Zrození fénixe

12.

Blížil se večer. Skupina se rozhodla utábořit. Za jeden den ušli minimálně třicet kilometrů. Ignis rozdělala oheň a potom se společně s Cuilë, Sareou a Curtisem vydali na lov. Darren mezitím postavil stany.

Potichu se plížili lesem dávajíce si pozor, aby nešlápli na žádnou větvičku. Ve vlhké hlíně byli obtisknuté stopy. Nejspíš tudy prošlo stádo srnek před pár hodinami. Sledovali stopy mířící k vodě, když tu se zahlédli, že několik zvířat mířilo jinými směry. Ignis šla doleva, Cuilë doprava a ostatní sledovali zbytek stáda.

Ignis šla pomalu lesní cestičkou. Všude bylo bahno. Dostala se na rozcestí. Stopy mířily doprava. Vydala se za nimi. Další rozcestí. Stále doprava. Stopy nebyly příliš hluboké, takže se muselo jednat o hodně mladé zvíře. Další rozcestí. A tentokrát doleva. Mířila k malému potůčku. U potoka se stopy prohloubili. Zvíře se nejspíše zastavilo, aby se napilo. Další stopy vedli kolem ostružiníků. Při bližším průzkumu našla hrst srsti. Ale nebyla to srnčí srst. Byl to vlk.

Podle stop začala srnka utíkat. Vlk ji pronásledoval. V dalším keři byl jiný kus srsti, srnčí srsti. Vlk ji následoval. Stopy se znovu prohlubovaly. Srnka už nemohla dál. Šla pomalu, kopyty zapadala do bahna a vlk ji doháněl. Ignis měla se svými odhady pravdu.

Kousek odsud ležela mršina. V bahně byla vsáklá krev, takže získalo tmavě hnědou barvu. Ignis klekla k mršině a pozorně jí sledovala. Potom vzala klacek a začala ji prozkoumávat zevnitř. Bylo to zvláštní. Maso bylo stále čerstvé.

Začalo se stmívat. Už bylo pozdě. Mohla jenom doufat, že ostatní něco ulovili. Už musela jít zpátky k táboru. Kdyby teď potkala vlka, nedopadlo by to dobře. Nic by neviděla a vlk by ji zabil. Rychlým krokem vyrazila zpátky. Blížila se k rozcestí, kde se rozdělili, když tu zaslechla divné zvuky. „Vlk!" napadlo ji.

Zvuky ale absolutně nepřipomínali vlka. V dálce houkala sova. Začínala noc. Brzy se objeví první hvězdy. Les ožíval nočním životem. Zvířata se vydávala na lov. Musela si pospíšit. Proti vlkovi neměla šanci. A co kdyby se tady objevil medvěd. Žádné medvědí stopy neviděla, ale to neznamená, že tam nejsou. Zvuky se přibližovali. Tiché zavrčení. Konečně znělo jako vlčí. Vlevo, ne vpravo. Točila se jí hlava. Musela se dostat k ohni. Plížila se pryč. Stále sledovala, co se děje za ní.

Listí šustilo, jak se do něj opíral vítr, v dáli bublal potůček, zase zahoukala sova. A za ní se něco plížilo. Ohlédla se, ale zase nic neviděla. „Je to ten vlk?" ptala se v duchu sama sebe. Trochu zrychlila. Zase ten zvuk. Tiché chrastění. Otočila se. Za ní nic. Zrychlila, už viděla táborový oheň. Zvuk se přibližoval. Skoro běžela. Blížila se k ohni. „Ještě kousek. Už tam skoro jsem." říkala si v duchu. Znova se ohlédla a ještě zrychlila.

Najednou na ni něco skočilo. Bylo to velmi těžké, horké a chlupaté. Vykřikla.

*

Na obličeji měla něco mokrého a slizkého. „Vždyť to je jazyk." uvědomila si.

Její výkřik přilákal Darrena. Přiběhl s obnaženým mečem v ruce, a když zjistil, co se stalo, nemohl se přestat smát.

„Pozor ať tě neulízá k smrti." prohodil.

Ignis byla celá mokrá. Opatrně se odkulila zpod vlka a začala se smát spolu s Darrenem. Když se vraceli zpátky do tábora, vlk je oddaně následoval. Cestou zjistili, že je to fena a dali jí jméno Fera.

*

V noci bylo chladno. Všichni spali co nejblíže k ohni, jen Ignis spala vedle Fery. Srst měla měkkou a příjemnou na dotek. Z kůže jí sálalo teplo.