Blackinnon I. | cz

54.Kapitola - Všechno zlé, je pro něco dobré

Pomalu, opravdu pomalu jsem otevřela oči. Chvilku bylo rozostřeno, ale pak jsem dokázala zaostřit na sklenku s vodou. Opatrně jsem se posadila a rozhlídla se po místnosti.

Nemocnice. Skvělý. Co se vůbec stalo?
Snažila jsem se si vzpomenout. Ples. Regulus. On. Famfrpál. Bellatrix. Tma.

Do prdele...

,,Už jste se probudila?" Dveře se opatrně otevřely a vešla do nich sestřička. Kývla jsem hlavou a ona mi podala hrnek nějakého žlutého hnusu, který páchnul opravdu velice nevábně. ,,Tak si prosím vás tohle vypijte. Čeká tu na vás kamarádka, můžu jí pustit dovnitř?" Moc info najednou, ale kývla jsem. Do pokoje se vřítila Lily.

,,Pro Merlina, Marlene! Víš jak nehorázně moc jsem se o tebe bála?" Plakala a vrhla se mi okolo krku.

,,Já vím. Ale už jsem v pořádku."

Lily mně furt objímala. ,,Co se stalo? Nikdo mi nechtěl nic říct."

Vzala si židličku a já jsem jí převyprávěla co jsem si pamatovala. Byly to jen útržky, ale přece.

***

,,To je strašný! Takže někdo tě nejdřív zachránil před kletbou Cruciatus a sám trpěl a potom tě někdo zachránil před jistou smrtí?" ujišťovala se Lily a já jsem přikývla.

,,A neříkej to tak překvapeně! Ty bys to pro mě taky udělala, ne?" Tak vtip mě neopustil. Lily se zasmála. V tu chvílu jsem si vzpomněla na víc věcí. Teta, strýček, William a mučí mé rodiče. Rodiče! ,,Lily! Víš kde jsou?" vyhrkla jsem se slzami v očích.

,,Kdo?" nechápala Lily.

,,No rodiče!" Lily se na mě smutně podívala.

,,No víš, slyšela jsem jak se bavěj sestřicky a říkaly, že jsou oba na psychiatrickém oddělení. Určitě se vyléčí, ale nikdo neví, jak dlouho to bude trvat." To ne...

Slzy mi začaly vytékat proudem ven.

,,Hele, jestli budeš chtít, tak do konce svátků můžeš zůstat u nás. Stejně to tam s Petunií je k nevydržení a já věřím, že vaši se uzdraví brzo," podpořila mě Lily a stiskla mi ruku. U tohohle gesta, jsem si vzpomněla na něj.

Okamžitě mi přestaly téct slzy takovým proudem a mé srdce jako kdyby zalilo teplo. Pořád jsem tam ale měla kousek celý z ledu. Nevím, co mám dělat. Jestli se mám stresovat z toho, že mé rodiče mučili a nebo z toho, že jsem se nejspíš zamilovala a vůbec nevím do koho.

Zase jsem začala brečet. Naklonila jsem se k Lily a pořádně jsem jí objala.

,,Marlene, to bude v pořádku, věř mi," zašeptala Lily a hladila mě po vlasech a po zádech. Chvilku jsme ještě takhle seděly v objetí, ale potom jsem se zase pustily.

,,Chceš zlepšit náladu?" zeptala se mě a já jsem s hlasitým Frk do kapesníku kývla. ,,Že neuvěříš kdo se mnou celou dobu čekal na chodbě, než mě k tobě pustěj?" uculila se a já jsem jen vyvalila oči.

,,Lily..."

,,James!" vypískla. James? Žádný Potter? Už je to James?

,,James? Ty mu říkáš James?" divila jsem se. ,,Kde je ten slavný arogantní, egoistický a vypatlaný Potter?" ptala jsem se a tentokrát se dala do vysvětlování ona.

,,No, když tě přivezli, tak jsem celou dobu seděla na jedné jediné židličce. Zrovna jsem spala, když v tom mě James probudil. Řekl mi, že jsi stále na operaci a já jsem se rozbrečela. Objal mě a čekal, než se uklidním. Mezi tím mi šeptal, že budeš v pořádku a všechno dopadne dobře. No, takže když jsem se uklidnila, tak jsme si nějak začali povídat a on se mi omluvil za všechno co dělal a uzavřeli jsme dohodu."

,,Jakou?" ptala jsem se. No to mě...

,,Budeme kamarádi," uculila se a já s úsměvem vykulila oči. ,,A já se pokusím se k němu chovat mile a on mě nebude pořád zvát na rande," dodala.

Tak k tomuhle nemám co říct. Takže stejně platí to přísloví: Všechno zlé, je pro něco dobré.

Takže tady je 54.Kapitola!! :) už jsem chtěla nějakou změnu, tak jsem usmířila Lily s Jamesem :) ale o žádné hádky nepříjdete, ty budou pokračovar do konce mých dnů :D

#AllieSubrae