Change

12.

A tak jsem včerejší den nějak přežila a už je tu dnešek. No neříkám, že by mi bylo nějak extra dobře to fakt ne, ale je to lepší a tak sejdu schody ze svého pokoje a jdu do kuchyně.

"Dobré ráno." popřeji obou. Dneska tu u nás zůstala Sophie asi si s ní Liam rozumí a vypadá v pohodě ,ale o mě si musí myslet no radši to nebudu komentovat.

"Dobré." odpověděli oba dva.

"Tak co jak ti je?" zeptal se mě Liam a postavil predemne kafe a míchaná vajíčka.

"Ehm je mi fajn už vážně. Omlouvám se jen asi jsem to nezvládla." sklopila jsem pohled abych se nemusela Liamovi dívat do očí.

"To je v pohodě. Víš aspoň co budeš zpívát." zeptal se mě.

"Jo jo vím Silent Scream." pomalu jsem začala jíst. Liam už nic neříkal, ale cítila jsem jeho pohled a tak jsem se na něho lehce koukla.

"Jsi v pořádku?" zeptal se, cítila jsem v očích slzy. Chybí mi strašně moc rodiče, on, mám pocit jako bych to sama nezvládala.

"Samozřejmě." svůj pohled jsem opět zabodla do jídla, ale už jsem hlad neměla jakoby se můj žaludek sevřel.

"Mě lhát nemusíš." cítila jsem jeho i Sophii pohled, ale mě se najednou udělala strašně zle od žaludku, že jsem se zvedla a vyběhla jsem do koupelny, kde jsem ihned začala zvracet.

"Car." přiběhl Liam.

"To je v pořádku jen mi něco nesedlo. Prosím, jdi pryč je to nechutný." pochvilce se mi udělalo už dobře a tak jsem se zvedla, Liam tu stále byl. Vyplachla jsem si pusu a opláchla obličej.

"Nepřijde mi to normální, kdyby si zvracela včera tak bych řekl, že to máš z alkoholu, ale dneska?." řekl po dlouhé chvíli Liam.

"Jen... jsem v pořádku Liame to co se stalo před dvouma dněmi byl jen výpadek. Nevím prostě jsem měla pocit, že nic nezvládnu, ale přešlo to. Jsem v pořádku a tohle prostě mám asi citlivý žaludek jo dobrý a teď běž za Sophii. Já se umeju a začnu se připravovat." on se usmál pohladil mě po mých vlasech a odešel. Ihned jsem se v koupelně zamkla a začala jsem si sundávat oblečení. Natočila jsme si plnou vanu s pěnou a naložila jsem se do ní. Umyla jsem se a pak jsem ve vaně jen tak ležela do doby než voda začala chladnout. Vylezla jsem z vany a obalila jsem se ručníkem a vyšla jsem do pokoje pro hosty neboli do mého teď pokoje. Vzala jsem si čisté spodní prádlo na to černé tričko, které je u krku průhledné a pod pupíkem je taky průhledné a má bílí nápis We are the crazy peopele. Dále jsem si vzala černé kalhoty tak to vypadá vcelku dobře. Hlad jsem neměla takže jsem nešla ani jíst. Začala jsem se malovat, namalovala jsem si zlehka oči a slabý make-up. Když už jsem měla tak nějak obličej začala jsem si žehlit vlasy, když už vypadali rovné stříkala jsem do nich různé přípravky a začala lehce tupyrovat, ale jen lehce vše jsem zlakovala, přečesala a podívala jsem se do zrcadla. Byla jsem vcelku spokojená se svým vzhledem. Jako boty si vezmu černý boty na klínku, ale to až půjdeme.

Ještě jsem si zbalila mobil, peněženku a nějaký serepetičky do černé kabelky a mohla jsem sejít dolů. Člověku se to ani nezdá, ale už byli tři hodiny odpoledne. Čas akorát vyrazit na zkoušku.

Seběhla jsem schody dolů akorát se tam Liam se Sophii líbali, takže jsem si lehce odkašlala, aby věděli, že jsem zde. Oba se od sebe odtrhli a usmáli se na mě. No mě bylo docela trapně, cítím se tu jako někdo třetí, ale tak nevadí že? Liam vzal klíče a i se Sophii jsme vyrazili. Sophie je fajn tu Liamovi přeji je sympatická a hodná a Liam jenom září.

