Zrození fénixe

17.

Ráno druhého dne se Ignis a Darren vydali na cestu. Měli s sebou zásoby asi na dva měsíce a už bylo jaro, takže se nemuseli obávat Bratrstva zimních růží. Cesta by jim teoreticky měla zabrat jeden měsíc, ale mohlo se stát cokoliv. Každý večer předtím než šli spát, učila Ignis Darrena kouzlit.

„Sedni si na tu kožešinu k ohni. Tak před tebou stojí svíčka. Zavři oči a mysli na ni. Jak hoří. Drobné světýlko v temnotě. Soustřeď se, mysli jen na tu hořící svíčku."

Svíčka zablikala, ale zase zhasla. Darren se většinou pokoušel o kouzlo zhruba hodinu a potom šli spát.

Jindy jí zase napadlo něco jiného. Sedla si naproti němu, že se mohli dívat z očí do očí, chytila ho za ruce a řekla mu, aby se soustředil a pokusil se jí sebrat energii, protože to bylo jedno z nejlehčích kouzel, které znala. Darren se vždy soustředil. Sledoval její oči a pokoušel se splnit, co mu řekla. Nikdy se mu to ale nepodařilo.

Jednoho dne, kdy už se blížili k Tather Seregon, mu řekla:

„Už vím, jak můžeme použít kouzla i pro tebe. A v Ringërilu to můžeme uskutečnit. Podej mi svůj meč."

Darren jí ho dal a ona jím zkušebně mávla ve vzduchu.

„Mm to vůbec není špatný. Dobře vyvážený. Kvalitní ocel. Myslím, že s tím se mi bude dobře pracovat. Co přesně chceš, aby uměl? Napadlo mě, že by mohl zvýšit tvojí rychlost a sílu úderu. Oheň nebo jiné živly by myslím nešli. Jednou jsem se pokoušela očarovat si dýky a šípy, aby při použití splanuly, ale nějak se mi to vymklo z ruky a dopadlo to tak, že jsem musela hasit všechno kolem. Shořel mi při tom i můj milovaný luk, který jsem vytvářela hrozně dlouho."

Dohodli se, že kouzlo provedou v Ringërilu, a potom, protože už byla noc, šli spát.

*

Měsíc nato dorazili do Tather Seregon. Bylo to nádherné město. Domy byly tvořeny spojením pálené hlíny a stromů. Vše bylo zdobeno květinami, které rostly úplně všude. Stromům pučely nové listy. Všude bylo zeleno. Ve vzduchu létal pyl.

„Chceš jít se mnou za královnou?" zeptala se Ignis Darrena.

*

Královský palác byl obrovské množství stromů, spojené větvemi. Malé mezery mezi stromy umožňovaly průchod světla, ale stále zajišťovaly teplo.

Vstoupili malým průchodem z větví opletených květy. Procházeli mnoha chodbami zdobenými květy, až došli do trůnního sálu.

Uprostřed trůnního sálu byl trůn a na něm seděla královna Astarte. Muselo jí být přes patnáct set let. Dlouhé šedé vlasy jí sahali až k zemi.

„Teď se ukloň." zašeptala Ignis potichu Darrenovi.

„Ignis, vidím, že nám neseš zprávy. Doufám, že jsou dobré." promluvila Astarte zvonivým hlasem.

„Má královno, Sarea, Cuilë i Gilraen jsem osvobodila, jak jste mi přikázala. Sarea byla pověřena jako vyslanec a vydala se do Grundibaru, Cuilë se stala učněm Asmara Tasartira poté co získala nové schopnosti, ale Gilraen přešla na temnou stranu. Je mi to líto, má paní. Přepadli a unesli nás obři. Povedlo se nám utéci, teda všem kromě Cuilë a Girlaen. Ještě jednou se moc omlouvám."

„To je v pořádku, mé dítě. Nebýt tebe, všechny tři by ještě byli ve vězení. A co si přeje ten mladík vedle tebe?" Pohlédla na Darrena.

„Vaše Veličenstvo, mé jméno je Darren a býval jsem vůdce Rebelů."

„Býval? Teď tomu nerozumím. Co se stalo se zbytkem:"

„Přežil jsem jen já a můj zástupce, který nyní doprovází Sareu na cestách."

„To je mi líto. Ignis, doslechla jsem se, že jste byli v Anwarünya. Z jakého důvodu?"

„Doprovázeli jsme tam Reginu. ..."

„Manželku Asmara Tasartira? To je dobře."

„...A potom jsme řešili nadcházející válku. ..."

„Konečně se rada rozhoupala."

„...A přivezla jsem vám dopis."

Tak to pokračovalo i nadále. Ignis se zmínila o pergamenu a nakonec se s Astarte dohodla, že s Darrenem provede rituál.

P