Zrození fénixe

28

Cuilë kručelo v břiše. Měla hlad. Naposledy měla trochu ovesné kaše ke snídani a už byl večer. V Anwarünya už nebylo žádné jídlo. I když s ním šetřili a bolestně očekávali příjezd pomoci ze Seregonu. Pomoc ale nepřijela. Nevěděla, co se stalo. O příjezdu karavan věděla pouze ona, Asmar Tasartir a Regina. Nikomu z Rady to neřekli. Právě tam byli zrádci. Rada jimi byla přímo prolezlá. A protože s tím nikdo nechtěl nic dělat, musela to udělat sama.

*

„Obyvatelé Anwarünya," promluvila Cuilë k davu. „jak víte jistý zrádce, měla bych spíše říci zrádci, spálili naši spižírnu s veškerým jídlem a způsobili s tím tenhle zmatek." Máchla rukou kolem sebe. „A já vím, kdo to udělal. Těmi zrádci jsou Amroth, Celahir Fehälis a Bohindir Calmsasil."

*

„Astarte, já vím, že jsme vás žádali před nedávnem o pomoc a vy jste byli tak laskaví, že jste nám ji poskytli, ale ty karavany nedorazili a nám už nezbylo skoro žádné jídlo. Nemohla by si nám ještě naposledy pomoci."

„Asmare Tasartire, uvědomuješ si, že my také potřebujeme jíst a kromě toho slyšel jsi už o tom, co se stalo v Carnesíru a Isilrá? Tím, že Ignis provedla to kouzlo na oživení draka, což se jí mimochodem nepovedlo, vypustila temné elfy, kteří se snaží zničit svět a už v tom začali. Osobně jí to nemám za zlé. Můžeme za to všichni. My všichni jsme drželi v rukou ten pergamen a nevšimli si varování posledního řádku. Nocí temno roztočit. Divím se, že nikoho z nás nenapadlo, že by to mohlo mít vedlejší účinky. Takže jak už jsem řekla, nemůžeme vám poslat další jídlo, dokud se situace u nás alespoň trochu neuklidní. Je mi to líto, ale taková je pravda."

*

„Zabijte je! Zrádci! Popravte je!" volal dav.

„Přiveďte ty zrádce sem." poručila Cuilë dvojici strážců.

Už si u všech získala velkou úctu, a tak ji strážci beze slova poslechli. Za chviličku už vedli tři zrádce v poutech. Amroth si odplivl směrem k jejím nohám. Cuilë stačila jen tak tak odskočit. Vojáci je připevnili k sloupům altánku a začal rychlý a nemilosrdný soud.

„Pánové, byli jste obžalovaní ze žhářství. Co mi k tomu řeknete." pronesla k nim zvučným hlasem Cuilë.

„A ty si myslíš, že mám dost důkazů, abys skutečně věděla, že jsme to udělali my?" zeptal se jí arogantně Celahir Fehälis.

„Jeden mám. Občané Anwarünya, teď se prosím upřeně dívejte na tyto zrádce. Pánové, zeptám se vás ještě jednou. Podpálili jste spižírnu?"

„Ne!" zařvali odsouzenci.

„Před chviličkou jsme mohli vidět jejich auru." teď už mluvila s davem. „Když někdo lže, jeho aura černě bliká. Ty chlapče v první řadě, viděl jsi jejich auru blikat?"

„Ano paní." odpověděl jí.

„Velmi dobře. Zkusíme to znovu. Pánové, pokusili jste se mě otrávit rostlinou jménem Eressë, která roste pouze u jezera Inglorion. Ano nebo ne."

„Ne!"řekli souzení a jejich aura zase probleskla.

„Dobře a poslední otázka. Osvobodili jste Lukase, vůdce Bratrstva zimních růží, a potom jste ho zabili. A to brutálně. Ano nebo ne?"

„Ne!" řekli odsouzenci a jejich aura potřetí a naposledy zablikala.

„V tom případě vás shledávám vinnými."

*

„Popravte je!" křičel dav. ¨

„Ještě chvilku počkejte, mí drazí." řekla Cuilë a otočila se zpátky na zrádce. „Takže proč jste to udělali. Řeknete to a zabiju vás rychle. Nebo to bude bolet. Inspiruju se Zakharem."

„Jsi tak blbá, žes na to ještě nepřišla?" zeptal se jí Amroth.

„Tak mi to teda řekni, když jsi tak chytrý." řekla ironicky.

„To je prosté. Jakmile by Númenessë zaniklo, získali bychom mnohem víc majetku. Musíš uznat, že lidé tuhle válku vyhrají a každý kdo by byl proti Zakharovi zemře."

„Zakhara znám lépe nežli ty. Tím, že jste zradili svůj vlastní rod, jste dokázali, že neumíte být loajální. Při nejbližší příležitosti by vás zabil. Takže zemřete tak jako tak. Stráže! Zabijte je."