Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 1.

Sluneční paprsky mi zářily do obličeje, pomalu jsem otevřela rozespalá víčka. Bylo 10:30, zděšeně jsem vykulila oči,, Jak to že jsem spala tak dlouho??" zděsila jsem se. Vylezla jsem z postele, a otevřela skříň. Oblékla jsem si černé kraťasy se světle modrým tílkem, vlezla jsem do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby, opláchla obličej a upravila se, naštěstí jsem líná se malovat, tak jsem tam neztvrdla půl hodiny. Hned jak jsem vylezla z koupelny se ze zdola ozýval hlas mamky volající mě na snídani.

Sešla jsem schody a sedla si ke stolu, nádherně to vonělo, až jsem málem slintala. ,,Dobrou chuť" usmála se na mě mamka a podala mi talíř plný lívanců, šlehačky a lesních plodů. Hned jsem se do toho pustila, ale najednou jsem se zarazila ,,Mami od kdy děláš snídaně?" Většinou máme cereálie, pečivo nebo jogurt. Stalo se něco?" mamka se na mě usmála ,, Táta mě pozval na oběd a do divadla." štěstím se rozzářila ,,Je dobře že spolu někam půjdete." už je do dlouho co spolu SAMI někde byli. ,,Tak se půjdu připravit." řekla mamka a políbila mě na tvář.

Pomalu jsem dojedla snídani, bylo to vynikající. Když jsem dojedla a umyla nádobí, otočila jsem se, že půjdu do pokoje, uviděla jsem rodiče, jak jdou dolů po schodech, oběma to moc slušelo, taťka na sobě měl sako a mamka dlouhé červené šaty. ,,Tak se měj zato." řekl taťka ,,Vy taky, a užijte si to!" oba se usmáli a odešli.

Šla jsem do pokoje, když jsem zkoukla nějaké filmy začínala na mě útočit nuda. Vyšla jsem před pokoj, projela chodbu pohledem, až se mi oči zastavili u dvířek na půdu. Celí dům znám, každý kout, ale na půdě jsem nikdy nebyla. Natáhla jsem se ke stropu, pomalu otevřela dveře, z půdy vyjel žebřík, vylezla jsem nahoru.

Překvapeně jsem vykulila oči ,,Tolik věcí." špitla jsem si pro sebe. Pomalu jsem se rozhlížela po celé místosti, až jsem se zastavila u starožitné truhly. Přišla jsem k ní, byla krásná, nepoškozená, tak proč je tady? Otevřela jsem ji, nic tam nebylo až na knihu obvázanou stuhou, na té knize stálo ,, rodinné fotoalbum" byl to krásný rukopis, ale nevím proč je fotoalbum tady, a proč jsem ho nikdy neviděla?

Vzala jsem knihu, slezla po žebříku dolů a zavřela dvířka na půdu. Vešla jsem do pokoje, knihu položila na postel. Odešla jsem do kuchyně, kde jsem si uvařila oběd, špagety se sýrovou omáčkou. Sice nejsem nějak dobrá kuchařka, ale musím se pochválit, že to nebylo tak hrozný.. A kuchyň taky neshořela, takže další plus.

Vrátila jsem se do pokoje a sedla si vedle fotoalba na posteli. Chvíli jsem se na něj jen tak koukala, po chvilce jsem si vzala knihu do ruky, sundala z ní černou stuhu a otevřela ji. Nemůžu uvěřit svým očím, na fotce je babička s mamkou ale něco je špatně, mají kočičí uši a ocasy. Čím víc fotek jsem viděla tím víc jsem si myslela že jsem blázen. Vrátila jsem se k první fotce, vyndala jsem ji a otočila, stálo tam ,,Neboj se ukázat své pravé já."

Tady je další fotka Mii, doufám že se vám začátek příběhu aspoň trochu líbil. Omlouvám se za chyby a nespisovná slova.