Blackinnon I. | cz

53.Kapitola - Nečekaný zvrat večera

Marlene

,,Co to...?" vyjekla jsem a odtáhla jsem se od něj.

,,Zůstaň tady a ani se nehni," řekl mi a rozběhl se k hořícímu domu. On si asi myslí, že ho jako poslechnu... Vytáhla jsem si z tajné kapsičky hůlku a běžela za ním.

,,Snad jsem ti řekl, že tam máš zůstat," vyčítal mi v běhu.

,,A ty si jako myslíš, že tam budu jen tak stát a koukat na barák, ve kterém mám rodinu?" vyštěkla jsem na něj zle. Až moc zle.

,,Je to nebezpečný, ještě by se ti mohlo něco-"

,,Nemel a poběž!" Neměla jsem na tyhle ochranářské kecy náladu. (Docela mě zaráží, že ta škarboška na obličeji drží, jako kdyby byla přilepená)

Slyšela jsem, že zamumlal něco ve smyslu: ,,Jestli se ti něco stane..." ale dál jsem to neslyšela. Zastavila jsem se před hořícím domem.

,,Merline," zašeptala jsem a oči se mi zalily slzami. Ne, teď není čas na pláč. Utřela jsem si oči a podívala se vedle sebe.

,,Jdeme do toho spolu?" zeptal se mě a já přikývla. ,,Zvládneme to," zavřela jsem oči a nechala si po tváři stéct jednu jedinou slzu. Cítila jsem, jak mě chytl za ruku a stiskl ji. Já mu to stisknutí oplatila. A ruku v ruce jsme vešli dveřmi do hořícího baráku.

Co to... V domě nic nehořelo. Bylo tam úplně prázdno. Nikdo nikde.

,,To se mi nezdá," zamumlal a pustil mou ruku. Jakmile se to stalo, tak nad námi začaly létat černé postavy. Každá se postavila do jednoho rohu. Otočila jsem se a už u mě nebyl.

Měla jsem opravdu na krajíčku od celkového zhroucení, ale nemohla jsem to dopustit... Buď silná Marlene... Zašeptala jsem si v hlavě.

,,Kdo je to!?" křikla jsem a postupně se postavám odkrývaly tváře. Spoustu z nich jsem neznala, ale některé ano. Bellatrix Blacková, Walburga Blacková, Orion Black, Lucius Malfoy a další.

,,Jsi v pasti, kočko!" vyprskl na mě ten, kterého jsem neznala.

,,Kde jsou?" zeptala jsem se.

,,Vážně to chceš vědět?" zachichotala se Bellatrix.

,,Kde. Jsou?" trvala jsem si na svém. Předemnou se objevili všichni. Máma, táta, strýček, teta a dokonce i malý William!

,,Pusťte je!" zařvala jsem na ně s hůlkou vstyčenou.

,,A to bychom dělali jako proč?" zeptal se mě docela v klidu Lucius.
Z různých částí místnosti jsem slyšela Ta je sladká, Co si o sobě myslí?, Ta se mi líbí a tak podobně.

,,Protože to řekla!" To byl hlas za mnou. Ani jsem se nemusela otáčet a hned jsem ho poznala. Můj společník.

,,Nějak si dovoluješ na svoje r-"

,,Okamžitě je pus-"

,,Zlato utíkej!" zakřičela mamka a slzy se jí řinuly z očí jako vodopády.

,,Nikdy! Až vás pustí!" trvala jsem si na svém.

,,Takže slečinka je tvrdohlavá," zašklebil se jiný týpek, kterého jsem taky neznala.

,,Okamžitě je pusťte nebo-"

,,Nebo co?" vyprskla na mě Bellatrix, která se ke mně blìžila s hůlkou namířenou na můj krk.

,,Crucio!" otočila se a teta začala křičet a svíjet se v křečíh.

,,Teto!" zařvala jsem a chtěla jsem se k ní vrhnout, ale jedny silné ruce mě zadržely.

Všechny oči se soustředily na mou tetu a teď i strýce. Já jsem si ovšem všimla malého Willieho, jak se schovává pod stolem. Ale očividně jsem nebyla sama.

,,Avada Kedavra!" uslyšela jsem výkřik malého dítěte a potom nic.

,,Zlato utíkej co nejdál-"

,,Crucio!"

,,Né! Mámu ne!" vykřikla jsem s hůlkou proti Bellatrixininému krku.

,,Ne? Tak jinak. Avada Kedavra!"

,,Né!" zařvala jsem, ale kletba netrefila mou matku, trefila strýčka, jejího bratra. ,,Ne..." vzlykala jsem. ,,Proč to děláte?" Ptala jsem se jich hysterickým hlasem.

,,Hmm, dobrá otázka. Proč to děláme, Yaxley?" obrátil se Orion Black k muži na jeho pravici.

,,Pán Zla to po nás chce!"

,,Ale my jsme čistokrevná rodina!" Tohle byl blbý argument, ale teď momentálně to bylo jedno.

,,No a?" zasmála se Bellatrix. ,,Crucio!" Namířila na mě, ale místo toho, abych se svíjela v křečí ch, jsem ucítila tupou ránu do hlavy.

Můj společník mě odstrčil a já se bouchla hlavou o schod. Zvedla jsem se a viděla, jak se on svíjí v křečích a cuká sebou.

,,Přestaňte! Vždyť je zabijete!" Brečela jsem.

,,Hmm, já bych si to spočítala. Ten malý skrček a starý páprda. Tak co takhle, Avada Kedavra!" Silný zelený záblesk trefil i mou tetu, která bezvládně ležela na zemi. Jak jsem si všimla, v místnosti jsem byla jen já, on, Bellatrix a moji rodiče na živu.

,,Crucio!" Bellatrix namířila na něj znovu a on začal bolestí křičet. Nemohla jsem se zvednout. Vždy, když jsem se o to pokusila, spustila se neskutečná bolest v mém stehnu a koleni.

Stejně jsem se ale zvedla a pokusila se nenápadně projít k rodičům.,,Kam jsi se vydala ty jedna malá potvoro. ,,Avada-"

,,Expeliarmus!!" Uslyšela jsem. To bylo to poslední, co jsem slyšela, než se mi v hlavě objevilo temno a já odpadla.

Tady je ta kapitola, jak jsem slíbila :) tady je trošku víc akce než normálně, tak snad to dává alespoň trošku smysl :D a prostě si k tomu všemu domyslete ty škrabošky a že celou dobu prostě držej a nespadnou! :D

A kdo si myslíte, že zakročil? :)

Al.