Mafia /CZ/

Je to vážné?

Adrien

Bylo už deset hodin. V čekárně jsme čekali už dobré dvě hodiny. Čekali jsme na nějakou sestřičku nebo na doktora, který by nám řekl, jak na tom zatím Mari je. Pořád s ní, ale neodešli ze sálu a já už propadal panice...

,,Proč jim to, sakra, tak dlouho trvá?" chodil jsem sem a tam po chodbě a hrál se s prsty.
Ještě chvíli a zešílím tady z toho...
,,Adriene, prosím, upokoj se. Mari bude v pořádku." řekl Nino, který přišel jen před hodinou.
,,Tobě se to lehce řekne. Ty tady nejsi dvě hodiny." rozčílil jsem se.

Nino se postavil a přišel ke mně blíž.
,,Máš pravdu. Nejsem tady dvě hodiny, ale mám o ní rovněž velký strach jako ty nebo Alya. Ale to je jen tím, že jí mám rád. Jenže tím, že tady budeš pobíhat a rozčilovat se jí nepomůžeš." řekl klidným hlasem (zřejmě, aby mě uklidnil, co se mu taky i povedlo) a poplácal mě po rameni.
,,Koukni. Znám Mari už od školky. Je to silná holka, zvládne to a bude v pořádku." řekl a usmál se. ,,Udělej totéž i ty pro ni a uklidni se." řekl.
Neudržel jsem se a objal ho.

,,Díky." řekl jsem, když jsem se odtáhl.
,,To nestojí za řeč brá..." nedořekl to, protože se na sále s velkým bouchnutím zavřeli dveře.
Koukli jsme se tam a zjistili, že odtamtud vyšel doktor a jde k nám.

,,Zdravím. Vy jste příbuzní té holky, co jsem přivezli?" zeptal se.
A je tady snad kromě nás ještě někdo?
,,Zatím ne, ale o týden jo." řekl jsem a doktor se na mě nechápavě podíval.
,,Jsem její snoubenec." vysvětlil jsem a doktor chápavě přikývl.

,,Každopádně, ránu jsme jí ošetřili, zašili a dvakrát jsme jí museli oživovat kvůli následkům poranění. Prvně když ji sem přivezli, protože slabě dýchala a podruhé asi před hodinou, protože se nám zablokovala hadička na přívod vzduchu." řekl klidně a já nechápal, jak může být tak klidný. Jakoby to byla běžná věc, sakra...
,,A je to vážné?" zeptal se Nino, rovněž vyděšeně jako já.
,,Nebojte se. Oba jsou v pořádku, čemuž se všichni divíme." řekl.
Oba?
,,Oba? My jsme přišli jen s Marinette a nikoho jiného nečekáme." řekla Alya.
Doktor se usmál.
,,Vy možná nikoho nečekáte, ale tady snoubenec a ta slečna jo..." mrkl na mě.

Nahlas jsem polkl.
,,Chcete říct, že..." koktal jsem, ale naštěstí mi to řekl sám...
,,Vaše snoubenka je těhotná. Gratuluji." řekl a potřásl mi rukou. Vyvalil jsem na něj oči a brada mi spadla až někde na zem.

,,Cože?" vyjekla Alya.
,,To není možný." řekl jsem nevěřícně. ,,Minulý týden si dělala test a byl negativní."
,,Hmm..." zamyslel se doktor. ,,Test nemusí vždy mluvit pravdu. Zvláště ty po záruce. Jak dlouho ho už měla?"
Podíval jsem se na Alyu.
,,Dala jsem jí ho já. Sebrala jsem ho mámě ze šuplíku. Mohl tam být, já nevím... Asi rok a půl." řekla.
,,Tak vidíte. Byl po záruce. Nemusel vám vůbec říct pravdu. A ta je, že budete otec." řekl doktor.

V tu chvíli jsem neveděl, jestli mám brečet, jestli se smát nebo dát tomu doktorovi jednu do zubů...

,,Ale říkáte, že jsou tedy oba v pořádku, jo?" zeptal se pro jistotu Nino.
,,Ano. Ale podruhé, co jsme jí oživovali, jsme oživovali i dítě, takže má vaše nastávající kritické těhotenství. Měla by si dávat pozor na to, co dělá, neměla by zvedat těžké věci.. pít alkohol nebo kouřit už vůbec ne. Všechny tyto věci můžou to malé zabít. Takže vám radím, dávat si na ní i na to malé velký pozor. Říkám vám, je zázrak, že to přežilo." řekl, pobouchal mě po rameni a odešel.
Já si jen bezmocně a pořád v šoku sedl na lavičku.

,,Panebože." řekla Alya. ,,Asi bych měla říct mámě, ať vyhodí všechny testy co má." plácla se do čela.
,,Vážně? To tě teď zajímá? A co fakt, že Mari čeká s Nathem dítě, sakra..." řekl Nino naštvaně.
Já jen pořád mlčel a snažil se ti rozdýchat.

Za chvíli se dveře od sálu otevřeli a z nich vyvezli Mari na lůžku. Tlačili jí do nějakého pokoje a my je následovali.
V pokoji jí napojili na přístroj, aby mohla dýchat a na stojan zavěsili kapačku. Pak odešli a my zůstali sami s ní.

Vypadala klidně. Jakoby jen spala a všechno kolem se nikdy nestalo. Kéžby to byla pravda...
V ruce měla zapíchnutou kanylu na kapačku a v nose hadičku na dýchání. A i tak vypadala nádherně.

Sakra, Adriene, naco to teď myslíš... vynadal jsem si a přisunul jsem si k její posteli židli, na kterou jsem se hned posadil.
Zezadu mi někdo položil ruku na rameno. Ohlédl jsem se a zjistil, že je to Nino.
,,Adriene, my už budeme muset jít. Řekni, kdyby se něco dělo a drž se." řekl, já přikývl, že rozumím a oba pak odešli z pokoje.
Chytil jsem jí za ruku. Z oka my vylezla slza a za ní další.
Takovou smůlu můžu mi jedině já...

Mari, prosím, prober se...

Je mi jasné, že po téhle části mě asi zabijete. No budiš, určitě mě zabijete. Jsem oficiálně mrtvá, ale já musela. Mám s Mari a tím prckem totiž velké plány...
TarinaStrkov ❤