Zrození fénixe

32

„Nudím se."řekl Darren Ignis jedoucí vpředu konvoje.

Už několik dní doprovázeli karavany s jídlem, aby je ochránili před zloději a královy vojáky. A zatím se nic nestalo. Ale to ještě nic neznamenalo. Byli teprve na začátku a cesta se táhla daleko za horizont.

„Já taky. Jsme zvyklí bojovat proti Bratrstvu zimních růží, osvobozovat draky a ne celé dny jet děsně pomalým tempem a ochraňovat karavany. Včera, když se rozbilo to kolo, jsem si myslela, že tam vystojím důlek."

„Přesně. Už se těším na bitvy." Potom poklekl před Ignis na koleno a slavnostně prohlásil: „Má paní, slibuju, že vás budu chránit ve všech bitvách a nedovolím, aby se vás dotkl jediný voják."

„Jak romantické." Usmála se na něj Ignis. „Bohužel hodlám můj věrný rytíři bojovat vedle Vás a krýt vám záda. Ale nejprve do nich vystřílím celý svůj toulec."

Darren se zatvářil smutně a řekl jí: „Ano paní."

Potom už se ani jeden z nich neudržel a začali se smát na plné kolo. Po chvíli zjistili, že jsou skoro na konci konvoje a začali se pomalu a líně vracet dopředu, když tu někdo zakřičel.

„Stát!"

Ignis i Darren nasedli na koně a rozjeli se dopředu.

„Co se to tu děje?!" zeptala se, když byli na místě.

Muž řídící první vůz mlčky kývl na skupinu zmutovaných lidí. Každý z nich měl přes dva metry a byl porostlý srstí. Obličej a zašpičatělé uši byli porostlé něčím mezi srstí a vlasy či vousy. Ruce měl svalnaté a nehty dlouhé a naostřené do špičky. Stejné byli i nohy.

„Kdo jste?!" zavolala na ně. „A co chcete?!"

„Jsme vlkodlaci a hledáme naší královnu. A našli jsme jí. Je po tvém boku."

Ignis se podívala na jednu stranu. Tam stál Darren. Usmál se na ní svým typickým uličnickým úsměvem, který se Ignis tak líbil a řekl:

„Já jsem královna. Mm... zajímavá představa, ale ne."

Ignis se tedy podívala na druhou stranu a tam stála Fera.

„Jak?" vykoktala ze sebe.

A potom se stalo něco opravdu divného. Fera začala mluvit. Ale ne normálně. Komunikovala s ní přes myšlenky.

„Mají pravdu. Jsem jejich královna."

„Vždyť ty si vlk a oni jsou vlkodlaci nebo co vlastně."

„Je to trošku složitější."

„Času máme dost."

„Dobře, když se vlkodlaci rozmnožujou, narodí se buďto vlkodlak nebo člověk. A jednou za sto let se narodí vlk, a tím jsem já. A toho vlka si vlkodlaci určí jako svého krále. V mém případě královnu. Podle tradice si musí král najít spřízněnou duši a společníka nebo společnici mimo svůj rod. A já si našla tebe."

„Když už jsme se všichni představili, myslíš, že by bylo vhodné, aby se k vám přidala naše vojska." Potom vlkodlak dodal „Každý kdo je přítelem naší královny je i naším přítelem."

*

„Ty nejsi elf, že ne?" řekl Ignis hlavní vlkodlak.

„Ehh? Nějak vám nerozumím. Jsem elf."

„Ne tak docela. Z tvého pachu cítím i příměs něčeho jiného. Žár a pták. Nevíš o tom něco. Podle mě se můžeš převtělovat. Do fénixe. Teda myslím. Fénixe nikdo nikdy neviděl. Ví se o nich pouze to, že jsou ohniví ptáci. Zkus se do něj převtělit. Myslím, že to dokážeš."