Blackinnon I. | cz

59.Kapitola - Drž prosím hubu

,,Takže, Remus je vlkodlak?" ujistila jsem se.

,,Jo. Dál bych to neřešil. Můžeme letět pryč." Chytnul mě za paži a strhl mě, naštěstí i s koštětem, dolů.

Naštěstí mi letání na koštěti jde, takže jsem se mu vymkla a rychle jsem letěla opačnou stranou pryč. On hned za mnou. Aha. Takže asi hrajeme na babu. Létala jsem a kličkovala co nejvíc to šlo. Snažila jsem se na nic moc nemyslet, ale u toho létání jsem si zase vzpomněla na něj.

Na ty jeho vlasy, ruce, nos, pusu a tmavě hnědé oči, na kterých se mi něco nezdálo. Na to, jak se ke mně choval jako gentleman, jak byl vtipný, zážitky, o kterých mi vyprávěl byly zajímavé, vtipné a někdy bych si i myslela, že nelegální.

Když jsem na něj myslela, cítila jsem v srdci takovou jako kdyby prázdnotu, ale dotoho se mi v břiše točily motýlci jako opilí. Chtělo se mi ze všech těch pocitů brečet.

Po tvářích se mi zase začaly kutálet slzy a já musela pomalinku zpomalovat, až vlastně úplně zastavit. Za vteřinu už jsem na osvícené Bradavice nekoukala sama. Black se už už nadechoval, ale já mu do toho skočila.

,,Drž prosím hubu," řekla jsem mu roztřeseným hlasem docela v klidu, a on byl opravdu zticha. Nebýt na koštěti, tak si ty oči utřu, ale takhle jsem se bála, že z koštěte spadnu. Třásla jsem se úplně celá a pochybuju, že bych se jednou rukou udržela. Přeci jen, takových 50 stop nad zemí není úplně málo a ještě s mou dnešní rovnováhou...

Sirius

Jen jsme tak koukali na Bradavice a nic jsme neříkali. Nenapadlo mě, že takhle v klidu budu zrovna s timhle. Spíš jsem myslel na to, že místo ní je tak nádherná holka, do které jsem se přes noc nejspíš stihl zamilovat.

Byla tak krásná, vtipná, chytrá, krásná, úžasná, bavil ji famfrpál, takže bychom spolu mohli hrát, zdálo se, že je pro každou srandu a měli jsme takový typ smyslu pro humor.

Tohle je ten poslední člověk, se kterým bych chtěl trávit čas. Tekly jí po tvářích slzy. Měl bych jí asi obejmout nebo něco takovýho. Já takovýhle utěšování neumim. Obvykle holky utěšuju jinak, ale myslim, že má nabídka by byla odmítnuta mou smrtí. Takže radši nebudu nic riskovat.

,,Ehm," odkašlal jsem si a trošku se k ní přiblížil. Nic se nestalo. Dobrý, tak je možnost, že zůstanu na živu. Přiblížil jsem se ještě trochu a pomalinku jsem jí objal. Měl jsem křečovitě zavřené oči a připravoval se na pád, ale k mému údivu jsem nikam nepadal.

Nevim, co jí kdo udělal, ale muselo to být hodně špatný, protože si hlavu opřela o mojí hruď a její slzy mi padaly na mikinu.

Když jsem zjistil, že se mi nic nestalo, zkusil jsem jí trošku stiknout rameno, jako na povzbuzení. Dobrým furt nikam neletim a myslim, že nejspíš ani letět nebudu. Představoval jsem si, jako kdybych utěšoval jí. Musela si po tom útoku zažít strašné věci. Určitě horší, než tady McKinnonová.

Chápu, teď jsem asi hodně zlej, ale neni možný, aby McKinnonový mučili rodiče a zabili jí nejspíš příbuznýho před očima.

Ale zase takový rozdíl to nebyl. Taky byla blondýna a vlasy jí voněly po Vánocích.

Marlene

,,To bude dobrý," zašeptal a já jsem nereagovala. V tuhle chvíli mi bylo dost jedno, že jsem právě hlavou opřená o Siriuse Blacka a brečim mu na rameni. Místo něj, jsem si představila jeho. Black se mu nerovná ani po kotníky a kdyby tu byl, určitě by se teď choulila do náruče k němu než tady ke školnímu sukničkáři, ale v tuhle chvíli bych objala i Filche.

Bylo mi naprosto hrozně.

Mučili mi rodiče kletbou Cruciatus. Zabili mi malého bratránka, kterého jsem brala jako bráchu. Nevim, co se stalo s tetou a strejdou. Plus ještě jako třešnička na dortu jsem nejspíš zamilovaná do někoho, koho nejspíš už nikdy v životě neuvidim.

Wau! Hrozně depresivní kapitola, já vim, ale to teď ještě pár kapitol bude :/ :D snad už to za chvilku bude ok, protože tyhle zmilovano-romanticko-depresivní kapitoly mi nejdou :D já radši ty hádky atd. no... :DDD

Tak hlavně komentujte, sdílejte a mějte se hezky! :)

#AngieBlack