Mafia /CZ/

Svatba

*ve svatební den*

Marinette

,,Panebože, vesmír si ze mě utahuje!" vykřikla radostně Alya.
,,Já věděla, že ho máš ráda víc, než jen jako kamaráda." řekla a hodila se mi kolem krku.
Čekala jsem různé reakce na to, že jí řeknu, že k Adrienovi něco cítím, ale tohle bylo lepší, než ty co jsem očekávala.

Musela jsem se tomu zasmát.
,,Jo, jsi věštkyně. Měla by ses tím živit." uchechtla jsem se.
,,Hele! Nezpochybňuj mé schopnosti." rozesmála se a já s ní.
,,Tak dobře." řekla jsem pobaveně.
,,Měli by jsme tě už ale přichystat na svatbu." řekla a mrkla na mě.
(na obrázku sú Mariiny šaty)

,,Páni, Alyo, Ty nejsi jen věštkyně, ale i čarodějnice." řekla jsem ohomena svým odrazem v zrcadle. Vypadala jsem jak popelka, jenže v bílém.
,,To ne já, to ty sis vybrala šaty." opravila mě.
,,Ale účes jsi mi dělala ty." mrkla jsem na ní.
,,No budiš, no..." zasmála se.

,,Už je tu auto." oznámila mi máma, která zrovna vešla do místnosti. Otočila jsem se k ní a zjistila, že je s ní i táta.
Usmála jsem se na ně.
,,Ach, broučku... Vypadáš kouzelně." vzdychla máma a z oka jí vypadla jedna slza.
Přišla jsem k ní blíž a objala jí.
,,Mami nebreč. Pak budu i já a to by byla katastrofa." zasmála jsem se a mámě jsem tím zvedla nálada.
,,Já vím. Ale je to jakoby jsme si tě jen včera dovezli domů z porodnice a teď..." odmlčela se a pohladila mě po líci. ,,Teď jsi dospělá a jdeš se vdávat." usmála se.
,,A ještě i..." začala Alya, ale já ji utišila svým pohledem vraha.
,,Alyo buď zticha! Pokazíš překvapení." řekla jsem pobaveně a ona přikývla.
,,Překvapení? Už se nemohu dočkat." řekla máma a mrkla na mě.

Že jsem těhotná vědí jen Alya, Adrien a Nino. Všem ostatním to chceme říct dnes a Adrien řekl, že na sebe vezme roli otce, za co jsem mu moc vděčná.

,,Měli bychom už jít, nebo nám to auto ujede." zasmál se taťka a my jsme vyšli ven a nastoupili do auta, které nás zavezlo do kostela.

Adrien

,,Jsem nervózní, Nino." řekl jsem.
,,Klídek, bro. Vše dopadne tak jak to bylo naplánované." řekl a usmál se. Dodal mi tím odvahu.
,,Díky." řekl jsem.
,,Není zač, kámo, ale..." odmlčel se a výhružně zvedl prst. ,,Jestli jí ublížíš, přísahám, že tě zabiju." řekl vážně. Zasmál jsem se.
,,Neboj. Nedovolím, aby se jí opět něco stalo." řekl jsem taky vážně.
,,Ani prckovi?" zeptal se.
,,Ani prckovi." potvrdil jsem s úsměvem.

Kostelem se ozvala svatební hudba a Nino běžel ke dveřím, kde na něj čekala Alya. Jo... Jdou nám za světky.

Pak se dveře otevřeli a dovnitř vešla Mari po boku svého otce.
Byla překrásná. Nemohl jsem z ní spustit oči. Musel jsem se usmát.
Zbadala můj pohled a.... Ona se začervenala? Jako fakt? To se ještě nestalo...
Usmál jsem se víc.
Možná se jí líbím taky... pomyslel jsem si. Tahle myšlenka mě potěšila ještě víc než fakt, že si jí jdu brát.

Došli až ke mě a její otec mi podal její ruku.
,,Dobře se mi o ní starej." řekl výhružně.
,,Nebojte se." řekl jsem a zahleděl se Mari do jejích krásných očí.

,,Sešli jsme se zde, abychom spojili tyto dva životy v jedno. Ale dřív než začneme, je mou povinností se zeptat, má li někdo vůči téhle svatbě námitky ať promluví teď, nebo ať mlčí navždy."
Nikdo se neozval. Dokonce ani Mari. Spíš se usmívala.
Nechce odejít, to už určitě něco znamená...
,,Skvěle, můžeme pokračovat..."

Ty jeho blbí kecy jsem nevnímal. Soustředil jsem se na Mari. Oči jí jiskřili a v těch šatech vypadala vážně kouzelně.

Sluch jsem zapnul, až když došla řada na ty dvě důležité otázky:
,,Adriene Agreste, bereš si zde přítomnou Marinette Dupein-Changovou? Budeš jí milovat a ctít, v chorobě i ve zdraví, dokud vás smrt nerozdělí?"
Myslel jsem, že ví, proč se bereme. Tak proč sem tahá lásku? Možná to má v popisu práce říkat všem.

Beztak jí miluju, tak není co řešit...
,,Ano, beru." řekl jsem rozhodně.
,,A ty, Marinette Dupein-Changová, bereš si zde přítomného Adriena Agresta? Budeš ho milovat a ctít, v chorobě i ve zdraví, dokud vás smrt nerozdělí?"
Mari se usmála a otevírala pusu, že odpoví, když v tom někdo na kostele někdo rozrazil dveře a ty s velkým rámusem dopadli na zem.
Leknutím jsme se všichni obrátili.

,,Nikdo ani hnout, tohle je přepadnutí." řekl nějaký šílenec v masce a za ním byly čtyři další. Vedle něj stál další. Všichni měli na sobě masky a černé obleky, na kterých byl znak Hawkovi mafie. Zamračil jsem se.
Každý měl v ruce zbraň a mířili nimi na nás.

Ten co stál vedle něj se rozběhl k nám a objal Mari zezadu, ale vypadala to spíš, že jí chce uškrtit. Namířil na mě zbraň.
,,Jestli se někdo pohne, zastřelím ho." zakřičel. Jeho hlas mi přišel povědomí, ale maska, co měl na sobě mu pomohla ho zakrýt a byl hlubší, takže jsem ho nerozeznal.

Ten co rozrazil dveře doběhl ke mně a zbraň mi přidržel u hlavy. Já jen ze strachu zvedl ruce na obranu.
Ten co držel Mari zložil zbraň, protože si myslel, že už mě má pod kontrolou ten druhý.
,,Lásko jsi v pořádku?" zeptal Mari. Ta jen vyvalila oči.
,,Kdo jste?! Neznám vás!" vykřikla.
,,Brzy to zjistíš, lásko." řekl a dal jí slizkou pusu na krk.
Podle Marinetteinho výrazu, jsem zjistil, že se jí to nelíbilo.

,,Jdeme!" zakřičel a začal Mari táhnout prič.
,,Marinette!" vykřikl jsem a její únosce namířil zbraň k jejímu krk.
,,Ještě krok a zabiju jí." pohrozil mi.
Z oka jí padaly slzy, které nikdo nemohl zastavit.
,,Hodný kluk." řekl a zmizel z kostela.
Viděl jsem jak jí na ústa dává šátek, zřejmě s usávadlem a pak jí nakládá do auta.
Pak zapískal na ostatní kluky a všichni vyběhli za ním.
Když jsem za nimi vyběhl já a Nino s úmyslem zastavit je, už byli prič.