Change

40.

Ráno jsem se probudila, udělala jsem ranní hygienu, oblékla jsem se do připravených věcí, upravila jsem si vlasy a lehce jsem se namalovala. Uvařila jsem si jen čaj, který jsem vypila a vydala jsem se do zdejší nemocnice. Je to vyhlášena nemocnice tady v New Yorku a hlavně největší. Vešla jsem do vnitř a hledala jsem recepci, kde bych se zeptala na pomoc kam mám jít. Na recepci mě poslali do třetího patra číslo 320. Zaťukala jsem a po "dále" jsem vešla dále. Předemnou byl nějaký chlap kolem 30 let, na sobě měl bílý plášť.

"Dobrý den." pozdravila jsem, on si mě přeměřil.

"Dobrý den."

"Já jsem Caroline Thompson měla bych tu mít dneska pohovor." řekla jsem, on kývl.

"Posaďte se slečno Thompson." A tak to začalo, ptal se mě proč si myslím, že by měl přijmout mě, řekla jsem, že jsem sice mladá a nemám zkušenosti, ale že když se budu učit od nejlepších budu pak též nejlepší, ukázala jsem mu moje osvědčení, že jsem dodělala školu. A na konci toho všeho řekl.

"Líbíte se mi, bylo tady dneska už hodně lidí, ale vy se mi líbíte nejvíc takže to místo je vaše." řekl nemohla jsem tomu uvěřit. Usmál se na mě a já mu úsměv opětovala.

"Děkuju a kdy mám nastoupit?"

"Co třeba hned?" nechápavě jsem se na něho podívala, on vstal přešel k nějaké skříni.

"Jakou máte velikost, myslím.." zamyslel se a celou mě sjel pohledem. "Tohle by vám mohlo být." hodil po mě zabalené bílé kalhoty, triko a plášť. "Tohle je už vaše, kartu vám zařídíme tak pojďte se mnou na ordinaci ať vidím co ve vás je." zasmál se. "Pojďte ukážu vám, kde se převléknete." řekl a tak jsem se za ním vydala, otevřel dveře, kde byla místnost s gaučem stolkem a počítačem a pak tu byli další dvoje dveře. "Tamhle se převléknete." ukázal na dveře, kde byla nakreslená postava dívky, na druhých byla postava kluka. A tak jsem vešla do vnitř a převlékla jsem se, věci jsem si schovala do jedné z mnoha skříní, doufám, že jsem někomu nesebrala skříňku, ale byl u ní klíček jako že je nezabraná. Ani jsem nečekala, že to bude tak rychle. Vyšla jsem ven a on mě doprovodil ihned na ambulanci.

Diagnostikovala jsem různé případy a on na demnou stal a díval se jestli je to dobře, cítila jsem se jako v prváku, když nad námi stála učitelka, ale tam jsem nepoznala nic.

"Myslím, že pro dnešek to bylo skvělý zítra přijďte v šest. Jste vážně dobrá, všechno bylo správně." usmál se a pak odešel a tak jsem se šla převléknout a vyšla jsem domů s dobrým pocitem a sluchátky na uších, kde jsem si pouštěla písničku od Little Mix.

Po třech měsících:

"Car nechtěla by sis jít domů lehnout." ptala se mě vrchní sestra, jo vím měla jsem dneska noční a beru si i teď ranní po kamarádce, ale co doma tam se stejnak nudím.

"To je dobrý v noci stejnak nic nebylo, že jsem se i pro spala." mrkla jsem na ní a s úsměvem jsem se vydala na pokoj doktorů. Všichni tady byli super, hned jsem sem zapadla, jsme tady taková velká rodina na našem oddělení. Já dělám už jen operace, protože prý nechtěli riskovat, že by mě někdo poznal tak rozhodl ředitel nemocnice a mě to nevadilo, protože jsem vždy ležela a čekala jsem jestli něco bude nebo ne, ambulanci jsem dělala na začátku a popravdě mě to ani nebavilo. Myslím, že by rodiče mohli být na mě pyšní, všechno zvládám je to makačka, ale jde mi to. Všichni mě chválí a s Joshem což je můj šéf mám dobrý vztahy. Je to ten, ke kterému jsem přišla a on mě zaučoval na ambulanci. Ležela jsem na gauči, když do pokoje vlítl akorát Josh.

"Tak jsem slyšel, že už máš zase druhou směnu za sebou. Vím, že jsi dobrá, ale takhle se akorát strháš. Už kdyz jsi k nám nastoupila jsi byla hubená, ale teď jsi ještě víc takže se běž aspoň na jíst a to je rozkaz." Koukla jsem se na něho se smíchem, protože akorát do mého břicha šťouchal.

"Jen když půjdeš se mnou." on přikývl a tak jsme se vydali spolu. Každý jsme si objednali v nemocničním bufetu polívku s kostičkami a šli jsme si sednout ke stolu.

"Zítra si dáš volno a pozítří též."

"Joshi, ty, ale víš, že doma se nudím prosím tohle by byl pro mě trest přísahám, že si teď zase chvíli nebudu brát dvě směny po sobě, ale stejnak dnešní noc byla úplná pohoda nic se nestalo takže jsem ji celou prospala." šťouchla jsem ho do ramene.

"Jsi hrozná." zasmál se a já s ním. "Jak chceš." poraženecky zvedl ruce nahoru a já se rozesmála na celý bufet.
________________

Další díl je na světě, doufám, že se vám bude líbit ❤❤..
Díl věnuji:

jjandaa15 ❤

Gabka02

Elikaapkova

Děkuju vám za vaši podporu.

S láskou Kthxx❤