Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 9.

Vstal jsem ,,Nevzdáme se!" křiknu při praštění pěstí do stolu.Lilly se mě lekla a odběhla pryč.

,,Máš pravdu." přikývli jsme s Happym. Přinesla jsem si katanu z pokoje ,,Jdeme si pro ně." pousmála jsem se. Kluci vstali od stolu, všichni jsme vyběhli z domu ,,Hele stopy!" vyjekl Happy. Podle stop to byla dívka s klukem. ,,Bude lepší když se přeměníme." řeknu ,,To je pravda budeme nenápadnější." přiznal Rene. Po přeměně jsem došplhala na střechu našeho domu, Happy s Renem my byli v patách. Skákali jsme ze střechy na střechu, až se nám stopy na zemi ztratili.

,,Kam mohli zmizet?" říkám si v hlavě, změním se v člověka, kluci udělali to samé. Rozhlížím se kolem sebe ale nic, seskočím ze střechy, z ničeho nic se přede mnou objevil Takashi, hned za ním stála Akemi. ,,Vzdáš se?." řekla s výsměšným tónem ,,Nikdy!" křiknu, jen se usmála. V ruce svírám svou katanu ,,Jak chceš najít svou rodinu když nás zabiješ?" to zabiješ bylo tak ironický.. Zamyslela jsem se, když je rozcupuju na kousky bude možný že už svou mamku a Reneho rodinu nikdy neuvidím.

,,Tak co navrhujete?" řeknu když jsme s Happym seskočili za Miou.

,,Když vás nedonutím aby jste se vzdali, budeme bojovat." řekla ,,To beru ale budeme jen my dvě." kývla, dohodli jsme se že mě vezmou k jejich úkrytu, kde jsou naše rodiny ale nějak se mi to nezdálo. Bohužel jsem neměla na výběr.

Mia nám ukázala ať tu s Happym zůstaneme, zbláznila se? ,,Bude to past, musíme za ní!" řekne Happy ,,Teď jsem na to myslel." kývnu. slyším mňoukání, otočím se ,,Lilly, co tu děláš?" zašeptám si pro sebe když zvedám kotě do náruče. ,,Proměníme se, a budeme je sledovat." řeknu Happymu. Taky tak učiníme, Lilly si hodím na záda, vyskočíme na střechu, sledujeme je, až došli k nějaké opuštěné budově, vypadá jako by tu hořelo.

,,Tak jsme tady." usměje se Akemi. Odvádějí mě někam pod zem, byl to starý, vlhký, studený sklep. ,,Mami!" křiknu když vidím za mřížemi svou mámu, jsou tu všichni. ,,Kde se bude bojovat?" Akemi ukázala nahoru.

Když jsme došli na střechu, bylo vidět skoro celé město, bude to i tím že to moc velké město není. Obě jsme se proměnili v neko, vytáhnu svou katanu, hned jsem se proti ní rozběhla. Akemi však mé útoky odrážela, kde má slabinu? Povzdychnu si, po několika odražených útocích jsem byla vyčerpaná, toho Akemi využila, rozběhla se, chtěla mi svou dýku vrazit do břicha, stihla jsem se jen tak tak vyhnout. Vzpomněla jsem si na to co udělali tátovy, jak drží mou mámu, Amy a Kate. Rozčílila jsem se, klem mě začala problikávat barevná světla,vše se kolem mě rozzářilo ,,Nemůžu dopustit aby jste vyhráli dark neko." natáhla jsem ruce proti Akemi, ta světla se pustila proti ní. Vyčerpaně jsem dopadla na zem při zvuku výbuchu, vyhnula se. V tu chvíli vyskočí přede mě Rene, hodila po něm několik kunaií, všechny odrazil až na jednu která mu zasáhla srdce. Z posledních sil jsem vstala a doběhla k němu ,,Rene nesmíš mi odejít!" křičím na něj se slzami v očích ,,Mio já, já tě miluju." řekl a zavřel oči, svírala jsem jeho tělo v náruči ,,Já tebe taky." zašeptám. Na střechu vtrhne policie, chytí Akemi s Tekashim, vytrhnou mi Renovo tělo z náručí ,,Ne!" křičím po nich, snažím se je doběhnout ale už jsou pryč.

--- 

Doufám že se vám další část líbila, byla trochu smutnější. Snad jste neplakali, ne to ne zas tak dobře nepíšu :D

Kunai-házecí nůž