Change

43.

Po dalších třech měsících:

Ležela jsem akorát na lékařském pokoji, za půl hodiny mi končí směna. Dneska jsem měla odpolední takže je zachvíli osm hodin, polední mám ode dvou do osmy. Ležela jsem, když přiběhla sestra.

"Zachvíli přijede sanitka, nějaké auto srazilo kluka je prý na tom vážně, má vnitřní krvácení půjde 100% na operaci." řekla sestra.

"Už jdu." řekla jsem, vzala jsem plášť a hodila jsem ho na sebe. Vyšla jsem z pokoje a šla k výtahu akorát se tam objevili záchranáři přiběhla jsem k nim.

"Jak na tom je ?" zeptala jsem se jich, ukázali mi hodnoty, které naměřili v sanitce.

"Má určitě vnitřní krvácení, ale poranění hlavy to nevidím." říkal mi hlavní lékař ze sanity, kývla jsem hlavou a začala jsem promačkávat břicho. Určitě má vnitřní krvácení, podívala jsem se na jeho hlavu a najednou srdce se mi zastavilo. To snad není možný. Začali se mi tvořit slzy, né teď ne jinak umře.

"Odvezte ho na jedničku a zavolejte primáře."křikla jsem na sestru, ta kyvla a běžela k telefonu. Lehce se mi zamotala hlava a tak jsem se chytla zdi vedle.

"Jste v pořádku."zeptal se mě sestra.

"Jo." cvakl výtah a tam se objevili tři vyděšení kluci. Naše pohledy s hnědookým klukem se spojili, jeho vyděšený výraz se změnil na nechápavý, já jsem se otočila a utíkala jsem na sál.

Oblékla jsem se do operačního a přišel Josh.

"Jak to vypadá." zeptal se mě.

"Má vnitřní krvácení, hlava je zafixována a je v pořádku, nohu má nejspíš zlomenou, ale to bych teď neřešila je to zafixováné." On kývl a převlékl se, já šla už k sálu, vzala jsem si roušku, rukavice a vyšla jsem na sál.

A tam začala operace. Operovali jsme docela dlouho, když najednou jsem slyšela tón, který jsem nechtěla slyšet. Josh začal resuscitovat se sestrou. Já jsem najednou začala brečet. Pohltil mě strach a panika, co když mi tady umře. A když ho po době nebo mě to přišlo jako věčnost nahodili, Josh se obrátil mým směrem.

"Car já vím, že je to tvůj bývalí přítel, ale musíš mi pomoc, musíš mě poslouchat bude to dobré, ale já i on potřebujeme tvoji pomoc sám to nezvládnu a nikdo tady není, aby to za tebe odoperoval, uklidni se, nadechni se a nepřemýšlej nad tím kdo to je prosím." přikývla jsem nadechla jsem se a pustila jsem se do práce. Zašila jsem to a vyšla jsem celá spocená ze sálu. Ihned jsem sjela po skříňce dolů a začala jsem brečet. Josh ke mě přiběhl.

"Vedla sis skvěle." říkal mi.

"Jak to s ním vypadá." zeptala jsem se.

"Car sama to víš nejlíp, tahle noc bude kritická a pak se uvidí."

"Já vím."přikývla jsem.

"Čekají na odpověď jeho kamarádi mám jim to říct nebo to uděláš sama?"  zeptal se mě.

"Já to udělám." řekla jsem, on přikývl. Převlékla jsem se zpět do bílého. Vzala jsem svoje desky a vyšla jsem ven. Ihned ke mě přiběhli.

"Car jak na tom je a co tady děláš?"

" Já nebudu vám lhát, není to s ním vůbec dobrý nejkritičtější je dnešní noc, ale když to bude bez komplikací tak by se mohl do třech dnech probudit a pak se uvidí, víc vám zatím neřeknu a ani za ním vás pustit nemohu je na jednotce intenzivní péče tam nesmíte." chtěla jsem kolem nich projít, ale Liam mě chytil.

"To je vše co nám řekneš?"optal se mě se slzama v očích.

"Nic jiného vám o jeho stavu nezdělím, sami teď nic nemůžeme je to hodně vážně zranění." řekla jsem, oči se mi leskly od slz.

"Chyběla jsi nám všem a nejvíc právě Niallovi. Byla jsi celou tu dobu tady, proč jsi nám nezavolala."

"Omlouvám se Liame, ale měla jsem moc práce a teď už musím jít za svým jiným pacientem." řekla jsem a odešla jsem.

Ale za jiným pacientem jsem nešla, protože mi dávno skončila směna, šla jsem za ním. Řekla jsem sestře, že jdu skontrolovat jestli je vše v pohodě. Seděla jsem na židli a dívala se na něj, měl na sobě napojené hadičky. Vypadal tak bledě, smutně a nevině. Slzy se už nedali zastavit.

"Nemůžeš mě tu nechat samotnou lásko." šeptla jsem a libla jsem ho na tvář. "Odpouštím ti to co jsi řekl, vím, že jsi to tak nemyslel a mrzí mě, že jsem tě nenechala se omluvit tak prosím nenechávej mě tu samotnou, bez tebe to nezvládnu." můj hlas se lámal a já už mluvit nemohla, slzy se linuli a já se pořádně rozplakala.

"Prosím Nialle, miluju tě nenechej mě tu prosím. Nechci být už bez tebe sama tak se probuď prosím, nemůžeš mi to udělat." plakala jsem u jeho postele a nemohla jsem se pomalu ani nadechnout."Ni prosím." šeptla jsem vyčerpaně. "Chybí mi tvůj hlas, tvůj smích, tvé dokonalé pomněnkové, modré oči co na tobě miluju tak se probuď prosím." dřela jsem ho za ruku a nekontrolovatelně jsem plakala.

"Měla bys jít domů si odpočinout." vyrušil mě Josh.

"Nemůžu, zůstanu tu u něho celou noc."

"Stále ho miluješ." šeptl Josh.

"Miluju a vím, že on mě, musíme ho zachránit, slib mi, že mu pomůžeme." šeptala jsem a plakala jsem koukla jsem se zoufale na Joshe.

"Car" odmlčel se "strašně rád bych ti to slíbil, ale nechci ti slibovat něco co nevím jestli dokážu splnit. Je mi to líto Car, ale ty sama víš, že né vždy dokážeme tomu pomoc, někdy už zachránit lidský život nejde." chytla jsem Nialla za ruku.

"Chci zůstat sama."šeptla jsem, slyšela jsem jak si povzdechl a pak zmizel. Plakala jsem hodně nahlas, měla jsem pocit, že se udusím, že nemohu dýchat, prosila jsem Nialla, prosila jsem rodiče, aby mi pomohli, že ho potřebuju až jsem nakonec usnula. Seděla jsme na židli a hlavu jsem měla opřenou o jeho postel. Pohled na něho mě úplně ničil.

______________________

Tak tady máme další díl, pomalu se blížíme ke konci tohodle příběhu❤ ..

Byla bych ráda kdybyste si přečetli můj nový příběh Choice, kdo ho ještě nečetl ❤

Díl věnuji:

jjandaa15

Gabka02

Elikaapkova

S láskou Kthxx ❤