Mafia /CZ/

Přípravy na svatbu

*o týden později*

Marinette

,,Proboha. Za týden je svatba a my ještě nemáme vše připravené." rozčilovala se máma, když přišla k nám na návštěvu. Byla jsem ráda, když mi ráno zavolala, že příjde, ale kdybych věděla, že tu bude takhle splašeně pobíhat po obýváku, asi bych jí nedovolila přijet.
,,Potřebujeme ještě objednat dort, vše ostatní už je." ujistil ji Adrien, který byl zrovna v kuchyni a něco tam kuchtil. Nevím, co přesně dělal, protože mě odtamtud vyhodil, že je to překvapení.

Máma se po jeho slovech trochu uklidnila, no pak zase začala šílet...
,,Ne, nemáme, sakra. Nemáš šaty, kytici..."
,,Klídek mami. Domluvila jsem se s Alyou a dnes je jdeme sehnat. Kytici můžeš koupit sama." řekla jsem jí.
Máma si povzdechla. ,,Tak dobře."
Zvedla se ze židle a šla ke dveřím.
,,Kam jdeš?" zeptala jsem se.
,,Koupit kytici." řekla a už jí nebylo.

Povzdechla jsem si a šla spátky do obýváku.
,,To byla rychlá návštěva. Kolik se tu vlastně zdržela?" ozval se z kuchyně Adrien.
,,Tři minuty." povzdechla jsem si. ,,Myslela jsem si, že se přišla podívat, jak se mám, popovídat si. A ona přišla probrat jenom svatbu." přešla jsem za ním do kuchyně. Už byl hotový a nevyhnal mě. Zadíval se na mě a pak začal pít vodu.
,,Sakra!" rozčílila jsem se. ,,Co to bude příště?! Přijde týden po svatbě, že chce vnoučata?!"
Adrien vyplivnul všechnu vodu, co měl v puse a začal se dusit.

Přišla jsem za ním a poplácala ho po zádech až se neuklidnil.
,,Klídek. To byl jen vtip." řekla jsem pobaveně a začala se smát.
,,Ty potvoro. To mi už nedělej!" začal mě nahánět po domě. Už to vypadalo, že mě nedostane, ale zakopla jsem o schod a jen tak tak mě zachytil.
,,A mám tě." smál se a já taky. Takhle jsme ještě chvíli blbli, až nás nevyrušil zvonek.
Adrien mě nechtěl pustit.
,,Adriene. Pusť mě. Zvonek. Musím..." začal mě lechtat.

Se mnou v obětí došel ke dveřím a otevřel je. Stála v nich Alya.
,,Ale, ale... Hrdličky." začala a my jsme se hned od sebe odtrhli.
,,Potřebuješ něco, Alyo?" zeptal se Adrien.
,,Jo. Máme jít s Mari koupit šaty." řekla.
,,Jo, jasně. Promiň, zapomněl jsem." řekl.
Vzala jsem si věci, obula se a šla za Alyou. Ještě jsem mu zamávala a pak jsme už vyrazili.

,,Já to viděla." řekla po chvíli cesty Alya.
,,Co?" zeptala jsem se nechápavě.
,,To jak ses na něj dívala. A on na tebe." řekla, ale já pořád nechápala.
,,O čem to mluvíš?"
,,No tak, přiznej se. On se ti líbí. A možná i víc než to." řekla a usmála se.
Zamyslela jsem se...
Je to vážně tak? Adrien je fajn kluk, ale žeby se mi líbil? Ano, mám ho ráda, ale jako kamaráda a nic víc za tím není...

,,Ne." řekla jsem rázně.
,,No jak myslíš. Ale já vím, co jsem viděla. A Adriena si taky vyslechnu." řekla a dál jsme to už neřešili.

Přešli jsme do prvního butiku, ale nic jsme nenašli. Pak do dalšího. Zase nic. Až na třetí pokus jsme našli krásné šaty, které se mi moc líbili. Neměli rukávy a měla velkou sukni a srdcový výstřih.
Tak jsme je vzali a šli spátky do vily. Cestou jsme si povídali o svatbě. Moc se mi to nechtělo řešit, neboť jsem proti ní, ale Alyi nešlo odbýt, tak jsem se překonala a poslouchala jí.

,,Ale, ale, ale... Nejsou to ty kočky z koupaliště, Jacku?" ozvalo se za námi a my se prudce otočili.