Mafia /CZ/

Sakra, kde to jsem?!

Adrien

,,Sakra!" kopl jsem do kamene vedle mých nohou.
,,Co to bylo?!" vykřikl Nino.
,,Hawk Mothovi lidi." rozčílil se můj otec.
Zamračil jsem se a dal ruce v pěsti.
,,To snad není možný!" vybouchl jsem.
,,Adriene, klid. Povolám nejlepší muže. Ať je kde je, my jí najdeme." řekl otec a já jen přikývl.
,,Má někdo vůbec ponětí, kam jí mohli odvléct?" zeptal se Nino.
,,O jednom místě bych věděl" řekl otec.

Marinette

Probudila jsem se. Seděla jsem v tmavé místnosti připoutaná k židli. Nohy jsem měla přivázané k nohám židle a ruce za zády. Přes pusu jsem měla převázaný šátek.

Sakra, kde to jsem?!

Začala jsem se mykat a házet sebou ve snaze osvobodit se, ale má snaha byla zbytečná. Byla jsem přivázaná napevno. Jen malý pohyb mě bolel.

Zrazu se s velkým bouchnutím otevřeli dveře a já se leknutím mykla, až mě zabolelo na zápěstí.
,,Už se probrala." zašklebil se, ten co mě unesl. Jak to vím? Ten hlas bych rozeznala všude.

Zamračila jsem se na něj. Jenže vyděšení bylo z mých očí vidět, i kdybych udělala jinou grimasu.
,,Dobré ráno, srdíčko. Jak se ti spalo?" zeptal se mile. Až přehnaně mile.
Dýchala jsem zhluboka a rychle. Až moc rychle se mu měnila nálada. Nikdy jsem neveděla, kdy mě může uhodit, nebo i něco jiného...

Přišel blíž a klekl si ke mně.
,,Neboj se, Mari. Už jsi v bezpečí." řekl.
Cože?! V bezpečí jsem byla předtím než jste mě unesli!
Pokusila jsem se to i říct, ale bránil mi v tom šátek na puse, takže to vyznělo jen jako nesrozumitelné zamumlání.
,,Cože? Promiň, nerozumím ti." opět se zašklebil a já se na něj znovu zamračila.
Byl mi odporný.

Přešel mi prstem po lemu výstřihu na šatech. Jeho dotek byl studený a chladný. Díval se tam až moc zamyšleně, až mi z něj bylo špatně.
Hrudník se mi rychle zvedal a klesal. Mého únosce zřejmě fascinoval pohled na něj.
,,Od našeho posledního setkání ses změnila." řekl zamyšleně a nespouštěl zrak od mého hrudníku.
Zamračila jsem se víc.
Jakého posledního setkání? My se známe?
Prosím, ať to není Jack...

,,Třeba tady." řekl a ukázal na můj hrudník.
,,Jsou jiné, než si je pamatuji. Trochu se zvětšili." úsmál se.
Jsem těhotná, ty magore, je to běžné, sakra...
,,Vypadají lépe." dodal a uznanlivě přikývl.
Teď už mi bylo vážně na zvracení a nebylo to z toho těhotenství...

,,Tak co? Zavoláme tvému snoubenci, ať si pro tebe přijde a vysvobodí tě?" zašklebil se.
Chlápek u dveří už měl dávno masku dolů a já v něm rozeznala Jacka.
Takže to nebyl Jack. Ale kdo tedy?...
Hodil tomu přede mnou mobil a ten naťukal zřejmě Adrienovo číslo.
Postavil se, přešel ke dveřím k Jackovi a vrátil mu ho. Ten si ho přiložil k uchu a čekal, až to Adrien zvedne.

Podařilo se mi sundat si šátek z pusy tak, aby si toho nevšimli a byla jsem odhodlaná křičet až to bude nutné...

Zatím jsem se porozhlédla po okolí a zjistila, že to tady znám až moc dobře... Továrna.

Adrien

,,A kde tedy?" zeptal jsem se ho.
,,Vysvětlím ti to cestou." řekl a šel ke svému autu, do kterého nasedl.
Já a Nino jsme ho následovali.

