Change

42.

Josh mi zařídil abych končila místo v 8hodin už o půl 6 abych se mohla připravit. A tak jsem vysprchovala, vysušila jsem si vlasy a šla jsem si obléknout své černé šaty po kolena. Vlasy jsem si natočila, lehce jsem se namalovala a už bylo sedm hodin. V tu chvíli se domem rozezněl zvuk zvonku a já rychle ještě popadla kabelku kam jsem dala peněženku, mobil a klíče. Přešla jsem k botníku, kde jsem si vzala černé boty na podpatku a mohla jsem vyjít. Sjela jsem výtahem dolů, kde na mě čekal už Josh.

"Ahoj, páni jo strašně ti to sluší." usmál se na mě, já mu úsměv opětovala.

"Ahoj, moc děkuju ty taky nejsi k zahození." zasmála jsem se a on se mnou. Pomohl mi nastoupit do taxíku, který nás odvezl k restauraci. On zaplatil a jako pravý gentleman mi nastavil ruku a pomohl mi vylézt. Vešli jsme do restaurace.

Byla to pěkná restaurace s příjemným interiérem, pomohl mi ke stolu a sám si sedl naproti mě. Číšník k nám přišel, podal nám jídelní lístek a Josh objednal červené tokajské víno. Víno nám donesli a my jsme si s Joshem přiťukli. Číšník zapálil svíčku na stole a já si lehce povzdechla, je to velmi romantické a kdybych Joshe potkala byla bych nejšťastnější dívka na světě, ale teď mám strach, doufám, že z toho nečeká něco víc, protože já mu své srdce dát nemohu, když ho má ukradnuté stále někdo jiný.

Oba dva jsme si objednali, já si dala těstovinový salát s kuřecím masem a on si dal americké brambory s kuřecím a vepřovým steakem.

Po jídle jsme se normálně bavili a já se konečně trochu uvolnila, nakonec to byla vcelku sranda nasmáli jsme se hodně. Josh za nás oba dva zaplatil a šli jsme se projít do blízkého parku.

"Víš Car musím se ti s něčím přiznat" začal, ou ne už je to tady zas pocit nejistoty. "Jsi velmi krásná a půvabná dívka a já jsem se do tebe zamiloval, vím, že mi stejné city oplácet nebudeš, ale chci abys to věděla." A tak jo a co teď..? Oba dva jsme se zastavili.

"Joshi já nevím co mám říct, ale já nemohu. Jsi úžasný kluk a zasloužíš si něco nebo spíš někoho lepšího, někoho kdo tě bude milovat stejně jako ty jí a to já nejsem, je mi to líto. Jsem ráda, že jsi mi to řekl, ale nechci aby naše kamarádství se tím zničilo, protože by mi to chybělo, mám tě ráda Joshi." řekla jsem a podívala jsem se mu do očí, bylo vidět, že je zklamaný a já ze sebe taky byla. Úžasný kluk mi vyznal lásku a já tupě stojím a myslím na blonďatého modrookého kluka, který možná už ani neví, že existuji. Naschvál se nedívám na zprávy, naschvál nečtu žádné noviny, protože to nechci vědět, prostě nechci. Odpustila jsem mu to co řekl on, možná přešel, že jsem se vyspala s jeho kamarádem, ale nemůžu se jen tak vrátit po tom všem, má hrdost mi to nedovoluje. A proto možná až do konce svého života budu sama a budu jen já a moje kariéra, protože já prostě nemohu hrát si na něco co není.

Docela po dlouhé době se Josh rozhodl promluvit. "Car já jsem popravdě nic jiného ani nečekal a taky nechci ztratit tak úžasnou kamarádku, nechci ztratit tebe, protože jsi úžasná dívka a já se v tvé společnosti cítím úžasně. Jsem rád, že jsem měl čest tě potkat." usmál se na mě a objal mě, já jsem mu objetí s radostí opětovala.

"Myslela jsi před chvílí na něho že jo." celé tělo se napnulo a já se mu podívala do očí.

"Jak jsi na to prosím tě přišel?"

"Měla jsi takovej zasněnej výraz, jde to poznat." pohladil mě po tváři a rozešel se k mému bytu, já jsem se po chvilce probrala a doběhla jsem ho. Doprovodil mě domů a já jsem se doma umyla a šla jsem na chvilku s teplým kakaem sednout na střechu.

Je tu úžasný výhled, příjemně tu lehce fouká a já se tu cítím dobře. V ruce držím fotku, kde jsme spolu, kde jsem já a on, oba dva se smějeme, on mě drží za pas a já se nás snažila vyfotit, byli jsme spolu doopravdy šťastní, ale někdo nám to zkazil. Nejraději bych se podívala jestli je v pohodě, co o nás píšou nebo nepíšou, jestli se už posunul dál s novou dívkou nebo je z toho stále špatný, ale nemohu, protože pak bych buď byla z toho špatná a nebo by mi to dalo důvod odjet zpátky do Londýna, odjet zpátky za ním a svoji kariéru nechat být. Co jsou vlastně moje priority ? Vlastně já vůbec nevím asi rodina, ale co je rodina? Mamka, taťka, ale ty jsou pryč a pak by to měl být asi přítel ze kterého se jednou stane manžel a se kterým bych měla mít vlastní děti, ale budu já tohle někdy mít? Každého od sebe odeháním i Toma jsem odehnala, protože on mi ukradl srdce, které mi nevrátil a těžko říct jestli mi ho někdy vrátí. Budu někdy šťastná? Po tvářích mi začali zase téct slzy. Je to už vcelku doba a já se teď dívám na hvězdy a vzpomínám jak jsme je u nás na zahradě sledovali spolu. Lehli jsme si na trávu, na kterou jsem dali deku a dívali se na hvězdy a potom jsme se mazlili a teď sedím pod hvězdami úplně sama a myslím na něho, myslím na naše krásné dny.

S tím jsem se zvedla a šla domů, kde jsem si lehla do postele a s myšlenkou na nejkrásnější pomněnkové oči jsem usnula.

Díl věnuji:

jjandaa15

Gabka02

Elikaapkova

Vážím si vašich komentářů a vote. ❤ Doufám, že se bude líbit.

S láskou Kthxx❤