Blackinnon I. | cz

67.Kapitola - Jo a pozdravuj Pottera!

Konečně mě pustili z ošetřovny. Bylo kolem oběda, takže by všichni očekávali, že se půjdu najíst, ale já místo toho zamířila do knihovny.

Měla jsem tam sraz s Lily, která mi pomůže s učením. Byla přesná jako hodinky. Seděla tam mezi kupou knížek a něco si četla.

,,Ahój," pozdravila jsem jí tiše a přisedla si k ní. Ona mě letmo objala a začaly jsme.

Musela vysvětlit, jak se stát zvěromágem a potom ještě spoustu "zajímavých" věcí a technik.

Po asi 4 hodinách strávených v knihovně, jsme všechny učebnice konečně zaklaply a oddechly si.

,,No vidíš, jak ti to jde. Tohle zopakujeme ještě tak třikrát a budeš to umět," zaradovala se Lily, když uklízela všechny knihy na svá místa. Ta holka je na učitelství přirozenej talent!

,,Jo a málem bych zapomněla," otočila se a vyšly jsme z knihovny, ,,po tom, co se ti stalo za mnou byl Brumbál a odsouhlasil náš nárh."

,,Jako fakt?" vykulila jsem nevěřícně oči a pusa se mi roztáhla do úsměvu.

,,Jako fakt. Máme se za ním v neděli po Prasinkách stavit, abychom to všechno probrali," vysvětlila a omylem vrazila do nějakého prváka. ,,Ups, promiň," zachichotala se. On se na ní jenom vyděšeně podíval a utekl.

,,Chudák, je celej polekanej," politovala jsem ho.

,,Co se dá dělat," pokrčila rameny, ,,jdeš na oběd?"

,,Na oběd?" divila jsem se. ,,Lils, je šest hodin večer."

,,Aha. Tak jdeš na večeři?" opravila se se smíchem.

,,Nene. Jdu si lehnout, jsem unavená a nemám moc chuť."

Omluvila jsem se, ona pokrčila rameny a pokračovala dál v cestě do Velké síně.

,,Jo a pozdravuj Pottera!" zavolala jsem na ní a její obličej nabral rudé barvy, tak jako její vlasy.

Zamířila jsem do Nebelvírské společenky, kde kupodivu nikdo nebyl. No jasně, všichni jsou na večeři. Pomyslela jsem si a vyšlápla schody do ložnice.

Tam jsem sebou mrskla na postel a odmítala se jakkoliv pohnout. Moje milovaná postýlka. Ale jít spá stejně nemůžu. Je přece pátek.

Postel jsem si "schovala" závěsem, aby si holky mysleli, že už spím a vzala jsem si do ruky skicák a tužku. Nemalovala jsem už strašně dlouho.

Ani jsem nad tím nepřemýšlela a prostě čmárala tužkou po papíře. Během toho, jsem slyšela Mary, jak si pomalu lehá do postele a usíná, Lily, jak se vrací vysmátá z večeře (za to může určitě Potter) a Dorcas, která málem spadla do postele mě. Co s tou holkou poslední dobou je...?

Když jsem se podívala na konečný výsledek mého díla, byly tam čtyři postavy. Máma. Táta. Willie. A pan Neznámý. Místo jeho obličeje byl jeden velký otazník.

Tu noc slíbil, že si mě najde. Prosím, najdi mě.
Na chvilku jsem si lehla a odpočívala. Když mi hodiny nahlásily 22:50, měla jsem na výběr. Jít nebo nejít? Po tom všem co mi Lily řekla jsem se potichu převlékla do teplejšího oblečení a ještě tišeji jsem se vykradla z naší ložnice a štrádovala si to celými Bradavicemi až na Astronomickou věž.

Tak vám další kapitolu vydávám už dneska😊 jako upřímně jsem si na tomhle příběhu vypěstovala myslim docela pěknou závislost😂

Btw. Fakt doufám, že se do těch 80 kapitol vejdu😂

#AllieSubrae