Change

31.

Vešli jsme do obří budovy a šli jsme ihned k výtahu. Já se držela Nialla a cupitala jsem lehce za ním. Vešli jsme do výtahu, který nás odvezl do pátého patra. Vystoupili jsme a vešli jsme hned do recepce no asi jo, protože tam stála umělá blondýna a usmívala se na Nialla jak blbka, ale Niall si jí moc nevšímal.

"Počkejte ještě chvíli pan Collins vás za chvíli přijme." usmála se ta umělá blondýna na Nialla, mě si vůbec nevšímala. Ale naštěstí Niall jí taky nevěnoval moc pozornosti za což jsem byla šťasná, chytl mě lehce za ruku a šel si se mnou sednout od té blondýny pryč. Po chvíli na nás ta blondýna lehce křikla, že už můžeme jít dovnitř.

Vstali jsme, Niall šel jako první, otevřel dveře a já šla za ním. Kancelář vypadala velmi draze a elegantně v bílo-černě-šedivých odstínech se linula místnost, bylo to velmi pěkné a budilo to příjemný dojem.

"Dobrý den." pozdravili jsme s Niallem tak nějak na stejno.

"Dobrý." odpověděl chlápek asi v dost drahém obleku. "Posaďte se." pokynul nám a my s Niallem jsme se posadili do šedých křesílek, které byli naproti stolu pana Collinse. "Takže to zrychlíme, nechceme abyste i když se vás na to určitě ptát budou přiznala veřejně, že jste se chtěla zabít." z jeho hlasu byla slyšet arogance a přístup jakým to podával, že mnou opovrhuje. Nejraději bych mu něco řekla, ale byla jsem radši ticho, protože to nemá cenu ať si myslí co chce neví jak jsem se cítila, neví nic. "Dále přiznáte, že jste s Lukem Hemmingsnem byla vždy jen kamarádka a bylo to nahrané a že jste s Aleishou nejlepší kamarádky." no to s tou Aleishou ani lhát nebudu vážně jsme si skvěle padly do oka. "A vy pane Horane." bože ten jeho hlas je to jako by opovrhoval i jim si myslí, že on je tady asi nepostradatelným a kdyby tady nebyl nevěděli bychom co říct novinářům, fakt už chci být pryč. "řeknete, že s tou Angelou to bylo nahraný, protože jste chtěl aby tady slečna žárlila jinak jste s Angelou jen kamarádi."

"Ale to je taky pravda." obořil se Niall, chlápek naproti ho vraždil pohledem.

"To je asi vše máte nějaké dotazy, pokuď ne je to vše a můžete odejít." konečně, zaradovala jsem se v duchu.

"Nashle." řekla jsem a už jsem rychlím krokem šla pryč z té hrozné místnosti, slyšela jsem ještě Nialla jak se ptá kdy bude tiskovka, ale já už jsem potřebovala pryč. Čekala jsem blízko recepce, kde na mě koukala ta umělá blondýna.

"Kam si tak utekla?" zasmál se Niall, když ke mě došel a já, aby věděla ta bloncka, že je můj jsem ho políbila. Náš polibek prohloubil a když už jsme neměli vzduch odtáhli jsme se od sebe.

"Už jsem chtěla být pryč a kdy má být ta tiskovka?" zeptala jsem se Nialla, chytla ho za ruku a kolem nafouklé blondýny jsme šli do výtahu.

"Ještě dneska" řekl a já myslela, že se udusím, začala jsem kašlat. "Car jsi v pohodě?" po tom co jsem se uklidnila a dole jsem se pořádně napila jsem konečně mohla mluvit.

"Ou aha a v kolik? Nemyslela jsem, že to bude tak brzo"

"Ve tři hodiny. Já vím lásko, ale dřív to aspoň budeme mít za sebou." usmál se na mě můj skřítek a já se podívala na hodiny, bylo akorát jedna.

"Okay, ale jdeme se najíst jinak umřu hlady." zasmála jsem se a on se mnou, popadl mě za ruku a vydali jsme se k jedné pizzerii, kde já jsem si dala svoji nejoblíbenější pizzu Hawai a Niall si vzal kuřecí. Nemělo cenu se vracet domů, když bysme dojeli a museli bysme se vracet zpět do centra, proto jsme si vychutnávali pizzu a potom než začne tiskovka jsme se šli jen tak projít.