Mafia /CZ/

Hawk Mothe, jsi na řadě

Takže... Tady simsis382004 přišla s návrhem na druhý díl, nad kterým jsem už chvíli přemýšlela, ale chtěla bych vědět vás názor... Chtěli by ste druhý díl?
Nechám to na vás a užijte si díl. Příští už bude totiž poslední...

Adrien

Hned potom, co jeho tělo dopadlo na zem se s hlasnými vzlyky ke mně rozběhla Mari. Vřítila se mi do náruče, ve které jsem jí uvěznil. Hladil jsem jí po vlasech a objímal, jakoby to bylo naposled, co se vidíme.
,,Pšššt... Už je to dobré. Klídek." utěšoval jsem jí.
,,To si jen myslíš hochu!" ozvalo se ode dveří.

Všichni jsme se tam najednou podívali. Stál tam Hawk Moth, v celé své kráse, v bílé košile, černém obleku, se světlými vlasy a slizkým úsměvem na tváři.
,,Co tady chceš Hawk Mothe?!" okřikl ho můj otec.
,,Ale notak. Jen to, co mi pravém patří." řekl a úsilí se.
,,A to je?" zeptal se Nino.
,,Moc a sláva!" řekl a zmizel jako obláček dýmu.

Všichni jsme se tam dívali jako na zjevení.
,,Co to bylo?" zeptala se Mari.
,,To nevím." řekl jsem udiveně.
,,Dymový kouř. Typický Hawk Moth." pokroutil můj otec hlavou a rozhazoval u toho rukama.
Všichni jsme se udiveně koukli na mého otce.
,,Jak to myslíš?" zeptal jsem se.
,,Dymový kouř. Už jsem Hawk Motha viděl použít ho víckrát. Ještě z dob, co jsme byli přátelé." povzdechl jsem.
,,Vy jste byli přáteli?" zeptala se Mari.
,,Jo, ale to už je dávno. Pak jsem se oženil a on utekl. Pak jsme se už neviděli." řekl.
,,A nevíš, kde je teď?" zeptal jsem se.
,,U sebe." řekl a podíval se na mě.
,,Tak jdeme tam." řekl jsem rozhodně a šel ke dveřím, ale zastavila mě něčí ruka na mém zápěstí. Otočil jsem a zjistil, že je to můj otec.
,,Jsi si jistý?" zeptal se vážně.
,,Jsem." řekl jsem rozhodně a on přikývl.
,,Tak jdeme." řekl a všichni jsme opustili prostory továrny a nasedli i s Jackem a Mari do tátova auta.

Došli jsme až na konec města, kde to bylo úplně opuštěné. Byla tam jen jedna velká, schátralá budova.
Vylezli jsme z auta a šli ke dveřím, no zastavil nás Jackův a hlas:
,,Ne, půjdeme zadním vchodem." řekl a obešel budovu.
Následovali jsme ho až ke dalším dveřím. Přeci jen, Jack to tady zná lépe...

Vyšli jsme dovnitř, všude byla tma.
,,Tudy." kývl Jack rukou směrem doprava k dlouhé chodbě, kde se na konci svítilo.

Šli jsme pomalu a potichu. Na konci chodby byly otevřené dveře, z kterých to světlo pocházelo. Pomalu jsem nakoukl dovnitř. Seděl tam na židli u stolu a něco psal.
Kývl jsem rukou Jackovi, ať se taky podívá. Udělal tak a udiveně nadzvedl obočí.
Pak ze zadní kapsy vytáhl pistoli a já jeho krok následoval. Oba jsme jí nabyli a skočili do místnosti.
,,Vzdej se Hawk Mothe!" zakřičel jsem a tím si upoutal jeho pozornost. Zvedl hlavu od papíru a ušklíbl se má nás.
,,Tak já se vzdávám." řekl a opět zmizel.
Bouchl jsem pěstí o zeď.
,,Už zas." povzdechl jsem si.

