37.Kapitola - Spojenectví

2.2K 161 3
                                        

Ušklíbla jsem se a začala hledat Remuse. Bloudila jsem po Bradavicich a potom mě napadlo místo, kde by mohl být. Plácla jsem se do čela. Že mě to nenapadlo dřív.

Zakroutila hlavou a zamířila do knihovny. „Dobrý den, madam/profesorko Pinceová, můžu se zeptat jestli je tu náhodou Remus Lupin?" usmála jsem se na knihovnici a ta na mě koukala dost zmateně. Moc často mě tu asi nevídá.

„A-ale jistě. Je v páté řadě v oddělení vlkodlaků," řekla a ukázala za roh. Ja jsem jen kývla a zamířila za Remem.

„Reme!" zajásala jsem, když jsem uviděla pana Lupina.

,,Pst," dal si prst před pusu a usmál se. „Ahoj Marlene. Co potřebuješ?" zeptal se a rychle schoval knihu, ve které si zrovna četl.

Sedla jsem si vedle něj a povyprávěla jsem mu všechno, co chvi uskutečnit a proč.

„No já nevím Marlene, přece jen, je to náš kamarád," zakroutil hlavou a odložil brk.

,,No můj teda ne," vyvalila jsem oči a Remus dával ruce nahoru, jako kdyby se vzdával.

,,Ach jo..." povzdechl si.

„Tak kdy začneme?" zeptal se po chvíli.

,,Už dneska. U večeře bych začala plán McGonagalka a ráno plán oblečení. Pak jsem vyškrtla plány poník a famfrpál. Zakončila bych to plánem růžový týden," sdělila jsem Remusovy můj plán a on se tiše zasmál.

„Ty jsi taková mrcha Marlene," zakroutil nademnou hlavou.

,,Nejsem mrcha, jen se nenechám otravovat a fakt fakt fakt hodně ho nemam ráda," zasmála jsem se nakonec.

,,Ale víš o tom, že se Sirius bude mstít. Nejen tobě, ale i mě," ujišťoval mě -a asi i sebe-Remus.

,,Jen mně, protože o tobě nebude vědět," řekla jsem mu a on se ušklíbl a obrátil oči v sloup. „Co?"

,,Je to kamarád. Tohle se nedělá," zakroutil znovu hlavou a dal si tvář do dlaní.

,,Reme prosím," žadonila jsem.

„No tak dobře, ale jen s plánem oblečení, nic vic" zvedl obočí a já hned přikývla.

,,Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju," dědovala jsem mu a pořádně ho objala.

Tohle může reálně vyjít! Měla jsem takobou radost, že se to nedalo ani popsat.

„Nemáš zač, ale to je poprvé a naposled."

,,Jasně," usmála jsem se vyběhla z knihovny. Ještě jsem slyšela, jak se Remus uchechtnul a zamumlal něco ve stylu Do čeho jsem se to zase pustil?

Blackinnon I. | czPříběhy, které tě pohltí. Začni objevovat