Mafia /CZ/

Zásilka

Marinette

,,Tak už jsi?!" zakřičel na mě Nath.
,,Ne!... Co z toho je spodek a co vršek?!" odkřičela jsem mu.

Když jsem došla do továrny, Nath mi strčil do rukou nový úbor, v kterém odevzdám zásilku.
Teď stojím v šatně u něj v kanceláři.

,,Ukaž to!" zakřičel.
Trochu jsem pootevřela dveře a podala jsem mu oblečení.
O chvíli mi podal jeden kus.
,,Tohle je spodní díl." řekl k tomu.
Rychle jsem si ho navlékla.
,,A tohle vrchní." řekl a podal mi zbytek.

,,Tak už?" zeptal se netrpělivě.
,,Připadám si v tom jak šlapka." řekla jsem.
,,Ale jdi ty. Určitě vypadáš krásně." řekl a tím mě donutil vyjít ven.
Spadla mu sánka dolů. Ale pak ji rychle zavřel a ohromeně se na mě podíval.
,,Vypadám jako šlapka, že jo?"
Usmál se a pobaveně zakroutil hlavou ze strany na stranu.
Přišel blíž a jeho ruce se objevili na mém pase.
,,Vypadáš krásně (obrázek nahoře)." řekl a dal mi pusu na čelo.
,,Jen..." zasekl se.
,,Co?"
,,Vypadáš až moc sexy. Tak si dávej pozor." řekl a políbil mě na rty.
,,Dobře." řekla jsem když jsme se od sebe odtáhli.

,,Teď už jen masku, aby tě nepoznali." řekl a šel ke stolu.
,,Já vím, proč ji nosím. Neodevzdávam zásilku poprvé." řekla jsem mu.
Ze šuplíku vytáhl červenou masku s černými puntíky. Jako beruška.
,,Jen nechápu, proč nový úbor. Ten původní nebyl přece tak zlej." dodala jsem.
,,Ne. Ale život je změna a v tomhle ti to víc sekne." řekl a nasadil mi masku.
,,Tak mi aspoň vysvětli, proč zrovna beruška. Nikdy jsi mi to nevysvětlil."
,,Protože si roztomilá, milá..." přerušila jsem ho.
,,Malá."
,,Eh... To taky. Ale hlavně proto, že ti červená sluší a berušky nosí štěstí." řekl a dal mi pusu na čelo.

,,A teď..." řekl a šel ke stolu na kterém byla krabice.
,,Tady ti napíšu adresu, kde se máte sejít." řekl zatím, co na žlutý papírek čmáral adresu.
"Dáš mu tuhle krabici a on ti dá..." opět jsem ho přerušila.
,,Obálku s penězi. Já vím."
,,Ne... Dnes je to něco extra."
,,Takže drogy?" vykulila jsem na něj oči.
,,Ne! Necháš mě to, prosím tě, doříct?"
,,Jó, promiň."
,,Fajn. Dá ti krabici, ale co je v ní ti neřeknu. Dozvíš se to až pozítří. Takové menší překvapení." mrkl na mě.
Usmála jsem se.
,,Tak dobře." řekla jsem, přišla blíž ke stolu a vzala do rukou tu krabici.
,,Tady máš tu adresu." řekl a podal mi ten žlutý papírek.
,,Díky. Měj se." řekla jsem a vyšla z jeho kanceláře.

Šla jsem noční Paříží na adresu na papírku. Došla jsem na místo. Měli jsme se sejít v opuštěné slepé uličce při Eiffelovce. Jediné štěstí bylo, že všichni obyvatelé města už spali.
Opřela jsem se o stěnu a krabici položila ke svým nohám na zem.
Teď už jen čekat. pomyslela jsem si.

,,Ahoj, kočko. Co ty tady... Sama. Neztratila ses? Nepotřebuješ pomoct?" přišel ke mě nějakej muž se slizkým úsměvem.
,,Ne děkuji. Já tu jen na někoho čekám." řekla jsem a nenápadně odstrčila krabici pod kopu novin, které tam leželi, aby ji neviděl.
,,Jaká to škoda. A já, že si dnešek užiju. Nechtěla bys mi pomoct?" zeptal se a jeho slizký úsměv se zvětšil.
,,Ne díky." řekla jsem. Srdce mi bušelo jak splašené. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nikdy predtým jsem se v takové situaci neocitla.
Za vše můžou ty blbí hadry.

,,Neboj se. Užijme si to spolu." řekl a přišel ke mě blíž.
Dala jsem mu facku. Hlava se mu otočila doprava, takže usuzuji, že byla dost silná. Doufala jsem, že mě pak nechá. Ale myslela jsem si špatně...
Popadl mě za ruce a tt mi silně držel na zdi nad mou hlavou.
,,Seš drzá... Takové já rád. Uvidíme, co se z toho vyklube." řekl a vrhle se na mé rty. Byli přesně tak slizké, jako ten jeho úsměv. Chtěla jsem ho od sebe odtlačit, ale držel mi ruce, takže to nešlo tak lehce. Kopala jsem do něj, metala sebou, kroutila se a snažila se od něj dostat prič, ale nic nezabíralo.

,,Nech ji být!"

Takže lidi... To byla ďalší část našeho příběhu.
Jak to bude ďalší dny s kapitolama nevím, protože jsou u nás ve městě mistrovství Evropy v mažoretkovém sportu a já tam dělám výpomoc. Budu se však snažit něco přidat. V sobotu určitě kapitola bude, protože to jsem si vybavila volno.
Díky za pochopení, votes a komenty.
TarinaStrkov ❤