Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 29. + rozhovor s postavami

Otázky na Reneho:

1) Ty si myslíš že se Happy líbí Mie?

Rene: ,,Já ani nevím." řekne trochu sklesle.

2) Proč si myslíš že se Happy líbí Mie?

Rene: Poškrábal se na zátylku ,,Happy je úžasný kluk, ani bych se nedivil kdyby se líbil Mie, ale sama říkala, že je pro ni spíš jako velký brácha. Tak nevím.."

Otázky na Miu:

1) Jaký máš názor na Kioshiho a Cho?

Mia: ,,Zajímavá otázka." zamyslela se. ,,Vlastně na ně pořádný názor nemám.. Oba vypadají mile, ale Kioshi to úspěšně skrývá."

2) Happy je milý bráška že?

Mia: ,,Sice to není můj skutečný brácha, ale ano je! A jeho jméno ho úplně vystihuje." zasmála se.

Otázky na Happyho:

1) Zavoláš někdy té holce co od ní máš to číslo?

Happy: ,,Jaj! Úplně jsem na to zapomněl." ztuhne ,,Ale určitě jí někdy zavolám! Tedy pokud najdu to číslo." poškrábe se na zátylku.

Otázky ne Aimi:

1) Nevadí ti že nejsi neko a ostatní jo?

Aimi: ,,Samozřejmě, že je mi to líto, ale na druhou stranu mám normální život." usmála se mile.

Otázka na autorku:

1) Že nám naší bílou kočičku nezabiješ?!?

Autorka: ,,Docela lákavá myšlenka, ale na druhou stranu by mi to bylo líto.." zamyslí se ,,Ale teď vám nic neprozradím." ďábelsky se usmála.

2) Kde si sebrala nápad na tuto knihu?

Autorka: ,,Nom, vlastně ani nevím.. Inspiraci mám z hudby, jednou jsem ji poslouchala a prostě mě to napadlo. Tak to mám s každou kapitolou, podle nálady poslouchám různou hudbu, a podle toho píšu." mile se usmála. 

--------------------------------------------

Ještě jsem popadla svou katanu a vyšla ven. Bylo těsně po svítání. Zamířila jsem k budově kam nás nedávno unesli. 

... 

Vypadala víc opuštěně než předtím, vešla jsem dovnitř ale nikde nikdo. Procházela jsem chodbami, prohlížela každou místnost. Nikde nic nebylo, žádné rozsvícené světlo, žádný nábytek, u vchodu nebyla žádná krev. Jako by se tu nikdy nic nestalo.. Už jsem to chtěla vzdát, zbývala mi jedna místnost. Otevřela jsem dveře, zase žádný nábytek, nebyla tu ani žádná světla. Ale poté jsem si všimla padacích dveří uprostřed toho pokoje. Opatrně jsem k nim došla a otevřela je. Sešla jsem kamenné schody, a prošla skrz temnou a vlhkou chodbu. 

Po několika minutách cesty jsem se dostala ke schodům které vedly k dřevěným dveřím. Pomalu jsem je otevřela, náhle mě oslepilo jasné světlo. Musela jsem zavřít oči a zvyknout si na něj. Když už jsem vše jasně viděla, všimla jsem si, že všude kolem mě jsou zrcadla. Vypadalo to tu jako v tanečním sále, do kterého jsem chodila jako malá na balet. 

Podívala jsem se na sebe do zrcadla, vypadala jsem strašně, černé žíly jsem měla téměř u obličeje, chtělo se mi plakat, ale jako bych necítila své pocity. Najednou jsem za sebou uslyšela kroky, ta osoba co se přibližovala začala tleskat. Viděla jsem ji v odraze ,,Akemi?" řekla jsem tiše ,,Co jsi to se mnou provedla?" zvýšila jsem hlas.

Ale ona mlčela, jen se ke mně pomalu ale jistě přibližovala, sáhla jsem po jílci na kataně. Najednou se mi udělalo zle, viděla jsem jen tmu a slyšela Akemin smích.

--------------------

Přátelé Miu hledali několik dní, týdnů.. Pomáhala jim i policie, ale nenašli ji. Poslední zmínka o této dívce byla večer před jejím zmizením. Policie našla stopy do opuštěné budovy, více informací nemá. Kam Mia mohla zmizet to nikdo neví. Možná zemřela, utekla, nebo jí někdo unesl.

--- 

Nom, a tím bych chtěla ukončit tuto knížku.. Byli jste ti nejlepší čtenáři na světě! Ale nemusíte se bát, za nějakou dobu vydám další díl tohoto příběhu, jen je tu otázka jestli v něm bude mít roli Mia, jelikož přišla o svou sílu a to jí pomalu zabíjelo.. Možná přežila, a možná ne, ale její přátele ji pomstí! Pokud na ni nezapomněli. Asi si říkáte, že je jasné, že tam Mia musí být, ale když se zamyslíte šlo by ještě hodně pokračování bez ní..

ARIGATO ZA VŠE! ^-^

                                                                    KONEC PRVNÍ ČÁSTI