Zrození fénixe

39

„Vážně to byl dobrý nápad?" zeptala se Ignis Darrena.

Byli právě na cestě do lesů Seregon. Oba jeli vedle sebe na koni, a aby si alespoň trochu zkrátili cestu, povídali si o tom, co se bude dál dít.

„Musí přece pochopit, že temní elfové jsou hrozba. Všichni se soustředili pouze na svržení krále...."

„My taky."

„Jo, my taky. Musíme o nich něco zjistit. Nejsi jediná, kdo si myslí, že vodní a zemní elfy unesli."

Darren pomlčel o návštěvě temných elfů. Jeho prvotním instinktem bylo chránit Ignis a věděl, že by ji temní zabili. Byla skvělá bojovnice. Když se potkali, málem ho porazila. Ale i přes své schopnosti by temné elfy neporazila. Byli příliš silní. Na vlastní oči viděl, co provedli s Carnesírem a Isilrá. Obě města byla plná elfů, kteří uměli kouzlit. Ignis mu prozradila, že jsou cvičeni k boji pouze ohniví elfové, ale když má někdo jiný talent, může se učit i on.

„Chtěla bych jet do Ringërilu. Je jasné, že budou chtít napadnout buďto Ringëril nebo Melwasúl. Už jsem z toho všeho unavená, tak mě napadlo, že bychom mohli učit v Ringërilu. Často když dělám nějaký průzkum, ptám se právě dětí. Zajímají se o svět více než dospělí. A druhou možností jsou drbny. Ty mi vždycky řeknou, co se kde stalo. Co myslíš ty?"

„To zní dobře. Možná získáme i nějaké ty informace."

A tak se vydali do Ringërilu. Cestou se ještě stavili u Astarte a sdělili jí svůj záměr a potom se už konečně zabydleli v Ringërilu. Když Ignis došla do bojové školy, aby se přihlásila jako učitelka, přijali ji s otevřenou náručí. Byla hrdinkou, živoucí legendou Ringërilu. S Darrenem to bylo horší. Elfové mu nedůvěřovali a nechtěli s ním mít nic společného. Ignis se naštvala a hned dalšího dne došla k řediteli školy a pustila se sním do debaty.

„Darrena znám už dlouho a nikdy ho nenapadlo zradit mě. Je to jeden z nejlepších lidí jaké jsem kdy poznala. A to znám hodně lidí. Všichni tvrdí, že jsem nejlepší bojovnicí Seregonu, ale když jsme si jednou dali souboj pouze s jeho mečem a mými dýkami, vyhrál. Je to ten nejlepší bojovník jakého znám. Byl vůdcem Rebelů, kteří bojovali proti králi. Byl jedním z hrdinů bitvy u Králova města. Když mu nedůvěřujete, tak ať, ale domnívám se, že by vašim studentům takový skvělý šermíř jako učitel jenom prospěl. Ale je to váš názor."

„Tak dobře" řekl nakonec zmučeně ředitel. „přijmu ho. Ale jestli se tu něco stane, bude se mi zodpovídat."

*

Ignis spokojeně jedla svůj oběd. Celé dopoledne učila studenty kouzla typu jak se dostat z pout. Po chvíli si k ní přisedl Darren a začal jíst jídlo, které si ráno připravili.

„Takže? Jaké to bylo? Chci podrobnosti." řekla rychle za sebou na jedno nadechnutí.

„No... myslím, že to bude v pohodě. Ale celkem si myslím, že se zbláznili. Když jsem měl hodinu se začátečníky, dali mi pouze těžké železné meče. Ty děcka skoro ani nepoznali čepel od hrušky. A když ty meče měli zvednout..."

„To je hlavní důvod, proč já bojuju s dýkami. Není to kvůli rychlosti, ale kvůli tomu, že ten meč sice uzvednu, ale abych s ním potom sekala do nepřítele... to my zrovna nejde. A navíc dýky můžu lépe schovat. Zařídím ti dřevěné meče, bude to i bezpečnější."

„Dobře, tak díky."

„Zjistil jsi něco o temných elfech?" zeptala se ho s nadějí v hlase.

Zavrtěl hlavou.

„Já taky ne. Možná časem. To je hodin. Už musím. Uvidíme se večer."