Mafia /CZ/

Vysvětlení

Já a moje kámoška AkemiManautsu jsme si založili společný účet AkiTariW a před chvílí vyšla první část nové story Our Secret. První kapitolu jsem psala já a další ona. Budeme se takhle střídat...
Není to sice fanfikce na Berušku a Kocoura, ale snad by se vám mohla líbit...

Adrien

Napjatě jsem seděl vedle ní a pozorně poslouchal. Čekal jsem, co řekne, až nakonec konečně spustila...

,,Ve středu jsme kolem sedmé šli sprejovat do metra. Bavili jsme se. Normálka jako vždy a pak..."
Smrkla. Pohladil jsem ji po rameni. Zhluboka se nadechla.
,,V metru jsme byly asi hodinu a pak mi zavázal oči. Prý má pro mě překvapení. Těšila jsem se na to a byla jsem zvědavá, co to bude. Ale..." vzlykla.

,,Klid. Když mi to řekneš, uleví se ti." řekl jsem na utěšení.
Přikývla.
,,Vedl mě do továrny. Šli jsme do nějaké místnosti, nevím, neznala jsem to tam. Nechal mě sednout si na lehátko. Pak jsem si na něj lehla. Nějakými řemínky mě k němu přivázal a sundal mi šátek z očí, abych se dívala, co bude dělat. On... Vytáhl kufřík a vytáhl z něj pět stříkaček. Všechny do mě napíchal a zdrogoval mě. Pak... on... on mě..."
To už se naplno rozbrečela. Napjatě jsem seděl. Nemohl jsem věřit vlastním uším. Myslel jsem si, že zbytek vyhodil, nepoužil, nebo použil, ale na sebe. Pět dávek, proboha, ještěže to přežila.

,,On co?" zeptal jsem se.
,,On mě..." nadechla se a následující slovo zašeptala. ,,...znásilnil."
Bohužel jsem to slyšel. Tělem mi proudula krev. Doslova to ve mně od vzteku vřelo.
,,Do té doby jsme spolu ještě nespali a asi to už nevydržel." vzlykla a hlavu si vložila do dlaní.

,,Já toho hajzla zabiju." řekl jsem a postavil se. Mari se na mě dívala a nechápala co dělám.
Vyšel jsem na chodbu a šel po schodech dolů. Mari stála nahoře u schodů a sledovala mě.
Obul jsem se a oblékl.

,,Přijdu až ráno." řekl jsem a sáhl na kliku od dveří, no zastavil mě její hla:
,,Adriene počkej! Co chceš dělat?" doběhla ke mně.
,,Jdu dát tomu kreténovi přes hubu." řekl jsem naštvaně a otevřel dveře.
,,Počkej. Nemůžeš jít za ním. Zabije tebe i mě, protože jsem ti to řekla." chytila mě za zápěstí. Po tváři jí tekly nové slzy.

,,Cože?" zeptal jsem se už klidně.
,,Řekl, že když to někomu řeknu, udělá mi to samé jako o narozeninách, ale tentokrát to bude víckrát a horší." opět se rozbrečela.
,,A teď se mi zdají noční můry, kde pokaždé někdo z mých blízkých umře, protože mě ochraňoval a pak... Ty víš co..."

Zavřel jsem dveře a vstoupil spět do domu.
,,Ach, Mari." tuze jsem ji objal a hladil jí po vlasech.
,,Dokud jsem tady, nikdo ti nic neudělá." řekl jsem a dal jí pusu do vlasů.
,,Díky." řekla.

,,Je pozdě. Jdi si lehnout a vyspi se." řekl jsem a odtáhl se od ní, i když nerad.
Přikývla. ,,Dobře."

Šli jsme oba nahoru. Už jsem byl skoro ve svém pokoji, když mě zastavil její hlas:
,,Adriene?"
Otočil jsem se k ní. ,,Ano?"
,,Mohl bys, prosím tě, spát u mě, protože mně se bez prášků spát nedá." řekla stydlivě.
Usmál jsem se a šel k ní.
,,Tak pojď." objal jsem jí kolem ramen a šel s ní k posteli.
Lehl jsem si a ona vedle mě.

,,Dobrou noc Mari." řekl jsem.
,,Dobrou."

Vzbudil jsem se uprostřed noci, Mari sebou trochu házela a mračila se. Šeptala věty zmyslu: Nech mě. nebo Nedělej to, prosím...

Otočil jsem se k ní a objal jí kolem pasu. Přitáhl jsem si jí blíž k sobě a dal jí pusu do vlasů. Uklidnilo jí to a oba jsme mohli nerušeně spát...