„Lily! Lily! Lily! Lily! Vstávej!"
Ano, opravdu mne mají všechny mé kamarádky velice v oblibě.
„Co se děje Marlene?" zeptala se ospale a zavrtala se víc do peřin.
„Dneska je konkurz do famfrpálového družstva a já se musim rozlítat!"
Byla jsem z toho celá na nervy. Aby ne! Potřebuju se tam dostat!
„Dorcas už lítá a Mary taky vstala docela brzo, chápeš?"
Šílela jsem a rozhazovala rukama úplně všude po pokoji.
„Ale prosím tě, vždyť jsi byla v týmu zatím každý rok! A navíc o nic nejde," zívla unaveně Lily, ale už se zvedla.
„Budu předstírat, že jsi tu poslední větu vůbec neřekla, jo?"
Lily začala něco nesrozumitelně mumlat. Hádám, že to bylo něco o tom, jak je famfrpál divný sport a jak nechápe, že to může někoho bavit.
,,Kolik je vůbec hodin?" zeptala se Lily a podívala se na hodiny. ,,To si děláš srandu? My jsme měli včera trest, ani si nedovoluju odhadnout v kolik jsme přišli, málem jsem Pottera 6x zabila a ty mě budíš v půl šesté ráno? Ty si normálně koleduješ..."
„Lilánku, už jsi pokročila! Málem jsi ho nezabila 6x a ne 10x. Vidíš? To jsou následky naší terapie," řekla jsem s naprosto s povzbuzujícím výrazem.
Nějak to nechápu, ale Lily se vůbec nesmála.
„Ti vrazim asi za chvíli," povzdechla si Lily a začala se oblíkat.
Nejdřív jsem měla namířeno na snídani, ale pak jsem to otočila a zamířila jsem místo do Velké síně do sovince, jestli mi nepřišla pošta. Vím, že pošta chodí i do Velké síně, ale já si to ráda vybírám v sovinci.
Je docela zima (tak né asi když je podzim). Vyběhla jsem nahoru a tam už čekala naše krásná sovička. Usmála jsem se, pohladila ji po čele a vzala si od ní dopis.
Sedla jsem si, opřela se o sloup a četla.
Naše nejmilovanější Marlene,
máme se docela dobře. Přijela k nám teta Finnie, takže docela sranda. S
mladým Blackem si nedělej starosti. On dospěje.
Nepřijedeš k nám na Vánoce? Víme, že tohle by byly poslední Vánoce v Bradavicích, ale rádi bychom tě měli doma. Až budeš mít čas, tak nám zase napiš.
Taky nám chybíš
Reina a Finnick (jak originální :D)
McKinnonovi
Dočetla jsem dopis a uslyšela jsem obrovskou ránu.
Stoupla jsem si a podívala se tam, odkud ten zvuk přicházel.
„Tak člověk doufá, že bude mít aspoň někdy od tebe klid, ale ty jsi prostě všude!"
Jo, tak věř mi, Blacku, že na to máme stejný názor.
ČTEŠ
Blackinnon I. | cz
Fanfiction,,Strašně dlouho jsem o tom přemejšlel, ale prakticky jsem nic nevymyslel. Jen to, abys mi do toho vůbec neskákala a nechala mě to domluvit. S výsledkem už si potom nalož jak chceš." Odmlčel se a po chvíli zase začal. ,,Už to mam. Řeknu ti takovou...