Viděl jsem, jak Mari došla k jeho stolu a zvedla papír, na který před chvílí psal. Prohlédla si ho a pak ho začala číst nahlas:
,,Milý Martine." začala a můj otec spozornil, jelikož se jednalo o něj.
Mari četla dál:
,,Je mi líto, čeho všeho jsem se dopustil. Kdybych mohl vrátit čas, neváhal bych a udělal to hned. Ale bohužel to nejde. Je mi líto, že jsem ti nebyl lepší přítel, ale spět se už změnit nedokážu. Teď ani nevím, proč jsem kývl Nathanielovi, ať mi pomůže. Byla to chyba a já ji lituji. Řekni Marinette a Adrienovi, že mě to mrzí. Teď už o mě nebudete vědět, protože odjíždím z Francie. To však neznamená, že se naše cesty ještě neskřížií. Určitě se ještě někdy uvidíme. Řekni Adrienovi, že mi je líto, jak jsem ho kdysi opustil, ale ty jsi byl s Clarissou tak šťastný, že jsem vás nemohl rozdělit, ani když se mnou otěhotněla. Asi proto jsem takový, jaký jsem teď. Ale teď už je všemu konec. Snad se ještě někdy uvidíme.
-Gabriel, nebo-li Hawk Moth."

Vyvalil jsem na ní oči a sebral jí ten papír z rukou. Rychle jsem si ho přečetl a podíval se na svého otce, tedy jestli je to vážně on.
,,Je to pravda? Hawk Moth je můj otec?" zeptal jsem se.
,,Ano Adriene. Měl jsem ti to říct už dřív, ale nemyslel jsem si, že ho už někdy uvidím. Zlobíš se na mě?" zeptal se.
Uchcehtl jsem se.
,,Ne. Myslím, že jsi stokrát lepší táta, než on." řekl jsem a chlapsky ho objal, nač se on usmál a já s ním.

Přešel jsem k Ninovi.
,,Nino, brácho. Lepšího kámoše bych si ani nemohl přát." řekl jsem a taky ho objal.
Pak přišel na řadu Jack.
,,Jacku." povzdechl jsem si. ,,Nikdy bych neřekl, že se z nás někdy stanou přátelé, ale život někdy nejde podle plánu. Dnes si mi pomohl a já si to cením. Co takhle začít od znovu?" zeptal jsem se.
,,Moc rád." opětoval mi úsměv a objali jsme se.

Pak jsem se otočil k Mari, která nás s úsměvem pozorovala.
Došel jsem k ní a přitáhl si ji za pas blíž ke mě.
,,Ach, Mari. Neřekl bych, že se někdy do někoho zamiluju, tak jako jsem se zamiloval do tebe a nehodlám tě už nikdy opustit." řekl jsem a přiblížil se tváří k ní ,,Miluju tě." zašeptal jsem a spojil naše rty v jedno.
,,Taky tě miluju." zašeptala, když jsme se od sebe odtáhli.
Na našich tvářích panovali úsměvy, no její se o chvíli Stratil a nahradila ho bolestivá grimasa. Chytla se za břicho a sykla od bolesti.
,,Mari, jsi v pohodě?" zeptal jsem se vyděšeně.
,,Je fajn, jen mě trochu... Aaaaaaa" vykřikl a malém upadla, kdybych jí nezachytil.
,,Marinette, co ti je?" zeptal jsem se.
,,Sakra! Kolik ti toho Nath dal?" zeptal se vyděšeně Jack.
,,Myslím, že všechno... Aaaa" řekl bolestivě.
,,Sakra! Musíme jí rychle dostat do nemocnice. Nemusí to přežít." řekl a mířil prič z místnosti, aby nás vyvedl ven.
Vzal jsem Mari na ruky a vyběhl za ním.

Do nemocnice jsme se dostali, jen tak tak, ale doktoři to teď už mají pod kontrolou a snaží se jí pomoct.
Modlím se, aby to zvládla. Přeci je to jen silná holka.

Panebože, prosím, jestli to Mari zvládne a bude v pořádku, přestanu a změním se. Klidně se stanu i policajtem, abych si to odčinil, jen ať je v pořádku.

Asi mě slyšel, protože je vše v pořádku a Mari se mnou ještě dlouho bude a já ji už nikdy neopustím...