Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 18.

Zazubím se na Happyho,. Není zbabělec ale existují tři věci které vyloženě nenávidí, na prvním místě je vstávání do školy, což mi připomíná že už tam zítra musím ,,Ach jo." ufrknu si v duchu. Další věc kterou nesnáší je čištění ran, jasně je to nepříjemný ale člověk to chce mít radši co nejdřív za sebou, no ne? Poslední věc jsou jeho "milovaní" pavouci, myslím že kdyby mu jeden lezl v kuchyni kde by zrovna něco připravoval, a zahlédl by ho, hned by vlezl na ledniču s křikem ať ho někdo kouká zabít. Neumím si představit co by dělal v Harrym Potherovi když byli u těch velkých, chlupatých, osminohých stvoření, musím škodolibě uznat že by se mi to možná i líbilo, ale zároveň by mi ho bylo líto, to je fakt. 

,,Mio?" Reneho příjemný hlas mě probudí z mích hlubokých myšlenek ,,Co?" špitnu při pohledu na jeho nechápaví výraz, poté pohledem přejedu i Happyho, má podobný výraz jako Rene, ale ztrácím se v modři jeho jasných očí, které mi připomínají jasné zářící moře. ,,Jsi v pohodě?" ptá se kluk s dekou v ruce ,,Ano." přikývnu s jemným úsměvem. ,,Tak já už půjdu spát" pípne Happy, s opatrností vstane, aby odešel do pokoje, v tu ránu už stojím za ním, v ruce držím část jeho trička aby neodešel. ,,Kampak? Ještě jsem s tebou neskončila." Happy mi odpoví jen hlasitým odfrknutím s pohledem na schody, jako by říkal ,,Zachraňte mě!" ale má smůlu, přede mnou už ho nic nezachrání. 

Strčila jsem do něj, přepadl přes bok gauče, kde se následně rozvalil. Rene si na něj sedl aby nám neutekl, opět jsem nakapala průhlednou tekutinu na vatoví polštářek, kleknu si na kolena vedle jeho pravého boku. Hned jak se polštářek dotkl první rány, která byla na pravém rameni, hodil po mě prosebný, ale zároveň zabijácký pohled. Kdyby rozdávali cenu za nejvražednější pohled, na Happyho by nikdo neměl. Po první ráně na rameni, mu čistím zbytek rukou s obličejem. Na tvářích měl největší škrábance, no taky aby neměl když jsem se tam zasekla, a Rene mě pak strhával dolů. S menšími ranami na hrudníku už jsem ho nechtěla trápit Vzpomenu si jak jsem si před cestou z cukrárny kupovala dvě lízátka, věděla jsem že si na nich kluci určitě pochutnají. Jedno jsem vytáhla z kapsy a ruku natáhla k Happymu ,,Tady máš šikulo, a teď mazejte oba spát, jinak všichni zaspíme." plácl se rukou na čelo ,,Neee, školu ne!"jeho otrávený výraz se hned změnil na sladký úsměv, co jeho pohled opět sklouzl na cukrovinku kterou stále držím v ruce, natáhl se pro ni ,,Děkuju." hned odpochodoval směrem do pokojes lízátkem v puse. ,,A co já?" dělá na mě psí oči Rene, usměju se na něj, když vytáhnu i druhé lízátko z kapsy. Rozloučil se, hned následoval Happyho do druhého patra.

Teď jsou všichni spokojení v posteli, rozplácnu se na gauč, už nemám energii ani na převlečení do pyžama, ani na rozložení gauče. Prostě jsem si tam tak ležela, jako přejetá žába na silnici. Otočím se na záda, chvíli pozoruji strop, v místnosti je docela světlo i když Rene zhasl. Pak už si jen pamatuji temnotu, kterou vidím pod svými víčky 

---

Další kapitola je zde!! No konečně... :D budu ráda za každý hlas i komentář.^^Snad jste si novou část užili.