Change

18.

Po měsíci:

Dneska jsme v Dublinu. Já neříkám, že to není super to ne. Kluky jsem si tak nějak vcelku oblíbila, s Lukem je to v pohodě, ale noc co noc se mi zdá o jiným klukovi. Oklukovi, který má pomněnkové modré oči, úsměv, který nemá nikdo a který je dokonalý a neodolatelný. Blonďaté vlasy, které jsou jemné jenže ten kluk se nejmenuje Luke, ale Niall a to mě trápí.

A právě dneska mají kluci zde koncert a měli by sem dneska dorazit i kluci s 1D a tak se moc bojím abych je nepotkala. Ale oni mají přijet sem do Dublinu ubytovat se. No samozřejmě, že ve stejným hotelu, ale koncert mají až za dva dny. A nejlepší je, že do Dublinu přiletěla i Aleisha, to je bývalá přítelkyně Luka. Myslím si, že ji Luke stále miluje. Viděla jsem jak se díval na televizi, když tam o ní mluvili. Ani nevím proč, ale jestli ona bude chtít jeho myslím, že Luke úplně zapomene na to že má nějakou přítelkyni, jde vidět, že ji hodně miloval a stále miluje a když se to stane nebudu mu dělat nějaký scény. Vím, že to bude bolet to ano, ale budu mu to přát.

"Já se jdu pro větrat jsem nějakej nervózní." řekne Luke políbí mě a pak odejde. Luke je hodný kluk, ale vím že ho milovat nikdy nebudu. Z něčeho, kde není láska, lásku prostě neuděláte a já si myslím, že to má stejně jen si to ani jeden nechceme přiznat. Chvíli se jen tak sedím a koukám a když mě to nebaví rozejdu se ke dveřím, které vedou ven. Rozrazím dveře a první co vidím jak se tam nějací dva líbají, ale když trošku víc zaoostřím vidím tam Luka a tu dívku z televize. On se od ní odtrhne a usměje se na ní. Ona mu úsměv oplácí a pak se najednou Luke podívá mým směrem.

"Car já." chtěl něco říct, možná vymlouvat se a nebo něco takového, ale já to musela zarazit.

"Luku to je v pohodě já ti to přeju." a s tím jsem se otočila a se slzama v očích utekla pryč. Ano přeju mu to, ale to že se cítím teď zničeně a zrazeně i když jsem ho nemilovala nic nezmění. Cítím se teď strašně sama. Venku už se setmělo a já jsem se jen tak procházela nočním Dublinem. Nevěděla jsem kam jít ani to tady neznám jen nechci jít už ani na jejich koncert a na pokoj nemůžu, protože nemám klíče a máme ho zamčený, potom si tam dojdu jen pro věci. Nedávám to Lukovi za vinu. Nejsem ani na něho nějak naštvaná, ale jenom jsem byla teď jeho holka a prostě to nebylo příjemné. Je to složité a přitom se to nezdá, jsem zamilovaná do kluka, kterýmu asi ani nedokážu odpustit. Přítel mě teď svým způsobem podvedl, nemám rodiče má vůbec cenu žít?

Já jsem tupá nad tím nesmím ani přemýšlet. Mé slzy si nacházeli cestu ven a já jsem se posadila na nějakým náměstí na zem. Bylo mi do pláče a tak jsem plakala jak malá. Nohy jsem měla přitáhlý k sobě a pevně jsem je držela. Naštěstí na náměstí skoro nikdo moc nebyl spíš všichni prošli trošku dál a nevšímali si co se tady děje. Občas o trochu dál projelo nějaké auto. A tak jsem seděla a plakala až si ke mě někdo přisednul.

"Copak ti je?" zeptala se dotyčná vedle mě. Podívala jsem se na ní. Mohlo ji být tak sedm let, byla malá rozkošná a se zájmem mě sledovala.

"Strašně mi někdo chybí víš." zašeptala jsem a popotáhla jsem a podívala jsem se na ní.

"Nejsi ty náhodou Caroline?" optala se a já přikývla. "Chybí ti rodiče?" zlehka se zeptala, neměla jsem ji to za zlé, že se takhle ptá je malá.

"Ano chybí mi chtěla bych je obejmout a vyslyšet jejich radu, chtěla bych aby mi pomohli co mám dělat víš." lehce jsem se na ní usmála. "A jak se vůbec jmenuješ?" zeptala jsem se jí.

"Já jsem Alice." usmála se na mě a pak mě objala. "Já vím, že mé objetí není jako asi od nich, ale chtěla bych aby ses cítila líp. Je mi to moc líto co se jim stalo. A co ty a kluci z One Direction vy už se nebavíte?" optala se roztomilým hláskem.

"Ne já ti moc děkuju, je to příjemné objetí Al. Víš s klukama jsem se moc nepohodla jsou to takový blbinky, ale stačilo to k tomu, že teď se nějak nebavíme víš."

"Vždycky jsem fandila tobě a Niallovi." zazubila se na mě a já se slabě usmála "ale pak přišel Luke jsi s ním aspoň šťastná?" páni jo je strašně ukecaná.

"S Lukem jsme se dneska rozešli." šeptla jsem a cítila jsem jak mě objala. "Nialla jsem vždycky milovala a vždy budu, je výjimečný, ale my dva spolu být nemůžem. On si mě nevšímal dokuď jsem ho neopustila víš." pohladila jsem ji po tvářích.

"Moc mě mrzí, že ti to s Lukem nevyšlo, ale s Niallem by to mohlo. Ty miluješ jeho a on určitě tebe." usmála se a já jsem si přitáhla nohy k sobě ještě blíž.

"Je to složitější není to tak jednoduché víš."

"Aha." smutné sklonila pohled.

"A kde máš vůbec rodiče?" zeptala jsem se jí.

"Jsou tamhle sedí na lavičce." řekla a já se tam podívala, měla pravdu seděli tam koukali se našim směrem a povídali si. " Můžu tě o něco poprosit?" zeptala se mě.

"Jo jistě."

"Nezazpíváš si se mnou? Já sice zpívat neumím, ale přála bych si to." nešlo odmítnout, vážně ne. Musela jsem se usmát.

"Samozřejmě strašně ráda a jakou bys chtěla."

"Od Little mix Little me." usmívala se na mě a já kývla. Zapla jsem na mobilu písničku aby nás doplňovala a začala jsem zpívat s dívkou naproti mě. Obě dvě jsme se zvedli ze země a začali jsme jen tak lehce pohupovat se do písničky občas jsme se zatočili. Byla to vcelku sranda.

She lives in the shadow of a lonely girl
Voices so quiet you don’t hear a word
Always talking but she can’t be heard...

Pohled Nialla:

Jeli jsme s klukama akorát na hotel. V celým autě bylo ticho a já měl lehce otevřené okno. Najednou jsem uslyšel překrásný zpěv a dívku, která tančila s menší dívkou.

Voices so quiet you don’t hear a word
Always talking but she can’t be heard..

Musel jsem jít za ní a podívat se kdo tak krásně zpívá, proto jsem ihned řekl řidiči ať zastaví a i s kluky za zády jsem běžel blíž. Když jsem uviděl dívce do tváři vypadala jako anděl jako vždy když jsem ji viděl, byla to ona, byla to Car. Zpívala s tou malou dívkou a usmívala se, vypadala šťastně. Tančila tam a hodně lidí přišlo blíž se podívat jako my.