,,Tak?" pobídl jsem ho ať mluví.
,,Jsou tu dvě možnosti. Buď je u něj v mafiánském brlohu na konci města, nebo..." nedořekl to, protože mi v tu chvíli začal zvonit mobil. Neznámé číslo.
Zamračil jsem se a po chvíli to zvedl.
,,Haló?"
,,Ale, Ahoj Adriene, jak se máš?" ozvalo se z druhé strany hovoru. Spoznal jsem v hlase Jacka.
,,Jacku." řekl jsem odporně. Nino na mě i s tátou vyvalili oči.
Zapnul jsem reprák, aby to mohli slyšet.
,,Vidím, že si rád, že mě slyšíš. Ale jak si mohl zjistit, Mari je se mnou a tím druhým." řekl a já si věděl představit ten jeho úškleb.
,,A to je kdo?" zamračil jsem se.
,,To je překvapení." řekl. ,,Ale rád ti ho dám k telefonu." dodal.

,,Zdravím, Adriene. To je doba. No kde jsi? Mari už tady na tebe čeká." řekl a já dal ruce v pěsti.
,,Jestli jí něčí uděláš, tak tě zabiju." zavrčel jsem na něj.
,,Ale no tak, Adriene. Já vím, že váš vztah je čistě jen hraný, takže jí ani nemusíš zachraňovat." řekl pobaveně.
,,To odvoláš!" vykřikl jsem. Otec se na mě překvapeně podíval.
,,Promiň, Adriene. Zranil jsem ti city, které k ní nechováš?" zeptal se a na konci se zasmál.
,,Co ty o tom víš?!" vykřikl jsem naštvaně.
,,Vím toho hodně. Například, že jsi Chat Noir, Mari ti koupil tatík a teď se musíte brát. Není v tom láska, jenom spojení gangu a mafie..." řekl, což mě dost překvapilo.
Ví toho fakt hodně... uznal jsem.

,,Sakra, jak tohle všechno ví?" zašeptal rozčíleně otec.
,,Protože vás všechny osobně znám, pane M." řekl a opět se na konci zasmál.
,,Tak nebo tak... Času vám moc nezbývá. Mám takový návrh." řekl.
,,Jaký návrh?" zamračil jsem se.
,,Jestli do půl hodiny Mari nenajdete, zůstane se mnou. Jestli jo, bude tvoje. Takže hledej Adriene." zasmál se.
,,Sakra a jak jí mám asi tak najít?! Paříž je velká!" vykřikl jsem.
,,Jen hledej. Beztak jí nikdy nenajdeš." řekl.

,,Jsme v Továrně!" zaslechl jsem Mari.
,,Mari!" vykřikl jsem.
Při jejím hlasu mi podskočilo srdce radostí.
Je v pořádku, zatím. Musím se tam rychle dostat.

,,Sakra, zacpěte jí někdo pusu!" okřikl je.
,,Adriene!" zaslechl jsem ještě její hlas a pak jen mumlání.
,,Už jdu Mari, neboj."
,,Tak sebou hoď! Od kostela je to daleko." zasmál se. ,,A ty máš čas jen půl hodinu. Tik-tak, Adriene. Hodiny běží." řekl a zložil hovor.

Marinette

Jack mi znovu zacpal pusu šátkem, ale když zrušili hovor, zase mi ho sundal.
,,Ty malá suko! Právě si nás odhalila." řekl a dal mi facku. Tak silnou, až mi hodilo hlavu do strany.
,,Co jsi si myslela?! Beztak to nestihnou! A ty tu zůstaneš se mnou." zašklebil se.
,,To radši umřu!" zakřičela jsem. ,,Kdo vlastně jsi?!"
Úškleb na jeho tváři se zvětšil a pak si sundal masku.

,,Ahoj, miláčku." řekl sladce, no pro mě spíš slizce.
,,Nathe?" vyvalila jsem na něj oči, srdce mi vynechalo jeden úder a dech se mi zastavil taky.
,,Ano miláčku, jsem to já."

Jo... Měli jste pravdu lidi. Je to Nath, blahopřeji.
Další části budou až zítra. Dnes jsem jich přidala pět, takže už nemůžu... Jsme vyřízená.
Díky za pochopení...
TarinaStrkov ❤