Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 19.

,,Mio ať nezaspíš!" křičel Happy s velkým úsměvem, otevřu oči a hned po něm hodím vražedný pohled. ,,Ty jsi otravnější než budík!" ufrknu si když se otáčím na druhý bok. Najednou mě někdo chytí za nohy a shodí z gauče, naštěstí jsem spadla na měkkou deku ,,Rene!" vykřiknu, jen se na mě zazubil, hlavou naznačil že se mám jít převléct, no taky aby ne když oni jsou už připravení k odchodu. Vejdu do mého pokoje, no spíš Reneho, když tam spí. Ze skříně vytáhnu školní uniformu s oblečením do práce, které si hned hodím do batohu. Převléknu se, rychle vběhnu do společné koupelny vedle Happyho pokoje. ,,Pondělí, jen to slovo se mi hnusí." zamračím se na zrcadlo s dlaněmi dotýkajícími se umyvadla. Rozcuchané bílé vlasy mi padají podél těla, a modrofialové oči mi skoro září, jsou oproti světlým vlasům s jednoduchým obličejem tak výrazné. Rychle jsem si vyčistila zuby, opláchla obličej a rozčesala vlasy. ,,Jsem hotová." pípnu když scházím schody, Happy mi podá sušenku ,,Tak jdeme." nechápu jak se může pořád usmívat, ale teď má očividně radost z toho že vstal dřív než já, protože se mě snad dvakrát zeptal jestli nejsem unavená, k tomu se vždy zazubil, a to než jsme se obuli.

Rychle jsem si dožvýkala zbytek sušenky ,,Mio!" vyjekne Aimi když otevřeme dveře ,,Jee, ty jdeš s námi?" na mou otázku jen s úsměvem přikývne, najednou je pondělí lepší. Jdeme po chodníku, směr škola, ale pořád mám pocit že jsem něco zapomněla ,,Máš uniformu do cukrárny?" Aimi zvedne tázavě obočí, plácnu si rukou na čelo ,,Zapoměla jsem batoh v pokoji." otočila jsem se čelem vzad, proměnila jsem se na sněhově bílou kočku ,,Mio!" slyším za sebou volání svého jména, ale nevšímám si toho. Jediné zaváhání a nestihnu školu, už takhle jsme to měli jen tak tak. Rychle vyšplhám na střechu domu ,,To bude rychlejší." pomyslím si. Taky to rychlejší bylo, po chvilce skákání ze střechy na střechu jsem stála před domem.

,,Neee, zapomněla jsem si půjčit klíče, a své mám v batohu, stejně jako všechny věci." naježil se mi kožich na zádech. Obcházela jsem předek domu, skočila jsem na střechu, díky tomu jsem se dostala na menší zahrádku. Zarazila jsem se ,,Bingo!" mňouknu když vidím otevřené okno do mého pokoje. Vyšplhala jsem po plotu zarostlém krásnými růžemi. Konečně se doškrábu do pokoje, hned se proměním do své lidské podoby, popadnu batoh, rychle seskočím z okna. Podařilo se mi dopadnout na nohy, na chvilku se mi zúžili zorničky, až do chvíle kdy jsem uslyšela hlasy mích kamarádů. ,,Co tu děláte?" ptám se když všichni dorazí na zahradu. ,,Potkali jsme Angelu s Erikem, říkali že odpadla první hodina protože učitelé něco řeší." řekl Rene s jemným úsměvem. ,,To si děláte srandu? Já jak blb lezu nahoru abych dostala ten batoh a vše stihla, vy sem jen tak nakráčíte se slovy že odpadla první hodina?" vyjeknu, najednou dostali záchvat smíchu, po chvilce jsem se k nim přidala. Nevydržela jsem to, když Aimi při smíchu chrochtala. Po chvilce už ze mě nevycházejí skoro žádné zvuky, jen mávám rukama a vypadám jako retardovanej lachtan.

---

kdo by zapomněl jak vypadá školní uniforma.

Snad se vám další kapitola líbila, budu ráda za každý hlas a komentář ^^. Omlouvám se, příští týden nebudou vycházet žádné kapitoly, ještě si musím zabalit, v pondělí odjíždíme na školu v přírodě :/ ne že bych se tam netěšila, spíš naopak je to moje první škola v přírodě (ne že jsem např. třeťačka ale prostě jsem nikdy nejela :D). Sice mám mobilní data, ale na počítačii se mi píše líp...

Angela s Erikem jsou jen jejich spolužáci, nejspíš se o nich nebudu nijak extra zmiňovat.