Zrození fénixe

37

Útočníci se usadili na mírném kopci nad městem. Byla noc a kromě několika strážných, kteří je ostražitě pozorovali, všichni spali. Obléhání trvalo už několik dní. Elfové je den co den zavalovali šípy a po nebi létal ohnivý fénix plivající oheň. Zapálil už celou jednu čtvrť. Strážní byli unavení a netrpělivě očekávali úsvit, aby si mohli jít lehnout a nechat starost o město na ostatních. Nakonec se dočkali a slunce, doprovázené jejich neustálým zíváním, vystoupilo na horizont. Stáže se líně dokolébali do postelí a ihned usnuli. Nikdo si nevšiml skupiny dorhů, vedených ohnivým fénixem, mířící za hradby.

„Hoří! Hoří! Uhaste to někdo!" volaly hlasy.

Letící skupina dorazila do města a Ignis se přeměnila zpět na elfku. Spolu s ní přiletěli i Darren, Cuilë a Allemírë. Dorhové je sundali ze svých zad a ihned odletěli.

„Vyrážíme."zašeptala a její malá skupinka se proplížila k Marii.

*

Dalšího dne se nic nestalo. Obránci si oddechli a nabírali sílu do bitvy. Stres si vyžádal své oběti, a čím déle se čekalo, tím byli vojáci nervóznější.

Král byl unavený a mrzutý. Celé noci nespal, aby se mu zase nezdáli noční můry a nedostatek spánku se na něm začal projevovat. Sekýroval svoje sluhy a s každým se hádal. Nikdo si ho nechtěl rozhněvat, protože by to znamenalo setnutí hlavy. Dříve král vařil odsouzené ve vařícím oleji a nutil jejich příbuzné sníst jejich ostatky, ale nyní bylo příliš souzených a na nějaké mučení nebylo ani pomyšlení.

Toho dne k večeru se měla konat obrovská hostina. Pozvaní hosté měli zakusit nejrůznější lahůdky od nadívaných tetřívků po pečeného divočáka s jablečnou nádivkou. Jídlo se mělo zapíjet lahodnými víny a pivem. Naproti tomu ve městě vládl hladomor. Lidé chřadli a proklínali krále. Někdo s tím musel něco udělat.

Dalšího dne přiběhl poslední sluha, který ještě zůstal v hradu, do králových komnat a hlásil, že se na náměstí shromažďují davy. Lidé přes noc postavili barikádu z nábytku a nepotřebných věcí, které kde našli, a nyní bránili vojákům v průchodu k hradbám.

Král vyslal svého generála, aby ho informoval o skutečné situaci a věrného sluhu nechal zavřít do vězení, protože ho svou zprávou rozčílil.

Když se po hodině generál vrátil, král se dozvěděl, že sluhové svědectví bylo pravdivé. Ani ho však nenapadlo osvobodit ho. Davy se skutečně shromáždili na náměstí a bojovali proti vojákům bránící město. Veřejné mínění bylo jasné. I elfové byli lepší nežli součastný král!

Zakhar udělal svoji osudnou chybu tím, že vydal rozkaz lukostřelcům a ti postříleli nebohé vzbouřence na barikádě. Zbylí vzbouřenci uchopili první věc, co jim přišla do ruky-ženy měli často pánvičky, muži zase sekery a nože- a pustili se do vojáků.

Bitka byla krátká, ale zato velmi brutální. Náměstí bylo nasáklé krví a poseté mrtvolami a zraněnými. Vzbouřenci obdrželi těžké ztráty, ale přesto vyhráli. V kasárnách bydlelo mnoho dalších vojáků vyčkávajících, až na ně přijde řada.

Malá skupinka, která nedávno dorazila do města, se rozdělila. Darren a Allemírë vyhledali vzbouřence a pomáhali jim při bojích. Ignis a Cuilë, neustále schované za kápí se nenápadně přemístili a začali strašit vojáky.

Noc co noc se v kasárnách objevovala mrtvola. Každý mrtvý voják měl u sebe dopis s královými rozkazy a jeho pečetí. Vojáci se báli neuposlechnout rozkazu a tak vše plnili. Skupina vojáků se vždy museli vydat na nějaké místo, odkud se nikdo nevrátil. Vojáci netušili, že je na určeném místě vždy čekala přesila vzbouřenců. Zanedlouho už jim bylo divné, že se jejich přátelé nikdy z misí nevrátí a začali si vymýšlet všemožné důvody, aby tam nemuseli.

Situace ve městě se stále zhoršovala. Pro neustálé rozboje mezi vojáky a vzbouřenci se na nepřátelské vojsko tábořící za hradbami skoro zapomnělo. Elfové byli velmi dobře informováni o situaci a jenom vyčkávali na správnou příležitost. Ta nastala o deset dní později.

*

Ráno, těsně před svítáním, kdy většina vojáků, kteří ještě zbyli, spala a stráže na hradbách zívali a těšili se na ozdravný spánek, se útočníci rozhodli zaútočit.

Trpaslíci v plné zbroji máchající výhružně sekerami a kladivy běželi překvapivě rychle k bráně a začali do ní sekat. Zpod jejich ran létaly třísky. Elfové, kteří byli seskupeni vzadu, sestřelovali všechny obránce, kteří nadzvedli hlavu, aby se po nich rozhlédli.

Ve městě se rozezněli zvony značící nebezpečí. Rozespalí vojáci, často oblečení jen v dlouhých košilích po ramena se rozběhli vstříc nepřátelům. Vojáků bylo žalostně málo, skoro okamžitě se na ně vrhli vzbouřenci vedení Darrenem. Za chvíli se na ulicích váleli mrtvoly vojáků pokryté čerstvou krví.

Ignis doprovázená Cuilë se proplížila městem k bráně a chtěla ji otevřít. Nežli však pohnula otočným kolem, který ji ovládal, trpaslíci se skrz bránu už dostali. Vítězné vojsko proniklo do města a byl konec války.