Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 24.

-----------------------------------
Chtěla bych všem moc poděkovat, děkuju že jste pořád četli mou knihu. Vím, není dokonalá, a také jsem tu dlouhou dobu nebyla. GOMEN! Pořád jsem vše jen odkládala (to je jediná věc která mi jde dobře), ať už kvůli škole nebo přátelům, ztratila jsem někoho na kom mi velice záleželo, ale nebudu vás zatěžovat svými problémy, od toho tu nejsem c: Pokusím se svou aktivitu napravit. Prosím, odpusťte mi, nechci znovu někoho zklamat, když vím že celou vinu nesu já. Jste úžasní lidi ^^ Tak tady mám maličko delší díl než normálně :) 
-----------------------------------

Vzbudili mě divné zvuky. Někdo chodil po parketách, ani mi to nebylo divné, nejspíš už někdo vstal. Otočila jsem se na druhý bok, náhle mi studený vánek pohladil tvář. ,,Jakej idiot nechal otevřený okno!" zaječela jsem, ale nebylo na koho. Rozhlédla jsem se po místnosti, nikde nikdo. Oči mi sklouzly na hodiny pověšené na zdi, je půl třetí. Rozběhla jsem se do schodů. Rene, Happy i Angel jsou pryč. Rychle jsem se oblékla, při scházení schodů jsem zaslechla další zvuk, písknutí. ,,Lilly!!!" vyjeknu, malé kotě sedělo pod schody ,,Alespoň ty jsi mi zbyla." a už držím zrzka v náručí. Byla vystrašená, celá se klapala, něco viděla. Ohlédla jsem se po místě, od kterého na mě foukal studený vzduch. Okno bylo rozbité, ani jsem si toho nevšimla, ale to asi proto že jsem se koukala po ostatních.  Chytla jsem Lilly pod předními packami, dívali jsme si do očí ,,Co jsi viděla?" nevěděla jsem co dělám, prostě jsem cítila že to mám udělat. Vysmekla se z mých dlaní, běžela ke dveřím. Bylo mi jedno jaká tam je zima, vzala jsem si tenisky a katanu co byla u deštníků, ano u deštníků ani nevím co tam dělá. Dveře byly pootevřené, Lilly se na mě ohlédla a vyběhla ven. Proměnila jsem se na sněhově bílou kočku, a utíkala za ní.

Zastavili jsme se pár metrů od dveří, proměnila jsem se zpátky na člověka kvůli lepšímu rozhledu. ,,Mio, je to past!" zaječel známí hlas, uslyšela jsem hlasitou ránu, a viděla jsem jen tmu. ,,Rene." špitla jsem z výdechem, a pak už jsem jen spala.

---

,,Šípková Růženko vstávat.." řekl ten příšerný hlas, po jeho doznění bylo slyšet klapání podpatků. Pomalu jsem otevřela oči, přede mnou stáli ty dvě stvůry. Cítila jsem jak mě pálí tvář, nejspíš mě profackovali. Byli jsme v malé, temné místnosti, bez oken, bez ničeho, kromě malé židle na které jsem seděla, a bílého světla. ,,Víš Mio, máš velký potenciál, bylo by lepší aby jsi se k nám přidala." řekla s úsměvem Akemi. Vůbec jsem na ni nereagovala. ,,Čeho chcete dosáhnout?" vyzvídala jsem, Takashi se pousmál ,,Chceme moc, byli jsme utlačovaní. Jednou se nám to tu podařilo ovládnout, ale zastavili nás. Použili zvláštní moc, tu kterou máš v sobě." ukázal na mě. ,,Tak jaká je tvá odpověď?" otočila se na mě Akemi ,,K Dark neko se nikdy nepřidám!" odsekla jsem. ,,Škoda." hrála smutnou, ale hned se na mě otočila s úsměvem, s úsměvem vraha.

