Mafia /CZ/

Noční procházka

Marinette

Seděla jsem na zemi uprostřed lesa. Ptáčci švitořili, nedaleko bylo slyšet šumění potůčku a... listí?
Otočila jsem se, no dřív, než jsem se stihla podívat, mi někdo zakryl oči a já leknutím podskočila.

,,Neboj, to jsem jen já." zasmál se známý hlas za mnou.
,,Proboha, Adriene, víš jak jsem se lekla?!" zasmála jsem se taky a on mi dal ruce prič z očí. Sedl si vedľa mě na zem a upřeně se na mě díval.

,,Co je?" zeptala jsem se.
,,Přemýšlím nad tím, jak může být někdo tak krásný, jako ty." řekl. Po jeho slovech jsem zrudla a sklonila hlavu, aby to neviděl.
Pobaveně se zasmál a nadzvedl mi hlavu za bradu.
,,Jsi rozkošná, když se červenáš." řekl.

Kolem nás se už pomalu stmívalo.
Adrien se posunul hlavou ke mně blíž a já k němu. Přivřela jsem oči. Šel mě políbit. Dlouho jsem na tenhle okamžik čekala a teď je najednou tady..

Už byl blízko, když jsme zaslechli ránu. Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem. Nikde nikdo.
Najednou mi Adrien bezmocně padl do náruče.
,,Adriene? Adriene co je ti?" ptala jsem se.
Podívala jsem se na jeho záda a malém jsem šokem omdlela.
Měl tam ránu po kulce. Někdo ho zastřelil.

,,Adriene, prosím, mluv se mnou." prosila jsem přes slzy.
Jeho ruka se dotkla mé tváře a setřela mi slzy.
,,Musíš být silná." řekl a naposledy vydechl.
Brečela jsem jako malé dítě, ale já prostě chtěla, musela. Umřel mi člověk, kterého jsem milovala. A to se nestává každý den.
Odešel a už se nevráti...

Za mnou zašustilo listí a já sebou opět leknutím trhla. Oči se mi rozšířili, když jsem uviděla osobu s puškou opírat se o strom nedaleko nás.
,,Není to hezký pohled, že? Dívat se jak někdo, koho máš ráda umírá v tvém náručí." řekl a podíval se na mě. Ty oči, ten hlas...
,,Nathe?"

,,Jsem rád, že jsi mě spoznala." řekl a šel ke mně. Rychle jsem se postavila a začala utíkat prič.
,,Mě se jen tak lehce nezbavíš! Vždy si tě najdu!" zakřičel na mě, ale nevnímala jsem ho.

Běžela jsem tak dlouho až jsem se ocitla při nějakém útesu.
Sakra! Kudy teď?
,,Já ti říkal, že si tě najdu." řekl pobaveně Nath za mnou a já se otočila čelem k němu.
,,Co ode mě pořád chceš?"
Z oka se mi skutálela jedna slza.
,,Je hodně věcí, co bych od tebe chtěl." slizce se zasmál. ,,Ale nejraději bych šel do nejbližšího keře a... Ty víš co." zazubil se.

Začal se ke mně približovat a já neměla kam utéct.
,,Pak bychom mohly zajít ke mně domů. Doplnil jsem zásoby a lehátko už na tebe čeká. Pak bychom si užili znova, znova a znova, prostě pořád..." opět se slizce zasmál a došel až ke mně.
,,Ne." řekla jsem rozhodně.
Nath se naštval a chytil mě pod krkem.

,,Na tvůj názor se tě nikdo neptal!" řekl naštvaně, sebral mě za zápěstí a táhl do nejbližšího keře. Tam mě hodil na zem. Lehl si nade mě a přisal se mi na krk.
,,Ne, ne, prosím, ne..." prosila jsem. Plakala. Nic nezabíralo...
Dostal se až k mému triku a rychle mi ho svlékl. Pak přišly na řadu i další kusy mého oblečení...
,,Ne, prosím, Nathe pusť mě!"

Adrien

Probudil jsem se uprostřed noci na něčí křik.
,,Ne, prosím, Nathe pusť mě!"
Lekl jsem se, že ten zmrd je tady a bůhví co dělá u Mari. S Mari...

Rychle jsem vstal a přešel na chodbu. Otevřel jsem dveře od jejího pokoje. Zrak mi padl na spící Mari, křičící ze snu.
,,Ne, prosím!"

Přišel jsem k ní blíž.
,,Mari." oslovil jsem jí.
,,Prosím." zašeptala.
,,Mari." jemně jsem s ní zatřásl.
,,Ne, Nathe já už nechci, prosím!" křičela.
,,Mari, probuď se." opět jsem s ní zatřásl. To už se ale vzbudila.

Rozhlédla se kolem, až jí zrak padl na mě.
,,Adriene." zašeptala a hodila se mi kolem krku. ,,Bála jsem se, že je po tobě." smrkla.
,,To nic Mari, byl to jen sen." řekl jsem a hladil jí po vlasech. Takhle jsme chvíli seděli na její posteli, až mi něco došlo...

,,Ty prášky na spaní bereš, protože se ti zdají noční můry?" zeptal jsem se. Mari se ode mě odtáhla a zadívala se mi do očí.
,,Jak víš o těch prášcích?" zeptala se.
,,Jednou ti vypadli z kapsy." řekl jsem jednoduše.
Mari přikývla.
,,Jo beru je kvůli nočním můrám." řekla.

,,Od kdy máš noční můry?"
,,Od narozenin." povzdechla si.
,,Od té doby co tě Nath prodal."
,,Od té doby co mě Nath... On... On mě..." rozbrečela se.
Objal jsem jí kolem ramen.
,,No tak, Mari, mně můžeš říct cokoliv." povzbudil jsem jí.
Mari se zhluboka nadechla a spustila...