Mafia /CZ/

Dárek od Natha

Jak jsem slíbila, dnes druhá část + věnování... Takže...
Tahle část je věnována TheJasmi, protože uhodla, co za dárek Mari dostane... Každopádně, ten obrázek nahoře tomu napovídá. Přeji hezké čtení...

Adrien

Do prdele. Mari má dnes narozeniny a já pro ni nic nemám. To si ze mě ten nahoře dělá legraci nebo co...

Musím rychle něco vymyslet...

Marinette

Vyšla jsem ze školy a pobrala se domů. No vyrušil mě při tom Adrienův hlas:
,,Mari!"
Rychle jsem se otočila směrem k němu a zastala na místě. Doběhl ke mě.

,,Hele, promiň, že jsem zapomněl na tvé narozeniny..." začal, ale já ho přerušila.
,,Adriene to nic. Já taky zapomněla." zasmála jsem se. Usmál se na mě, ale pokračoval.
,,Ale já bych ti to chtěl nějak vynahradit." řekl. Překvapeně jsem se na něj podívala.
,,Ale to přeci nemusíš." ujišťovala jsem ho.
,,Ale já chci. Co kdybychom..." začal, ale byl přerušen. Tentokrát ale ne mnou...
,,Mari! Pojď sem!" zakřičel na mě Nath.
Omluvně jsem se podívala na Adriena a šla za Nathem.

,,Ano?" zeptala jsem se.
Své ruce omotal kolem mého pasu.
,,V sedm buď nachystaná. Někam si vyjdeme, ne neřeknu ti kam, tak mě laskavě nepřerušuj..." řekl když jsem chtěla něco říct.

Protočila jsem očima a dál ho poslouchala.
,,Pak půjdem do továrny, kde je pro tebe přichystáno jedno překvapení." řekl.
,,Už se těším." řekla jsem a ruce omotala kolem jeho krku. Dlouze mě políbil a pak se odtáhl.
,,Dobře. Tak v sedm si pro tebe přijdu." řekl a odešel. Taky jsem šla domů.

Ani ne za chvíli už bylo sedm. Nervózně jsem seděla v obýváku a čekala na Natha.
Pořád jsem měla pocit, že se dnes má stát něco velkého, něco strašného, něco co mi změní život. Jen nevím, jestli k lepšímu nebo k horšímu.

Domem se rozlehl zvonek a já jako pružina vyskočila z gauče a šla ke dveřím. Otevřela jsem je a Nath se na mě zářivě usmál. Úsměv jsem mu opětovala a vyšla z domu. Zamykala jsem a najednou se mi zatmělo před očima.
,,Co to sakra..." vykřikla jsem.
,,Uklidni se, je to jenom šátek." řekl Nath pobaveně a zamkl dveře místo mě.
,,Eh... A proč ho mám?" zeptala jsem se zmateně.
,,Protože to bude překvapení." zašeptal mi do ucha.

Vedl mě po ulici. Jak to vím? Hluk z aut...
Pak jsme sešli někam po schodech.
,,Dobře, tenhle je poslední. Opatrně." řekl.
,,Tak... Jsme tady." řekl a sundal mi šátek. Mé oči si museli zvyknout, ale netrvalo dlouho a zaostřili.
Nacházeli jsme se v starém metru.

,,A co tu děláme?" zeptala jsem se.
Nath si zložil batoh... On měl batoh? Nevšimla jsem si... vybral z něj plechovky se spreji.
Usmála jsem se.
,,Jdeme si zasprejovat." řekl a jednu mi hodil.
,,Ale já to zapomněla. Naposledy jsem sprejovala když jsem měla deset. Od té doby ubehlo už devět let. Já už to skrátka neumím."
Přišel ke mě blíž.
,,A od toho jsem tu já..." řekl a obešel mě. Zezadu mě potlačit k stěně. Mou pravou ruku se sprejem si vzal do své ruky a začal sprejovat. Vytvářel na zdi různé obrazce a tvary.

Po chvíli pustil mou ruku a já tak sprejovala sama.
,,Prej zapomněla." uchechtl se za mnou a dal mi pusu na krk. Příjemně jsem se zachvěla.
Pak ale ustoupil, vzal do rukou spreje a šel sprejovat na vedlejší stěnu.