Ani jsem nic nepostřehla, a už byla u mě, málem převrátila židli, držela v ruce nůž ale neměla jsem strach. ,,Měla jsem víc trénovat." problesklo mi hlavou, ale na to bylo pozdě, a navíc mi to úplně vypadlo. Kdybych se mohla bránit, ale ruce i nohy jsem měla pevně svázané. Přiložila mi nůž k hrdlu, po chvilce nůž pustila na zem ,,Myslím že to nebudu potřebovat.". Natáhla ruku k mému hrudníku, až teď jsem si všimla že mám potrhané oblečení. Podívala jsem se jí do očí, najednou se ve mně něco probudilo. Z hrudníku mi vyzařovali barevné paprsky, ale nebylo to jako předtím na střeše, nebránila jsem se, spíš poddávala. Přiložila ruku na to světlo, začalo to hrozně bolet, jako by do mě začalo bodat stovky nožů. Po chvilce dala ruku pryč, držela ji pořád před sebou. Nad ní levitovala jakási koule, vyzařovala stejné paprsky jako já, ale ve mně to světlo utichlo. ,,Víš co to je?" zasmála se, ani jsem jí nemusela nic říkat, věděla že o tom nemám tušení. ,,To je ta moc, ale patří jen vyvolenému. Kdybych se ji pokusila použít, zabila by mě, ale to vůbec nevadí. Radši budu mít tvou moc u sebe, aniž bych ji použila, než aby jsi nás s ní zastavila." pokračovala ,,A víš díky komu to teď mám?" otočila se na dveře. ,,Angel, pojď se k nám přidat." dveře se otevřeli, a stála tam ,,Věřila jsem ti." sklopila jsem hlavu, a pohled namířila k nohám. ,,Nevěděla jsem to, už dávno jsem odešla, přísahám! Byla jsem tu jen proto, protože jsem byla úplně sama." bylo slyšet že jí to mrzí ,,Jak se staneš jednou z nás, a navždy jí zůstaneš." odvětil chladně Takashi. ,,O-omlouvám se." její hlas se klepal, podívala jsem se na ní, v tu chvíli jí po tváři stekla první slza. Věnovala jsem jí utěšující pohled s jemným úsměvem. 

Hned jak se ty dvě zrůdy obrátili k Angel zády, rozběhla se a skopla oba na zem. Popadla nůž na zemi, a rozvázala mě. Podala mi mou katanu co měla u opasku. Jelikož Takashi zalehl Akemi při pádu, tak jim trvalo delší dobu vstát, a to nám dalo čas. Najednou jsem v sobě cítila opět energii, a víru že se odsud dostaneme. Jen jsme zaběhli za roh, a stálo tam několik lidí se zbraněmi ,,A sakra." pípla jsem. Popadla jsem katanu za jílec, byla jsem připravena ji použít. Jen co na nás zamířili, lehli na zem. Za nimi stál Rene s Lilly na rameni, a vedle něj Happy se svým zářivým úsměvem. ,,Jak se vám povedlo utéct?" zeptala se Angel, Rene se poškrábal za krkem ,,Řekněme že Lilly zaútočila." odpověděl. ,,Ten prcek?!" ujelo mi, také jsem si hned strčila ruce před pusu. ,,Ano." vykřikl Happy ,,To jsi měla vidět jak ten týpek řval, když po něm skočila a zasekla drápky." vysvětloval, musela jsem se pousmát. Kluci ke mně přiběhli a objali, jejich stisk jsem jim opětovala. ,,Jděte doprava, potom doleva a jste u dveří." řekla Angel, obrátila se čelem vzad. ,,Ani náhodou!" pískla jsem, a vtáhla ji do společného obětí ,,Přátele drží při sobě!" řekl Happy ,,A neodporuj!" přidala jsem se. Odtáhli jsme se od sebe, Angel nás vedla. Už jsme běželi ke dveřím, ke svobodě, ale ty se náhle zavřeli. Slyšela jsem že někdo jde, nebylo úniku.