Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 15.

,,Teď domů!" křikla nadšeně Aimi, usměju se na ni. Je tak sladká když je šťastná! ,,Píp! Píp!" zazvonil mi mobil v kapse ,,Prosím?" ptám se při zvednutí mobilu, ani jsem se nestihla podívat kdo volá. ,,Doufám že jsi připravená na dnešní tréning." ozve se z druhé strany ,,Snad jo." odpovím Renemu. 

,,Konečně doma." povzdychnu po "kousíčku" cesty domů, ale je pravda že ta práce v cukrárně je super.

,,Ahoj." křiknu na Miu, usmála se, na ten kouzelný úsměv bych se dokázal koukat hodiny ale máme práci. ,,Půjdeme na pole, bude to bezpečnější." přikývla. Než jsme tam došli vyprávěla mi o její nové práci, jak je její šéfová super, že jí to tam baví, a prý se hrozně těší až tam s Aimi budou něco sami péct, jejich nadřízená jim to prozatím jednou dovolí. Jsem rád když jí tato práce baví.

,,Už jsme tu." vyjeknu, ani nevím jestli se těším až se něco přiučím, nebo se bojím. ,,Skus svou moc použít, spouštíš jí svými pocity a svou moc se potřebuješ naučit ovládat." přikývnu. Snažím se, ale nejde mi to ,,Nezvládnu to." pípnu s pohledem do země. ,,Zvládneš, jen potřebuješ motivaci." co tu dělá Happy? Rene přikývl, nejspíš ho zavolal. 

Happy se rozběhl proti Renemu, vytáhl dýku ,,Ne!" křiknu, ale pozdě Happy už zabodl Renemu dýku do boku. ,,Proč jsi to udělal?" řeknu se slzami v očích, rychle běžím k Renemu, Happy si přede mě stoupne, nechce mě k němu pustit. Naštvu se, sevřu ruce, vrhnu protu Happymu plamen. Vyhnul se, rozběhne se proti mě, já ho však odrazím neviditelným štítem. ,,Nevěděla jsem že to dokážu." říkám překvapeně. Happy mi začal tleskat, po chvilce Rene vstal ,,Výborně." řekl klidně, vyndal dýku kterou měl strčenou mezi loktem a bokem. ,,Děláte si ze mě srandu? Vy jste se snad zbláznili!" vrhnu po obou vražedný pohled, podívali se na sebe ,,Ale my jsme blázni." Rene zvedl ramena když to dořekl, oba dostali záchvat smíchu. ,,Řekli jste si o to." pípnu, asi to ani neslyšeli, proměnila jsem se v kočku. Co nejrychleji se rozběhnu směrem k nim, musím využít toho že si mě nevšimli, a tudíž mě nezastaví. Vrhla jsem se do nich jako kočka, kousala jsem, škrábala, trhala, sekala nebo po nich šplhala, vlezla jsem na Happyho obličej ,,Sundej ji! Dělej!" ječí, Rene se mě pokoušel sundat, ale jen to zhoršil, zaryla jsem se mu do obličeje. ,,Opovažte se si ze mě utahovat." vyjeknu když se proměním na člověka. Oba kývnou a spadnou do měkké trávy ,,Ti už jsou asi vyřízení." řeknu vítězně, ale ani se jim nedivím, když někoho napadne vzteklá a k tomu ještě šílená kočka, nikdy to nedopadne dobře.

,,Jak je dostanu domů?" povzdychnu si, kleknu si k nim na kolena, oba chytím za ruce, představuji si je jako kocoury do kterých se přeměňují, Reneho jako černého kocourka a Happyho světle hnědého s proužky na zádech. Nevím co to do mě vjelo, nějakým zázrakem se proměnili, vzala jsem je do náruče. Byli tak sladcí, konečně jednou nezlobili, když byly v bezvědomí. Zazubím se pro sebe.

---

Omlouvám se že včera žádný díl nevyšel, bohužel jak bude škola nevím jestli budu stíhat jednu kapitolu denně.