignis.

Robert se na ni nechápavě podíval. Spokojeně si hověl v cele, když přišli ti divní lidé a vyvedli je ven. Dlouho přemýšlel, kdo je Sarea, ale ani to nevěděl. A navíc na něj pořád dorážela ta elfka. Ignis, tak nějak se jmenovala. Blížili se ke konci chodby.

„Tyhle dveře." zašeptala Regina a zastavila se. Darren přikývl a zkusil dveře otevřít. Nic se nestalo a tak je chtěl rozkopnout. Cuilë ho chytila za rameno a zavrtěla hlavou. Klekla si k zámku a vytáhla si z boty dýku. Dveře byli ze dřeva, z hodně starého vyschlého dřeva. Zabodla dýku vedle zámku a začala řezat. Za deset minut byl zámek pryč. Sice to bylo pomalé, ale zato tiché.

Vešli dovnitř. V místnosti bylo jedno lůžko a k němu byla připoutaná Sarea. Cuilë odřízla kožená pouta, která ji držela. „Pojďme." řekla a vydala se ven.

Sarea přes dvacet dní nejedla. Na kůži se jí ostře rýsovali kosti, které jakoby se kůží prořezávaly. Sama nemohla chodit, a tak si ji Curtis přehodil přes rameno. Byla neuvěřitelně lehká.

Plížili se po schodech zase nahoru a potom tajným průchodem. „Chtělo by to nějakou jinou cestu." pomyslela si Ignis, tudy už jednou šli a bylo možné, že je objeví. Ani netušila, jakou měla pravdu.

Ozval se hlasitý klapot bot a křik. „Chyťte je. Okamžitě. Nebo vás nechám všechny zabít." řval jeden hlas. Značně se podobal Gilraeninu. Kroky zrychlili. Bylo slyšet hlasité funění a to už se k nim z rohu řítil první voják. Ignis z něj začala vysávat energii a muž upadl do bezvědomí. Oheň v ní silně plápolal. Její ruce svrběli nedočkavostí, až z nich vyjde plamen.

Curtis opatrně položil Sarea na zem. Skoro okamžitě měl připravený luk. Blížili se další dva vojáci. Ignis z nich obou zase vysála energii a oni upadli do bezvědomí. Už se k nim blížil zbytek vojáků. Ignis nepatrně kývla hlavou k vojákům a nastavila ruce směrem k vojákům. Otevřela dlaně a z nich jí vyšlehly plameny. Několik vojáků začalo hořet. Běhali dokola, váleli se po podlaze, zkrátka dělali všechno možné proto, aby uhasili plameny. Jejich druhové přes ně přepadávali a při vzájemném dotyku také vzplanuli.

Většina vojáků byla mrtvá a zbytek zabila Cuilë. Ozvalo se zařvání. Byla to Gilraen. Běžela k nim. Uvolnilo se několik cihel a letělo na ně. Jedna z nich zasáhla Roberta do obličeje. Obrátil oči v sloup a spadl k zemi. Po spánku mu stékala krev.

Kolem stěn se plazily větve a blížily se k nim, aby je uvěznily. Brzy je pohltily. Nemohli se vůbec hýbat. „Nemůžu se jich zbavit, jinak nás všechny upálím." zašeptala Ignis směrem k Cuilë. Ta se mezitím snažila o uspání Gilraen. Nedařilo se jí to

Gilraen měla na sobě zvláštní přívěsek s lebkou, kterýkoli sebe vysílal podivnou narudlou mlhu.

Darren mezitím sekal do větví svým mečem. Curtis si uvědomoval, že jeho luk by s nimi nic neudělal, a tak používal svou dýku. Sarea ležela v rohu, chráněna od kamenů i větví, ale neměla sílu se hnout, jen zděšeně sledovala, jak jsou její přátelé uvězněni ve větvích. Nemohla s tím nic dělat.

Gilraen se soustředila, na čele se jí objevila rýha a z rukou jí tryskala voda. „To není možné. Vždyť je to zemní elfka." pomyslela si Cuilë. Voda se k nim pomalu blížila.

Náhle se ze změti větví vynořil meč, Darrenův meč, a za ním Darren. Dírou ve křoví se začali prodírat i ostatní. Ignis lehce kývla a z dlaní jí vytryskl oheň. Když plameny zmizeli, Gilraen po hrudi stékal horký kov, ale sama nebyla vůbec spálená.

Když byl Gilraenin přívěsek roztavený, pokusila se Cuilë znovu o smrtící kouzlo. Zase nic. Curtis, který právě vylezl ze křoví, popadl Sarea hodil si ji na rameno a vběhl s ní do tunelu. Zbytek skupiny za ním. Gilraen po nich házela balvany. Jeden obrovský spadl na Roberta. Ozvalo se hlasité křupnutí. Robertovi ruce vyletěli nahoru a zase spadli. Ignis vykřikla a běžela k němu. Darren jí zastavil.

„Dost, je mrtvý."

Gilraen po nich házela další balvany a zatarasila si tím jedinou možnou cestu jak je sledovat.

Prchající skupinka slyšela křik a rozkazy, zřejmě patřily Gilraen, ale co říkala, to už neslyšeli, protože byli příliš daleko.