"Díky za odvoz nemusíte chodit se mnou běžte se třeba projít a pak přijde. Tohle určitě není místo na rande tak pa." usmála jsem se na ně a vyšla z jejich auta do obrovské budovy. Šla jsem mě známou chodbou, která vede k jevišti, abych mohla zkusit písničku. Když se najednou otevřou dveře a já narážím do člověka co se z nich vynoří.

"Ježíši já se ti omlouvám." omlouvá se kluk předemnou. Mám pocit, že ho od nekuď znám, ale nemohu si vzpomenout.

"Jo to je v pohodě." usměju se na něho a on mi úsměv oplatí. "Tak já musím, příště si ale dávej bacha." zasměju se a jdu pryč.

Ten kluk nebyl špatnej, vlastně byl vcelku hezkej. Měl špinavý blond vlasy a modré oči skoro jako Niall, ale Niall je o dost hezčí, ale prostě pan neznámý nebyl špatný.

Na pódiu akorát končila jedná dívka a tak jsem si rychle vzala mikrofón a začala jsem zpívat první tóny mé vybrané písně. Sedla jsem si na pódium a nohy nechala vyset dolů. Když vypadalo vše ok tak jsem položila mikrofón na pódium a chtěla jsem odejít, ale stál tam ten kluk a usmíval se na mě.

"Máš pěkný hlas." řekl a přisednul si ke mě.

"Díky." usmála jsem se.

"Jsem Luke." usmíval se na mě jak sluníčko, ale na Niallův úsměv to nemělo. Ježíši ty krávo blbá musíš myslet furt na něho.

"Já jsem Caroline."

"Jako ta Caroline jak se o tobe všude mluví jako o Liamový dívce." zeptal se, no samozřejmě nesnáším novináře.

"Ale jsou to jen výmysli, víš vše co noviny píšou nebo řeknou v telce není pravda víš a tohle taky ne. Je to jen můj nejlepší kamarád a hlavně on teď dívku má a prostě pomáhá mi jen v mý nejhorších chvílích života, nechce abych byla sama víš." po celou dobu jsem se mu dívala do očí jako bych chtěla, aby mi věřil.

"Jo jasně máš pravdu já to znám. Ty mě asi neznáš, když mi to tak hezky říkáš, ale já jsem z jedné skupiny. Nejsme sice tak známý jako One Direction, ale taky to ujde." zasmál se a já si říkala, že jsem ho už někde viděla byl mi povědomí.

"Vážně ? A jak se jmenujete ? Já si říkala, že už jsem tě někde viděla." zasmála jsem se a on se mnou.

"Five Seconds of Summer." hrdě se usmál.

"Vážně tak ti znám, teda jen jednu písničku." docela jsme si sedli musím uznat, že je s ním vcelku sranda a hlavně se furt směje a já, já se cítím fajn s ním se cítím uvolněně a jako dřív, pořád se směji. Nakonec jsme z podia odešli, protože chtěli zkoušet ostatní. Zašli jsme si do takového bufetu tady, kde jsme si dali kafe.

Proseděli jsme tam strašnou dobu, že už jsem musela jít se připravit. Luke se šel taky připravit, protože tady dneska se skupinou to zahajují. Vcelku se těším, chci je slyšet na živo.

A tak to celé začalo. Stálá jsem tak abych viděla na pódium. Luke se podíval mým směrem a usmál se. Začal zpívat nejdřív nějaký kluk a po chvíli se k němu připojit Luke. Dost často se díval mým směrem a usmíval se. Myslím, že dost lidí si všimlo, že se někam dívá, naštěstí nejdu vidět.

You call me up,
it's like a broken record,
saying that your heart hurts,
thought you never
get over him getting over you....

Bylo to naprosto super. Luke má naprosto úžasný hlas.

"Bylo to skvělé." usmála jsem se na něho a on mě objal, obětí jsem mu s radostí opětovala.

"Ehm." odkašlal si za námi někdo, podívala jsem se tím směrem.