Change

32.

Bylo už za pět minut tři, když jsme byli v takové budově, kde měla proběhnout ona tiskovka. Stáli jsme schovaný a já se celá klepala, bála jsem se jich to zas bude otázek.

"To bude dobrý zlato neboj." políbil mě a já jsem se do toho tak zapojila, že jsem úplně zapomněla vnímat okolní svět, jenom já a on, jen my dva.

"Ehm už byste měli jít." vyrušil nás hlas dívky, která se radši dívala do země. S Niallem jsme se na sebe podívali, lehce jsme se usmáli a po schůdkách jsme vyšli na takové menší pódium. Hned jak jsme vstoupili nás všichni sledovali a já slyšela jak se začali hrnout otázky, je to vážně šílený.

"Dobrej chtěli bysme vám oznámit, co se stalo a hned na začátku vám chci říct, že nebudeme odpovídat na žádné dotazy." říkal Niall, já se ho držela jak malá jako bych doufala, že mě ochrání. "Chceme vám jen s Car říct, že spolu chodíme a Car nikdy nechodila s Lukem Hemmingsnem byli vždy jen nejlepší přátelé. A ani nikdy spolu nečekali dítě jak jste si vy novináři vymysleli byli to jen zdravotní komplikace, ale teď už je vše v pořádku." nebreč, hlavně nebreč, jo jinak potom nám volali abysme vše zamaskováli a to i abysme jim vyvrátili, že jsem čekala dítě. "Chtěl bych vám ještě říct, že Angela nebyla má dívka byla to jen má kamarádka, se kterou jsem byl domluvený, aby se mnou hrála mou přítelkyni, aby tady Car žárlila toť vše. Děkujeme, že jste přišli." chtěli jsme odejít, když hlas nějaké reportérky zařval.

"Vážně si myslíte, že vám to uvěříme?" vrátila jsem se k mikrofonu a řekla jsem.

"Je to vaše věc čemu uvěříte, jste novináři to co je pravý vás nezajímá, zajímá vás jen jak najít něco o čem byste mohli psát, nějaké pomluvy co by vám vydělalo peníze a nám zničilo život, věřte si čemu chcete, chtěli jsme vám jen říct, že já a Niall jsme spolu a jsme šťastní, že Luke je s Aleishou a já s Aleishou jsme nejlepší kamarádky. Nás nezajímá jestli vy nám to uvěříte, tady máte to prohlášení co jste tak moc chtěli." řekla jsem a odešla jsem s Niallem pryč z toho podia.

"Páni jo. Nevím co říct." zasmál se Niall.

"Tak radši nic neříkej a pojeď pryč." usmála jsem se, on přikývl a oba dva jsme se rozešli k jeho autu, které nás odvezlo k němu domů. Doma jsme si lehli na gauč a dívali se na televizi. Řešili tam nás, že je to oficiální, že jsme spolu. Je zajímavé, že nějak nerozebírali to, co jsem jim řekla.

A tak jsme leželi spolu v objetí, mazlili se, líbali jsme se a byli jsme šťastný. V noci jsem usnula na gauči, ale když jsem se ráno probudila ležela jsem už v posteli, Niall mě asi přenesl.

Nahmatala jsem druhou polovinu postele, ale nikdo tam nebyl, proto jsem vstala a došla jsem do kuchyně, kde byl vzkaz.

Zlato omlouvám se, museli jsme jet na zkoušku, zapomněl jsem ti to říct do jedné bych měl být zpět. Niall

Bylo právě devět hodit tak jsem se nasnídala. Dala jsem si jen jogurt s müsli, nalila jsem do sebe kafe a šla jsem se nahoru obléct a poupravit. Vzala jsem si na sebe černé kalhoty, černé tričko a černou koženou bundu. Popadla jsem černou kabelku se zlatým pruhem, do který jsem dala doklady, deník a tužku a pro jistotu peníze s tím jsem se vydala hřbitov.