V metru jsme strávili asi hodinu. Ještě chvíli jsme se kochali našimi díly a pak mi opět zavázal oči.
,,Co to děláš?" zeptala jsem se.
,,Zavazuju ti oči." řekl jednoduše.
,,No to vidím, ale proč. Řekl jsi, že půjdem do továrny. Tak nač mi zavazuješ oči?"
,,To je pravda, ale je tam pro tebe to překvapení a já chci, abys byla překvapená." řekl a dodělal uzel na šátku. Pak mě vyvedl ven. Šli jsme do továrny a vedl mě někam, kde to ani neznám.

Otevřel dveře a vešli jsme do místnosti.
,,Pojď. Sedni si." řekl a šli jsme k nějakému křeslu. Sedla jsem si naň. Vysvitlo, že je to nějaké lehátko. A Nathova další slova mi to jen potvrdila.
,,Lehni si." řekl.
Pohodlně jsem si lehla na lehátko a čekala, co se bude dít dál.

,,Už..." řekl a já si dala šátek dolů.
V místnosti nebylo tolik světla, ale oči si za chvíli zvykly a já viděla i v té 'tmě'.
,,Kde to jsme?" zeptala jsem se a podívala se na Natha. Ten zapálil pár svíček, no na romantice to vůbec nepřidávalo. Spíš mě to viděsilo.

,,Uvidíš." řekl a přišel ke mě blíž.
Kolem rukou mi začal upevněvat nějaké řemínky přidělané k lehátku. Pak i u nohou.
,,Co to děláš?" zeptala jsem se vyděšeně. Neměla jsem ani nejmenší tušení, co se v tu chvíli dělo.
,,Neboj. Nebude to bolet, ale musím si být přece jistý, že neutečeš." řekl a na tvář si nasadil nějakou masku.

Ze stola sebral kufřík, který jsem hned spoznala.
Kufřík od Chata. problesklo mu hlavou.
Nath se na mě podíval.
,,Neboj." řekl. Znova. Ale já se pořád bála. Nešlo jinak...

Nath sebral šátek a tentokrát mi ho ovázal kolem pusy.
Pak se vrátil ke kufříku a vytáhl z něj stříkačku.
Vyvalila jsem na něj oči.
,,Neboj. Jsou to jen drogy..." řekl a šel blíž ke mě.
Jen?!!! zařvala jsem na něj v duchu.
Začala jsem se metať, ale řemínka nechtěli povolit. Byla jsem uvězněna. Vyděšená. S Nathem, kterému očividně hráblo.

O chvíli jsem pocítila štípnutí v pravém rameně. Nath pak do mě vytlačil celý obsah stříkačky a mně bylo na usnutí. Cítila jsem jak mi to stoupá na mozek a oblbuje všechny smysly.
Nath mě obešel, už s novou stříkačkou a narval mi to do druhé ruky. Takhle do mě pýchl ještě tři stříkačky... Do obou noh a do břicha.

Byla jsem až moc omámená, abych si uvědomila co se děje dál a zatrhla to.
Nath ze mě stáhl všechno oblečení a..... (myslím, že všichni víme, co se stalo (18+))

Vzbudila jsem se asi až o dvě hodiny. Účinky drog ze mě postupně opadávali, ale hrozně mě bolela hlava.
Řemínka na mých rukou už nebyla připevněna, tak jsem se posadila. Po chvíli vyprchala i bolest hlavy. Skusila jsem se postavit. Podařilo se mi to až na třetí pokus. A tehdy jsem si všimla, v čem jsem odětá. Měla jsem na sobě krátké, černé, potrhané kraťasy a jako vrchní díl jsem měla červený crop top, který odhadoval víc, než bych chtěla.

Pak jsem si uvědomila, co se vlastně stalo. Pamatovala jsem si vše až do posledního detailu. Bohužél...
Pamatovala jsem si i ty slzy co jsem při tom vyronila.

Zdrogoval mě a znásilnil. Ten kretén. Jak mohl?! Co ho čekání omrzelo a chtěl si konečně užít?
Rozbrečela jsem se. Náhle se dveře otevřeli a dovnitř vstoupil...

Tak... Jaký je váš názor na Natha teď? Myslím, že ne moc dobrý...
A co asi Adrien Mari chtěl? Hmm?...
Co myslíte... Byl tohle důvod Marinetteinho blbého pocitu, nebo se stane ještě něco horšího?...
Díky za votes a komenty.
TarinaStrkov ❤