Zrození fénixe

33

Ignis zamířila výš a ještě výš. Vítr jí čechral peří a povzbuzoval plameny. Ohlédla se za sebe a spatřila, že za sebou nechává hořící rudou čáru. V duchu se usmála a letěla dál. Cítila se svobodná a volná. Konečně.

Celý svůj život jen plnila něčí rozkazy. Když byla malá, vzali jí do školy pro ohnivé elfy a naučili jí střílet z luku a kouzlit. Vždycky záviděla mužům, že se učí bojovat s mečem a tak to zkusila také. Ale meče pro ni byli příliš těžké a pomalé, a tak si potajmu sehnala dvě vrhací dýky a začala se učit s nimi. Jednoho dne, když to zrovna házela, jí načapal jeden učitel a pomohl jí dopilovat techniku. Brzy byla jedna z nejlepších bojovnic a bojovníků v celém Seregonu. Svého učitele si velmi vážila a jezdila s ním na výpravy. Jednoho dne, když jí bylo čtrnáct let, se ale stalo něco strašného.

Doprovázela ho do Grundibaru na důležitou schůzku a cestou zpátky je přepadli. Začínala zima a jim ubývali síly. Obětoval se, aby ona mohla žít.

Sama a smutná se vrátila do Ringërilu a dál pokračovala ve výcviku. Snažila se, aby na ní mohl být hrdý. Stala se nejlepší bojovnicí v Seregonu a začala plnit tajné úkoly od Astarte.

Jednou z mnoha výhod létaní, byl i skvělý zrak. Uviděla, že na ni Darren mává a snesla se dolů. Vletěla do křoví, kde měla schované oblečení a proměnila se. Rychle se oblékla a zamířila k Darrenovi.

„Je to naprosto úžasný." řekla mu nadšeně.

„To ti věřím. Tady ze země to vypadalo lákavě. Jenom jsem ti chtěl říct, že se karavany zastavili a my tady budeme přespávat."

„Aha, dobře. Máme něco k jídlu. Ve vzduchu mi vytrávilo."

Darren mlčky kývl k ohni.

„Jdem jíst."

Znovu kývl a sedl si k ní.

„Řekneš něco nebo ani ne?"

Pokrčil rameny.

„Tak nic."

Vzala si do jedné ruky suchary a do druhé nasolené maso a začala jíst. Oboje bylo tvrdé, ale alespoň to bylo k jídlu.

Darren se na ni dál díval a hypnotizoval ji pohledem. Ještě pořád se nehnul.

„Darrene." zatřásla s ním.

„Co?" zeptal se rozespale. „Asi jsem usnul."

„Tak si běž lehnout. Já to tady dodělám a půjdu taky."

*

„Tak už jsme tady. Už nechci nikoho doprovázet." postěžoval si Darren.

Karavany jeli hrozně pomalu a zdržovali je. Ale už konečně byli v Anwarünya a to bylo hlavní. Obyvatelé měli z jídla obrovskou radost a málem začali provolávat jejich jména.

Sešli se s Sareou, Curtisem a Cuilë. Ximenu bohužel nezastihli, protože už zase odjela zpět do Dračí hory. Ale teď je čekalo něco jiného. Válečná porada.

*

„Asmare Tasartire, Regino, Nesso."pozdravila radu Ignis. „Kde je zbytek?"

„Zrádci." řekli všichni najednou.

„Mm aha. Dobře. Můžeme teď přejít k poradě?"

„Jistě." souhlasila Regina.

„Takže přidali se k nám dorhové, vlkodlaci a trpaslíci podle toho co jsem zaslechla. Naše vojska proti lidem a obrům. Myslím si, že máme šanci. Ale potom je tady jeden velký problém...."

„Problém? Jaký problém?" zeptala se jí Nessa.

„Temní elfové. Zničili Carnesír a Isilrá. Carnesír jsem osobně pohledávala a nebyla tam žádná mrtvola. Museli je zajmout. Ale nikdo neví proč."

„Carnesír?" zalapala po dechu Nessa.

„Nejdřív zničíme Zakhara. Zbytek musí počkat."

„Ale jsou to elfové. Musíme je zachránit. A kromě toho jsou temní elfové příliš silní. Už zničili Carnesír a Isilrá. Kdykoliv můžou zaútočit na další město...." namítla Ignis.

„To není naše starost. Řekni elfům, ať se připraví k boji. Zaútočíme na Lohikäärme."

„Co si o sobě vůbec myslí. Že je nějakej bůh. Ale to se mílí. Kvůli němu může zemřít mnoho elfů z čistě sobeckého hlediska. Měl by se víc starat o svůj lid, jinak brzo nebude komu vládnout." brblala Ignis znechuceně, když odešla, aby kontaktovala Astarte.

Ta zformovala vojsko a vyrazili.