"Ahoj."pozdravila jsem hrob mých rodičů, vytáhla jsem deník a začala jsem psát.

Drazí rodičové,
Tak jak bych začala. Cítím se už v pořádku, vážně v pořádku. Chybíte mi ani nevíte jak moc, ale je tady stále pro mě ta osůbka, která mě drží nad vodou, díky kterému jsem se přenesla přes tu strašnou bolest. Sice to stále bolí, ale je to o dost lepší, dost mi pomohl. Přála bych si abyste ho mohli lépe poznat určitě by se vám líbil jako můj kluk. Včera jsme veřejně konečně přiznali, že jsme spolu, sice jsme něco museli vyvrátit i když to byla pravda a podle managementu to bylo nejlepší pro nás vztah no, ale je to jedno hlavně, že jsme spolu. A jak dlouho vlastně jsme spolu? Jo už to bude mí drazí rodičové měsíc. Jsem s ním šťastná a doufám, že se nám už nic nestane, že už budeme žít spokojený život bez překážek s malou občasnou hádkou, protože bez hádek by to určitě nešlo. Pamatuji si, když jste se hádali občas vy. Pohádali jste se, odešli a do pěti minut jste jeden přišli za druhým a začali jste se omlouvat a pak no bůh ví co jste dělali.

Nad tím jsem se zasmála a přitom mi ukápla lehká slza.

Chybíte mi moc, ale doufám že jste na lepším místě a že mě ze zhora hlídate. Děkuju vám za vše co jste pro mě udělali.
S láskou Caroline.❤

Zaklapla jsem deník a podívala jsem se na hrob, kde byli fotky mých rodičů.

"Chybíte mi." řekla jsem a zapálila jsem svíčku, kterou jsem donesla. Postavila jsem se a oprášila jsem si kalhoty. "Tak se zatím mějte zase příště ahoj." a s tím jsem odešla od hrobu a vrátila jsem se domů. Svalila jsem se na gauč, chvíli jsem jen tak válela a potom jsem šla něco uvařit. No popravdě nic se mi dělat nechtělo, tak jsem rychle uvařila špagety a udělala jsem k tomu boloňskou omáčku. Mezi vařením mi došla smska, ale já jsem jí neřešila, chtěla jsem nejdřív do vařit. Když vše bylo hotové nandala jsem si špagety a zbytek jsem schovala pro Nialla. No musím se pochválit bylo to fakt velmi dobré. Když jsem dojedla dala jsem nádobí do myčky a šla jsem si na gauč i s mobilem sednout.

Neznámé číslo:

Celý svět se snažíš přimět, aby ti věřil jak nevinná jsi, ale já vím že tak nevinná nejsi. Jaká byla noc s Liamem?

Koukala jsem na zprávu vyjukaně. Nikdo o tom přece nevěděl, vždy jsem doufala, že nás nikdo neviděl a teď. Celé mé tělo se klepalo. Kdo to sakra je a kdo mohl zjistit mé číslo. Myslím, že bych to měla říct Liamovi, že to někdo ví. V tu chvíli jsem uslyšela klíče v zámku a po chvíli se Niall objevil u mě s úsměvem na rtech, skočil ke mě a začal mě líbat.

"Tak jak ses vyspala ty má princezno." usmál se na mě.

"Skvěle a tvá princezna ti nechala špagety tak doufám, že máš hlad." zasmála jsem se.

"Já mám hlad vždy." a s tím se zvednul a šel do kuchyně, kde jsem slyšela jak si asi nabírá, protože to bylo mlácení nádobí o sebe. Do obýváku přišel Niall s kupou špaget a začal se ládovat.

"Jo dneska večer jdeme k Liamovi. Chce prý nás všechny zas vidět pohromadě, přijde i Luke s Aleishou." usmál se na mě, já mu úsměv taky oplatila. Aspoň budu mít snad příležitost..