Zrození fénixe

23.

„Hoří! Hoří! Uhaste to někdo!" volá někdo venku.

Cuilë vyběhla ven, aby zjistila, co se to děje. Několik vodních elfů v čele s Nessou se proplétali přihlížejícím davem, aby oheň uhasili. Je tu moc lidí a tak Cuilë neviděla, co se to děje. U jedné zdi leželo několik beden. Vylezla na ně, aby se to dozvěděla. A teď už konečně viděla.

Hořela spižírna. Obrovská dřevěná místnost s veškerým jídlem, které tady mají. Nessa se svojí družinou se konečně propletla davem a doběhla ke spižírně. Začali plameny kropit vodou, která jim vystřikovala z rukou. Za chvíli byl oheň pryč, ale zásoby už nezachránili.

*

„Ticho!" zařval Asmar Tasartir, aby přehlušil šeptající si dav. „Vím, že je tady zrádce, který toto všechno způsobil a jestli se přizná, slibuju, že budu milosrdný. Ale pokud ne, za tohle zaplatí." Při slově tohle mávl rukou směrem ke spálené spižírně. „A nebudu milosrdný, jako jsme byli doposud. Je tu zrádce, který donáší Zakharovi. A Zakhar nás chce všechny mrtvé. Brzy vypukne válka a my vyhrajeme. Nezáleží na tom, kolik jídla máme. Nějaké sabotáže nás nezastaví, protože zvítězíme. Ano zvítězíme! Porazíme falešného krále a v zemi konečně nastane mír. A to je to co my chceme. Mír!" Ke konci už křičel.

Dav skandoval: „My chceme mír! My chceme mír!"

Když se trochu utišili, mluvil Asmar Tasartir dál: „Ale dosáhnout míru není jednoduché. Vede k němu trnitá cesta. Ale my ji přejdeme a porazíme falešného krále." Potom vykřikl: „Zvítězíme!"

A dav skandoval znovu: „Zvítězíme! Zvítězíme! Zvítězíme!"

*

„Hezká pohádka." řekla Cuilë směrem k Asmaru Tasartirovi, když měli hodinu.

„Situace je jiná. Nemáme žádné jídlo. Nevím, co budeme dělat. Jediné co zní logicky je to říci Astarte, aby nám poslala nějaké jídlo." odpověděl si spíš sám pro sebe.

„Mám to udělat?"

„Ano."

*

„Má královno, situace v Anwarünya je katastrofální. Nemáme žádné jídlo, protože nějaký zrádce spálil spižírnu."

„Dobře, hned vám tam něco pošlu."

*

„Dobře, vše je zařízené. Vyráží k nám pomoc. Ale nikdo se to nesmí dozvědět." zašeptala Cuilë Asmaru Tasartirovi a odešla do svého pokoje.

*

Cuilë seděla na posteli a povídala si naštvaně pro sebe: „To si vážně myslí, že tohle je ta nejlepší cesta? Já jsem jinýho názoru. Oba víme, kdo je ten zrádce. Nebo bych spíš měla říct zrádci. Když je popravíme, tohle skončí."

Byla neuvěřitelně rozčílená. Každý jenom dělal, že bude válka a oni vyhrají, ale jak chtějí vyhrát, když se každý jenom schovával a nechával to na ostatních.

„Ať se Sarea povede přesvědčit trpaslíky, aby byli s námi, a Ignis vypustí toho draka." přála si.