Následující dny byly jedno velké potěšení. Přestávalo mě bolet celé tělo, holky mi nosily sladkosti a ležela jsem v posteli. Ideální. Teda, jeden problém tu byl, a celkem velkej problém.
,,Nemůžeš jíst tišeji? Hrozně mlaskáš!" napomenula jsem Blacka, když jsem se chystala uložit ke spánku.
,,Tss, co je? Jsi to dostala nebo co?" uchechtl se Black a mlaskal dál.
Jak je možný, že mě někdo dokáže vytočit k nepříčetnosti jednou větou!?
Když mlaskání neustálo, rozhodla jsem se zakročit.
,,Au, to hrozně bolí, moje břicho! Madam Pomfreyová!" začala jsem sténat a chytla jsem se za břicho (plné sladkostí). Spíš jsem šeptala.
,,Tsss, nesimuluj," odsekl Black a nepřestával v ládování.
,,Nesimuluju, ty kreténe, hrozně to bolí!"
,,Ale nebolí," dělal, že mi nevěří, ale přestal se ládovat a začal pokukovat.
,,Bolí, dělej něco, proboha! Auu," úpěla jsem a měla jsem co dělat, abych se nerozesmála.
,,To jako fakt? A co mám dělat?" Black si sedl a koukal na mě. Vypadal óhromně zmateně.
,,Dojdi pro madam Pomfreyovou, ty chytrej!"
,,Jo, jo! Už běžim!" Vyskočil z postele - ráda bych upozornila, že jen v triku a trenkách - a utíkal přes celou ošetřovnu.
,,Co? Co se děje?" přiběhla madam Pomfreyová a za ní Black. On dokonce vypadal i vyděšeně! No to je k popukání!
,,Uff, tak křeč úplně ustala, to bude asi z toho sladkého, omlouvám se, planý poplach," pousmála jsem se, pustila břicho a posadila se.
,,Opravdu?" bála se Pomfreyová. Sáhla mi na čelo, aby se přesvědčila, že nemám teplotu.
,,Opravdu, děkuju za starost," pousmála jsem se jak na ní tak na Blacka, který v tu chvíli naprosto pochopil, o co šlo, takže s sebou praštil do postele a pak hned zaúpěl, protože si asi narazil modřinu.
Madam Pomfreyová si nás ještě přeměřila pohledem a pak odešla. Já se mohla začít smát a taky jsem začla.
,,No to mi ani neřikej! Ty ses o mě normálně bál!" zajíkala jsem se ve smíchu. Jemu to asi tak vtipné nepřišlo.
,,Ha ha ha, fakt vtipný," obrátil oči v sloup Black a lehnul si ke mně zády.
,,Ty jseš fakt veselá kopa," řekla jsem ironicky, když jsem se dosmála.
,,Jo a jen tak mimochodem, pěkný trenýrky," uchechtla jsem se a uložila se ke svému slibovanému spánku.
Tedy ne na moc dlouho, protože jen co jsem zavřela oči, cítila jsem na sobě pohled.
,,Co chceš?" zamrmlala jsem.
,,Kdo já?" zeptal se Black.
,,Ne asi, ten za tebou," odpověděla jsem ironicky a zahrabala jsem se ještě víc pod peřinu.
,,Tam ale nikdo není!"
Tak na tohle odpovídat nebudu, dobrou.
Jedna, dva, tři, čtyř-
,,Přestaň na mě sakra čumět, nebo ti dám takový dělo, že ti ani Pomfreyová nepomůže!"
ČTEŠ
Blackinnon I. | cz
Fanfic,,Strašně dlouho jsem o tom přemejšlel, ale prakticky jsem nic nevymyslel. Jen to, abys mi do toho vůbec neskákala a nechala mě to domluvit. S výsledkem už si potom nalož jak chceš." Odmlčel se a po chvíli zase začal. ,,Už to mam. Řeknu ti takovou...
