Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 4.

Došla jsem domů, mamka akorát dodělala oběd. Vše jsme spokojeně snědli, po jídle jsem umyla nádobí, v podstatě jako vždy. Po vykonání mé každodenní rutiny jsem odešla so pokoje, kde jsem si sedla k psacímu stolu a ze šuplíku vytáhla rodinné album, usmála jsem se a zase ho vrátila zpátky. Právě to rodinné album mi změnilo celí život. Pak jsem si ale uvědomila jednu věc, rychle jsem vytáhla album a začala jím zběsile listovat, až jsem se zastavila u jedné fotky, byla na ní mamka s Amy, naší milou sousedkou. Tak proto mi byla povědomá. pomyslela jsem si. Vstala jsem a šla na svůj malý balkónek. Můj balkón byl docela blízko tomu u sousedního domu, podle mě by se to dalo i přeskočit.

Najednou na druhý balkón vyšel černý kocour s fialovím klubkem v tlamě, zbystřila jsem, cítila jsem, jak se mi zúžily zorničky a ocásek se začal houpat Počkat.. Ocásek?! ani jsem si neuvědomila, že jsem se proměnila. Rene se proměnil na člověka a začal se usmívat nad mou "šikovností", hodil mi klubko, naštěstí jsem ho stihla chytnout ,,To je pro tebe." zazubil se ,,Děkuju.". Opět se proměnil v kocoura, hlavou naznačil, ať jdu za ním. Po proměně v kočku jsem seskočila z balkónu, utíkali jsme směrem na louku, kde jsem byla s Kate.

Když jsme doběhli na louku, schoval jsem se. Nevěděla kde jsem, rozhlížela se kolem sebe. Vyskočil jsem z trávy a povalil ji na zem, změnili jsme se zpátky v lidi, oba jsme dostali záchvat smíchu, Mia se snažila uklidnit, ale moc jí to nešlo. Po chvilce plném smíchu, se naše pohledy střetli. ,,Je krásné mít přátele." řekne najednou ,,Proč to říkaš?" steče jí slza po tváři a pohled obrátí k zemi, pevně jsem jí objal. Nemusela nic říkat. ,,Budu vždycky tvůj kamarád."

Rene mě objal, co mám dělat?? Chtěla jsem se od něj odtáhnout ale zároveň zůstat s ním. Co se to se mnou děje? ,,Děkuju." vyhrknu, pustil mě. ,,Za co děkuješ?" usmál se ,,Vím že se známe jen chvíli ale je to jako by jsme se znali už od mala, jako by jsi pořád stál při mně." znervózním ,,Taky mi přijde jako by jsme se znali dlouho, ale přitom o tobě nic nevím.". V tu chvíli jsem si vzpomněla na naše fotoalbum. Vzala jsem Reneho za ruku, táhla ho k našemu domu. Když jsme doběhli do mého pokoje, podala jsem mu fotoalbum.

Proč mi podala fotoalbum? Otevřel jsem ho a začal obracet stránky, na každé fotce jsou všichni tak šťastní, prohlížím si další fotky až jsem se u jedné zarazil. Byla na ní nějaká oslava, ale nebyla tam jen rodina Mii ale i ta moje, pod ní byla fotka mé mámy s nějakou ženou, byla podobná Mie, asi její máma.

Když se u jedné fotky zarazil, posadila jsem se vedle něj na postel, prohlíželi jsme si spolu tu fotku, byli tam naše rodiny, vypadali jako..jako klan! Jak mi to říkala Kate rodinné klany, je možné že jsme se spojili, ale co se stalo, že pak už jsme se neviděli? Mám jen matné vzpomínky plné mlhy, no to bude asi tím že je to dávno, ale vracím se k otázce proč mi mamka nic neřekla? Co se stalo, že za nimi mamka nešla, je možné že je pořádně nezastihla aby je poznala, ale to je nepravděpodobné. Najednou mě z mých myšlenek vytrhl Rene ,,Co si o tom myslíš?" jen pokrčím rameny. Začalo se stmívat a Rene musel jít domů, chvíli jsme se na sebe dívali z okna, potom šel spát. No nevím, jestli šel spát, ale já ano.

---

Tak co si o tom myslíte? Jak je možné, že se jejich rodiče znají ale pořádně se na sebe ani nepodívají? Na obrázku máte Miu jako sněhově bílou kočku.