Change

49.

Pohled Car:

"No tak probuď se, už ať to máme za sebou." proberou mě slova dívky co mi dala facku. Otevřela jsem svoje oči a uviděla jsem ji. "No konečně chci abys věděla přesně proč umreš a taky abys cítila bolest a já se pobavila." dívka si odmlčela. "Nialla si měla nechat na pokoji, psala jsem ti to tys neposlechla Niall byl můj a vždy bude a ty ses nám do našeho života připletla. Byli jsme spolu šťastný, chápeš šťastný a znovu budeme až ty zmizíš, až ty budeš mrtvá." ďábelský se zasmála.

"Vážně si myslíš, že Niall s tebou bude?" začala jsem se smát. Vážně se teď směju ? Asi jsem se zbláznila.

"Ano bude. Ja řeknu, že nás unesli obě dvě, budu dělat strašně zdrcenou a on jednou na tebe zapomene nebo spíš se posune dál chápeš, nebude celý život nad tebou truchlit, ale jestli si to myslíš tak fajn." smála se. Rychlé Car musíš něco vymyslet, mysli, mysli dělej. A mám to.

"Ty to nechápeš nejde tady jen o mě." řekla jsem a zahleděla jsem se do její tváře, ona zmlkla, její smích utichl.

"Jak to myslíš?"

"Tak jak to říkám, možná když bych umřela já tak se s tím Niall smíří, ale ne když se mnou umře i jeho nenarozený syn, tohle nejde zapomenout, tohle nejde ani odpustit. To je něco co by ho trápilo do konce života jak by vypadal jeho syn, jaký by byl a všechno tohle to by ho v noci ničilo, nenáviděl by tebe, protože on by věděl, že jsi to byla ty, věděli by to všichni, chápeš? Stopy neskryješ, nevěřil by ti chápeš. Zabila by si jeho syna a věř mi to nejde zapomenout, já vím jaké je přijít o své dítě." šeptla jsem, protože je to už sice dlouho, ale to co tady říkám je pravda. Kdo to nezažil neví co to je přijít o dítě, nebylo narozené, ale už se rodilo, mohlo tady být. U mě to mohla být krásná blonďatá či hnědovlasá holčička či chlapeček, stále mě zajímá jaké by to bylo, ale díky Niallovi to zvládám. Viděla jsem v jejich oči pochopení?

Sjela podél zdi na zem a začala plakat.

"Nikdy bych malému neublížila, kord ne malému možná stejnému chlapečkovi jako je Niall." přešla ke mě a odvázala mě. "Bez než si to rozmyslím, vypadni." zařvala a sedla si na zem. Na nic jsem nečekala a rychle jsem vyběhla ven z té haly nebo co to bylo. Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla, běžela jsem po cestě a doufala, že jsme dlouho nejeli. Doufala jsem, že brzy uvidím své blonďaté štěstí, svoji lásku, mé světlo. Ale pomalu jsem cítila, že už moc nemohu, nejsem zvyklá běhat a i když mě pohání to, že ho uvidím a že budu v bezpečí, nejsem si jistá jestli to zvládnu. Stále jsem běžela, ale stále jsem neviděla žádné město. Naproti mě se vyřítilo několik policejních aut, které blikali modře, jeli sem. Byli sice daleko, ale já doufala, že mi pomohou a tak jsem si vyčerpaně sedla na zem a snažila jsem se rozdejchat. Ale bylo toho na mě moc, že jsem doufala, že si mě ty policejní auta všimnou a tak jsem si lehla na tu silnici, no byla to polní cesta. Ležela jsem na té zemi a slyšela jsem auto už blízko sebe, slyšela jsem bouchnutí dveří a hlasy.

"Slečno?" ozval se pro mě cizí hlas, chtěla jsem něco říct, ale hlas, který jsem znala mě zastavil.

"Car? Car." přiběhl ke mě on, moje světlo, moje štěstí. Skláněl se na demnou, měl takový neutrální výraz proto jsem se já ze široka usmála.

"Nialle." byla jsem vážně vysílená z té cesty, že jsem nakonec usnula..

Pohled Nialla:

Policajti měli typ, kde by mohla Car být a tak jsme tam teď jeli. Jeli jsme po polní cestě v prvním vozidle já a Liam. Ta farma nebo co to mělo být je od Londýna strašná dálka, takže jsme jeli strašnou dobu a mě to přislo jako věčnost. Díval jsem se kolem sebe až jsem pak koukal na cestu. Někdo tam byl, byli jsme moc daleko na to abych poznal kdo to je, ale jak jsme přijížděli blíž ta dívka si lehla na zem proto se naše policejní auto zastavilo a strážník vylezl ven.

"Slečno?" zavolal, pomalu jsem vylezl z auta a šel se blíž podívat. Ty hnědé vlasy znám.

"Car? Car." přiběhl jsem k ní. Ano byla to ona vypadala vyslaběně, unaveně, bál jsem se jestli ji něco není, ale ona se zeširoka usmála.

"Nialle." to bylo vše co řekla než se její oči zavřeli a přestala se mnou komunikovat. Po tvářích se mi začali linout slzy, nevěděl jsem co s ní je, nevěděl jsem jestli nemá nějaké vnitřní zranění a proto teď upadla do kómatu, nevěděl jsem ani jestli je to kómat nebo jestli jenom neusnula, vypadal dost totiž unaveně a musela asi běžet, protože jdou vidět kapičky potu. V tuhle chvíli jsem nevěděl nic jen to, že jí miluju.

Rychle si jí převzali záchranáři, aby zjistila jestli je v pořádku. Policajti se vydali nakonec ke statku aby zatkli Annu a já, já jel za ní jak jen to nejrychleji šlo.

V nemocnici mi naštěstí řekli jen dobré zprávy a to ty, že přežije, že moje sluníčko bude žít. Byl jsem šťastný, vážně moc, byla prý strašně vyčerpaná, ale bude v pořádku, všechno už bude v pořádku v to věřím. 

______________________

Tak máme skoro konec 😢. Doufám, že se díl líbil a jste spokojeni jak to dopadlo. Nechtěla jsem dělat nějaké velké haló, jen dokončit ty SMS abyste věděli kdo to psal a tak nějak uzavřít všechny linie.

Vote moc potěší a nějaký komentář samozřejmě taky. 💗

Díl věnuji:

jjandaa15

Gabka02

theterristyles

Elikaapkova

S láskou Kthxx❤