Zrození fénixe

15.

Po dlouhé namáhavé cestě se konečně dostali do Anwarünya. Město leželo uprostřed pouště a bylo na něj sesláno kouzlo neviditelnosti. Bez Reginy by si ho ani nevšimli. Když byli na místě, řekla jim, aby zastavili a zašeptala kouzelnou formuli, které nikdo nerozuměl.

V tu chvíli se jim před očima objevilo jedno z nejkrásnějších míst, které kdy viděli. Stěny z růžového mramoru byly zdobeny nádhernými malbami mystických zvířat s drahokamy a polodrahokamy místo očí. Dveře z mosazi zpečetěné kouzly na sobě nesly tato slova napsaná tekutým zlatem.

Buď zničen ten, kdo špatné úmysly má. Jen s čistým srdcem vstoupiti smíš.

Dveře se před nimi automaticky otevřely a tak vstoupili. Vnitřek byl ještě lepší. Kamenná cesta se změnila v písek slabě jim křupající pod nohama. Kolem cesty stály sochy všech známých elfů v životní velikosti, vyvedené z bílého mramoru. Každá ze soch měla v hrudi vsazený drahokam, podle toho jaký kdo ovládal živel. Ohniví elfové měli rubíny, větrní křišťály, vodní safíry a zemní smaragdy. A potom tu byla jedna socha elfa se měsíčním kamenem o průměru jedné stopy. Všude kvetly květiny a v rozích se vyjímaly altánky obtočené vinnou révou s plody. Uprostřed té nádhery stála obrovská fontána s mramorovými elfy, lidmi, trpaslíky a dorhy z jejichž úst vytékala voda třpytící se jako drahokamy.

Prošli dalšími dveřmi a tu se octli v další drobnější zahradě zdobené ještě krásněji, než to bylo předtím. A přímo před nimi stál palác ze zeleného mramoru.

Vstoupili do paláce a vydali se chodbou s mnoha dveřmi. Brzy se ve změti honosných chodeb úplně ztratili. Tu zabočili vlevo, tu vpravo, jindy zase stoupali po točitých schodech, až konečně zastavili. Museli být úplně nahoře. Regina vstoupila do zdobených dveří a kývla na ně, aby ji následovali.

*

Ocitli se v kanceláři z ebenového dřeva osvětlené obrovskými okny se zlatými ornamenty. A za stolem seděl elf.

Měl skoro průsvitnou kůži, bílé oči a vlasy. Pod bílým hábitem sahajícím až k zemi měl bílou nezdobenou tuniku, bílé kalhoty a boty.

Muž se představil jako Asmar Tasartir, a když spatřil Reginu, obličej se mu celý rozzářil.

„Jak je to dlouho?" řekl a dlouze ji objal. Nato dodal: „Curtisi, synu, jsi to opravdu ty?"

Trojice se dlouho objímala a bylo slyšet i Reginino vzlykání z radosti.

*

V rohu místnosti stála skleněná truhla, ve které byla jediná věc. Dlouhá bílá hůl, ze které vycházela podivná záře. Na truhle bylo ozdobným písmem zlatou barvou vyryto:

Otevřít při návratu.

Ticho přerušil Asmar Tasartir:

„Tady leží tvoje hůl. Od té doby co tě unesli. Jsem rád, že jsi tu. A ty Cuilë. Splnila jsi svůj úkol, takže ti tvé nové schopnosti zůstanou. Ať se stane cokoliv."