Mafia /CZ/

Vítej doma

*o tři dny později*

Marinette

Uzdravila jsem se docela rychle a podle mého stavu doktor usoudil, že je načase, abych šla domů.

Právě jsem si dobalovala věci do tašky, když se dveře od pokoje otevřeli a vykoukl z nich Adrien.
,,Připravená odsud vypadnout?" zeptal se s úšklebem.
,,Ani nevíš jak." uchechtla jsem se a zavřela tašku. Šla jsem jí zvednout, ale Adrien byl rychlejší a vzal mi jí.
,,Co to..."
,,Doktor říkal, že nemáš nosit těžké věci." napomenul mě.
Převrátila jsem očima.
,,Ta taška ale není těžká." řekla jsem a dala si ruce v bok.
,,To neznamená, že tě nechám jí sebrat." mrkl na mě a šel ke dveřím. Poslušně jsem ho následovala a zavřela za sebou dveře.

Nemám rada, když dělá věci za mě, ale miluji jak je pozorní a starostlivý. No někdy to už vážně přehání.
Sakra, Adriene .. Jsem těhotná ne chromá nebo narušená... Tak to pochop!

Šli jsme po chodbě směrem ke dveřím od výtahu, když nás zastavil doktorův hlas:
,,Slečno Dupein-Changová, můžete na moment?"
Ohlédla jsem se a zjistila, že stojí jen kousek od nás.
,,No, jasně." řekla jsem a šla blíž k němu.
,,Děje se něco?" zeptal se zvědavý Adrien.
,,Ne, nemějte obavy." řekl doktor a Adrienovi se ulevilo. ,,Jde jen o to, že jsem vás objednal na sono, abychom věděli, jestli je vše v pořádku." dodal.
Přikývla jsem.
,,Dobře, tady máte napsané číslo patra a ordinace. Stačí, když zaklepete na dveře a řekněte své jméno. On ví, že se tam objevíte." řekl.
,,Dobře. Děkujeme." řekl Adrien i za mě a doktor pal odešel.
Podívala jsem se na kartičku a zjistila, že ordinaci má o patro níž.

Vykročili jsme do výtahu a nechali se spustit dolů.
Když jsme vystoupili, podívala jsem se na kartičku a začala hledat jeho ordinaci.
,,Tady to je." řekl Adrien a ukázal na jedny dveře vlevo.
Přikývla jsem a oba jsme šli k nim.

Adrien zaklepal a ze dveří vykoukl mladý doktor.
,,Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?" zeptal se.
,,Ano. Poslal nás sem doktor. Jsem Marinette Dupein-Changová." řekla jsem.
,,Oh, jasně. Račte dál." řekl a oba jsme vešli.
,,Lehněte si prosím támhle na to lehátko." řekl a ukázal na černé lehátku u monitoru v zadní části místnosti.
Nejistě jsem se podívala na Adriena.
Lehátka mi ještě pořád připomínala mé narozeniny. Navíc, tohle bylo taky černé. Sakra...

Adrien zřejmě pochopil, co se děje. Přišel ke mně blíž, vzal mou ruku do té své a pomalu mě dotáhl až k němu. Lehla jsem si na něj. Adrien pořád nepouštěl mou ruku a já mu byla vděčná, že je tam se mnou.

Klekl si k lehátku a díval se na mě.
,,Klídek." zašeptal a políbil mi hřbet ruky.
Při tom gestu mnou projel výboj elektřiny.
Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.

Doktor došel k nám a sedl si na židli.
,,Vyhrňte si prosím tričko." řekl a já udělala, přesně jak řekl.
Pak mi dal na břicho nějakou slizkou tekutinou a rozetřel jí tam.
Pak vytáhl přístroj na sono a projel mi ním po břiše.
Dost to chladilo. Bylo to až moc příjemné.

Zapnul počítač a na monitoru se začalo myhat něco jako malý člověk.
Zadívala jsem se na obrazovku a nespouštěla z ní oči.

Doteď jsem si nebyla jistá, jestli to dítě vůbec chci. Co když bude přesně jako Nath a bude ubližovat lidem...
No když jsem se zahleděla na obrazovku a viděla toho prcka, všechny mé pochybnosti se vytratili a já zjistila, že toho prcka budí milovat až do smrti.

Usmála jsem se a stiskla Adrienovi ruku.

,,Vše vypadá v pořádku. Vážně jste měli štěstí." usmál se doktor a podal mi kapesník, kterým jsem si utřela ten sliz.
,,Budete ke mně chodit na prohlídky. Další budete mít až o měsíc." řekl, něco načmáral na papír a ten si založil do mé složky. Pak mi napsal na kartičku datum mé další prohlídky a mi pak mohli jít.

Nasedli jsme do jeho auta. Celou cestu jsme mlčeli. Mě na tváři pohrával malý úsměv a Adrien se stále díval na mě a na cestu.
,,Dobře. Co se děje?" zeptal se.
,,Nic, co by se dělo?" nechápala jsem.
,,Od toho sona jsi úplně zamyšlená a už dlouho jsi nic neřekla." řekl.
Usmála jsem se víc.

,,Viděl si, jaké je krásné?" zeptala jsem se a pohladila si mé (zatím) ploché bříško.
Adrien se usmál.
,,Ano, viděl. A viděl jsem, že jeho máma se na něj usmívala." řekl.
Uchechtla jsem se.
,,Protože si uvědomila, že ho má víc ráda než si dříve myslela."
Mluvíš o tom prckovi nebo o Adrienovi? uchcehtl se můj vnitřní hlas.
Sklapni! okřikla jsem ho.
,,Já ti říkal, že si ho zamiluješ." řekl a já s úšklebem přikývla.

O chvíli zaparkoval před vilou a oba jsme vystoupili.
Adrien mi opět sebral tašku a šel ke dveřím. Otevřel je a nechal mě vejít první.

,,Vítej doma." řekl a usmál se.

Páni... Dnes jsem se nějak rozjela. Tohle je dnes už třetí část a taky 35. téhle story. Snad se líbila.
TarinaStrkov ❤