Change

27.

Pohled Nialla:

Byla to jako věčnost než k nám došel konečně doktor.

"Jak to s ní je ?" zeptal jsem se. On si nás tak nějak všechny prohlédnul a pak se přesměroval na Luka.

"Vy jste její přítel ?" zeptal se ho, ačkoliv mi to uši rvalo, že se nedívá na mě, ale na něho, Luke nakonec kývl.

"Vaše přítelkyně je na tom hodně vážně, ztratila hodně krve a není jistý jestli se probudí. No je mi to moc líto, ale asi nezvládla to, že potratila." říkal doktor jakoby nemluvil o živé věci, říkal to takovým stylem, že mu je to úplně jedno, že jsem měl chuť mu dát přes držku a pak se odmlčel. "Jestli se do 14 dnů neprobudí je nám to líto, ale budeme ji muset odpojit." říkal doktor jakoby si vůbec nic neuvědomoval.

"Však ji zabije." vystartoval jsem na něho.

"Pane, to že přístroje pořád ukazují, že žije je sice super, ale to jsou jen orgány ona dávno už může být na  jiném místě, nashledanou." a stím odešel, ještě nám řekl, kde má pokoj. Nejraději bych si na něho stěžoval, kdyby někde na pokoji dívka, kterou miluju, nebojovala o život. 

Luke nám řekl jak to je, že oni dva spolu nechodí, že chodí s Aleishou. Říkal mi taky jak těžko nesla, že jsem si našel novou přítelkyňi, já hlupák. Nebyla to moje přítelkyně, ale jen kamarádka Harryho, které nevadilo, že ji před celou arénou prohlásím za svoji dívku. Chtěl jsem jen, aby Car žárlila, chtěl jsem u ní něco vyvoval, cokoliv, aby převážila své rozhodnutí a třeba se ke mě vrátila. Chtěl jsem vidět, že jí to štve, že mám novou přítelkyni, ale nic takového jsem neviděl, protože ji pomohl Luke, jak jsem se dozvěděl, pomohl ji tak, že jsem nemohl vidět žádnou lítost nad tím, že jsem světu představil Angelu jako svoji dívku, ale ona tam byla a já jsem to tím ještě víc pokazil. A tak mě nechali abych šel za ní nejdřív sám.

Ležela nehybně na posteli a okolo vše pípalo. Přisedl jsem si k ní.

"Třeba mě uslyšíš. Chci ti říct, že tě miluju a omlouvám se za to co jsem udělal." plakal jsem, chytl jsem ji za její ruku, která byla úplně studená. "Nemůžeš mě opustit teď ne prosím. Já bych to nezvládl." mluvil jsem na ní. Doufal jsem, že mi řekne něco, cokoliv, klidně ať vypadnu z jejího života, jen aby se probrala.

Do pokoje pomalu přišli i ostatní.

"Jsi v pohodě." zeptal se mě Louis opatrně. Jen jsem pokýval na souhlas. Bylo mi jedno, že musím mít napuchlé oči od pláče, bylo mi to jedno, ať mě každý klidně vidí, protože předemnou právě leží dívka, bledá jak stěna, připojená na různé přístroje a nevypadá to s ní nejlíp. Je mi jedno jestli mě někdo takto vyfotí, je mi to všechno jedno, když ona tu není. Jediné na čem mi teď záleží je ona, ta dívka, které jsem tak moc ublížil, ta dívka, která si toho prožila příliš a já tu nebyl pro ní.

 Liam si sednul na druhou stranu a chytil ji lehce za její ruku.

"Jak jsi to mohla udělat." i Liamovi začali téct slzy, nedivil jsem se, v jednu chvíli si byli asi dost blízcí, ale myslím, že tak blízcí jako my si nikdy nebyli.
___________________________

Chodil jsem sem den co den, ale její pohled se nezměnil. Byla bledá jako stěna bez náznaku života, ruka studená jak led, zavřené oči a žádný úsměv co by zdobil její tvář, nic. A nejhorší je, že dneska je to už 14tý den. Nesmířím se s tím, že mě tu nechá.

"Pane, měl byste odejít pokuď jste se už rozloučil." pokroutil jsem hlavou.

"Zaplatím vám kolik budete chtít jen ještě jeden den jí dejte, já vím, že ona to zvládne." doktor se na mě smutně podíval.

"Je mi to líto pane Horane." Plakal jsem, držel jsem jí ještě chvíli za její chladnou ruku, ale doktor už mě vyhazoval a mě nezbývalo nic jiného než odejít. Nechápu jak někdo může tohle udělat je to jako vražda skoro.

Nedokážu se smířit s tím, že mě tu nakonec vážně nechá, nedokážu se smířit s tím, že jí už neřeknu nikdy miluju tě. Nikdy ji neřeknu, že jsem byl hloupý, ale miloval jsem jí už od chvíle, kdy jsem jí potkal, když se ztratila a já jí dovedl domů, už v tu chvíli jsem jí miloval, jen jsem myslel, že jako kamarádku, ale ne miloval jsem jí jako dívku, jako dívku u které bych si přál, aby bylo moje, abych ji mohl představit celému světu jenže už nebudu mít možnost. Miloval jsem ji, protože byla dokonalá a přišel jsem na to moc pozdě. Bylo to tak očividné, ale já to neviděl. Nechápu jak jsem mohl být tak zaslepený. Vždy byla dívka taková jakou jsem si přál, neřešila kolik toho sní nebo jestli by tohle měli dívky dělat, prostě blbla jako malá a já to na ní miloval. Miloval jsem její dokonalý úsměv a ty krásné hnědé oči, které byli orámované černou, byli dokonalé jako ona celá. Miloval jsem, když jsme spolu zpívali, protože jsem miloval její hlas, jí se nelíbil, ale já ho miloval. Tajně jsem ji poslouchal v koupelně, protože si ráda zpívali při teplé sprše. Byla úžasná, pamatuju si jak jsme soutěžili kdo sní celou pizzu rychleji, dávali nám to za úkol naši fanoušci. Moc dobře věděla, že o proti mě nemá šanci, ale ona byla taková, že věděla že se u toho zasmějeme a tak to podstoupila, byla to srandistka, usměvavá, krasná a nadaná. Často jsme spolu skládali, vlastně, když jsem měl blok a nevěděl o čem psát vzpomněl jsem si na ní a psal jsem jen tak abysme si to spolu zazpívali, byli to zamilované písně. Ve vnitř jsem věděl, že ji miluju, mé podvědomí to vědělo. Ona byla můj anděl, můj kyslík, můj život, byla mé světlo a já nechci aby zhaslo.

Byl jsem u dveřích, které jsem chtěl už zavřít, když se její ruka pohnula. Ihned jsem se vrátil na místo, neřešil jsem doktora, který tam něco říká. Chytnul jsem jí za ruku.

"Lásko miluju tě. Vím, že žiješ tak otevři ty svoje nádherná kukadla prosím." Někdo mě chytl a začal tahat pryč, byl to nějaký bodyguard. Já se mu, ale vysmekl a své rty jsem přilepil na její. Její rty začali mé polibky oplácet, proto jsem se lehce odtrhnul a mohl jsem se podívat do těch krásných hnědých očích.

"Ahoj." nevěděl jsem co říct a byl jsem vcelku nervozní, ona se slabě usmála.

"Ahoj." konečně mám možnost jí to říct..
______________________________

Tak jo doufám, že jste spokojení :*

Tento díl je věnován samozřejmě pro: 

jjandaa15

a

NoelieDark